6 Tdo 281/2008 — Nejvyšší soud

6 Tdo 281/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2008 Spisová značka:6 Tdo 281/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.281.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 281/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2008 o dovolání, které podal obviněný M. E., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 5 To 430/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 103 T 145/2007, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 6. 8. 2007, sp. zn. 103 T 145/2007, byl (v řízení proti uprchlému) obviněný M. E. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., protože podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „v období od 1. 6. 1996 do 11. 7. 2006 v O.– L., okres K., a jinde, úmyslně ničím nepřispěl na výživu své nezletilé dcery M. E., , ačkoli mu vyživovací povinnost k ní vyplývá ze zákona o rodině a výše výživného mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 9. 1994 sp. zn. 41 C 9/94, který nabyl právní moci dne 26. 11. 1994, a to částkou ve výši 600,- Kč měsíčně, splatnou vždy každého prvého dne v měsíci předem k rukám matky I. E., nyní H. a za uvedené období tak na výživném zapříčinil dluh v celkové výši 73.200,- Kč, kdy M. města O., odboru sociálnímu, který na nezletilou M. poskytoval od 1. 7. 1998 do 30. 11. 2001 s určitými přestávkami příspěvek na výživu, dluží částku 6.238,- Kč a matce I. H. částku 66.692,- Kč, přičemž po shora uvedené období nikde řádně nepracoval, o práci nejevil zájem, kdy nebyl evidován jako uchazeč o zaměstnání na místně příslušném úřadu práce, čímž znemožňoval vymáhání výživného exekuční cestou“. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 213 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podali obviněný M. E. a okresní státní zástupce v Karviné, rozhodl (stále v řízení proti uprchlému) ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě. Rozsudkem ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 5 To 430/2007, z podnětu odvolání okresního státního zástupce v Karviné podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., neboť „v období od 1. 6. 1996 do 11. 7. 2006 v O. – L., okres K., a jinde, úmyslně ničím nepřispěl na výživu své nezletilé dcery M. E., ačkoli mu vyživovací povinnost k ní vyplývá ze zákona o rodině a výše výživného mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 9. 1994 sp. zn. 41 C 9/94, který nabyl právní moci dne 26. 11. 1994, a to částkou ve výši 600,- Kč měsíčně, splatnou vždy každého prvého dne v měsíci předem k rukám matky I. E., nyní H., a za uvedené období tak na výživném zapříčinil dluh v celkové výši 73.200,- Kč, kdy M. m. O., odboru sociálnímu, který na nezletilou M. poskytoval od 1. 7. 1998 do 30. 11. 2001 s určitými přestávkami příspěvek na výživu, dluží částku 6.238,- Kč a matce I. H. částku 66.692,- Kč“. Za to obviněného odsoudil podle § 213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud nesprávně a v rozporu se zákonem kvalifikoval skutečnost, že (obviněný) neplatil výživné na svou nezletilou dceru a nezasílal je k rukám její matky, jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Poznamenal, že soud neplacení výživného hodnotil jako úmyslný trestný čin, což je podle něho v příkrém rozporu se skutečností, jelikož z finančních důvodů nebyl schopen výživné na svou nezletilou dceru platit. Uvedl, že soud druhého stupně dovodil úmyslné nesplnění jeho vyživovací povinnosti z toho, že platil výživné, byť pouze částečně, na své další dítě, syna G. F. Prohlásil, že s tímto stanoviskem soudu se nemůže ztotožnit, protože jeho finanční možnosti byly a jsou velmi omezené a neumožňují mu platit výživné na obě děti, a to ani poměrnou částí soudem stanoveného výživného. Odmítl, že by se na jeho straně jednalo o úmysl (přímý či nepřímý) výživné neplatit a dodal, že pokud by měl finanční možnost výživné na dceru platit, zcela nesporně by tak již učinil. V návaznosti na to konstatoval, že skutečnost, že neplatil a neplatí výživné na své nezletilé dítě za situace, kdy neměl a ani nemá možnost je z důvodu nedostatku finančních prostředků platit, nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí č. 81/1955 a č. 33/1960 Sb. rozh. tr. a uvedl, že pro posouzení trestnosti neplacení výživného na nezletilé dítě není podstatná pouze existence zákonné povinnosti vyživovat jiného, nýbrž musí ještě existovat i prokázaná možnost povinného tuto vyživovací povinnost plnit. Obě zákonné podmínky musí být splněny současně, a to se podle jeho názoru v daném případě nestalo. Poté argumentoval, že soud nejenže neprokázal, že jeho finanční situace je taková, že mu umožňuje platit výživné na obě děti, ale navíc bez konkrétního důkazu o jeho faktické finanční situaci bezdůvodně a zcela účelově vyvodil, že výživné na obě děti je schopen platit. Dále namítl, že se neztotožňuje s argumentací odvolacího soudu uvedenou ve druhém odstavci na straně 5 rozsudku v tom smyslu, že údajně znemožnil soudu zjistit jeho majetkové poměry a tím i schopnost platit výživné. Seznal, že nic takového neučinil a že je pouze věcí soudu, zda a jakým způsobem si jeho majetkové poměry zjistí a že toto soud neučinil. Přitom podotkl, že svým shora uvedeným konstatováním soud v podstatě přiznává, že jeho majetkové poměry a tím i schopnost platit výživné na nezletilou dceru nezjistil, ovšem přesto, bez jakéhokoli konkrétního důkazu, dovodil, že má takové majetkové poměry, které mu umožňují na nezletilou dceru výživné platit. Uzavřel, že soud skutek nesprávně právně posoudil jako trestný čin podle § 213 odst. 1 tr. zák., i když pro toto posouzení neexistovaly hmotně právní důvody. V důsledku toho jej soud rovněž nezákonně odsoudil k trestu odnětí svobody na šest měsíců, byť s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků a šesti měsíců. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) „dle ust. § 265k/, odst. 1 trestního řádu odvolání státního zástupce zamítl, odvolání obhájce vyhověl a aby napadený rozsudek č.j. 5 To 430/2007-258 ze dne 27. 9. 2007 Krajského soudu v Ostravě včetně vadného řízení mu předcházejícího ve všech jeho výrocích pro jeho nezákonnost zrušil a aby rozhodl tak, že … se trestného činu zanedbání povinné výživy dle ust. § 213, odst. 1 trestního zákona nedopustil.“ Přípisem ze dne 14. 12. 2007 pak udělil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Stručně zrekapitulovala rozhodnutí odvolacího soudu a poznamenala, že v pořadí již druhé dovolání obviněného bylo opětovně uplatněno z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Posléze připomněla uplatněnou dovolací argumentaci a shledala, že prostřednictvím takto konstatované dovolací argumentace je namítána absence subjektivní stránky trestného činu zanedbání povinné výživy, původně posouzeného podle § 213 odst. 2 tr. zák. a na podkladě kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 6 Tdo 573/2007, ustáleného na mírnější právní kvalifikaci podle § 213 odst. 1 tr. zák. ve variantě úmyslné formy zavinění. Podotkla, že výše uvedenou právní eventualitu posouzení jeho jednání za pomoci v dovolání specifikované judikatury obviněný zpochybňoval též při odůvodnění svého prvého dovolání. Jelikož v této souvislosti již státní zástupkyně svoje stanovisko k objektivním schopnostem obviněného pl