6 Tdo 361/2007 — Nejvyšší soud

6 Tdo 361/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2007 Spisová značka:6 Tdo 361/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.361.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 361/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2007 dovolání, které podal obviněný M. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 5 To 352/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 26/2005, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. O. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 1 T 26/2005, byl obviněný M. O. uznán vinným, že dne 26. 6. 2005 kolem 16.45 hod. na náměstí, v přítomnosti více osob za přímé účasti nejméně jedné osoby za pomoci tří pryžových koleček provozoval hru podobnou peněžní zvanou „skořápky“, při které používal obratných manipulací s těmito kolečky, přičemž způsob hry nezaručoval rovnou možnost výhry všech účastníků. Takto popsaný skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin provozování nepoctivých her a sázek podle § 250c odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 250c odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí – 3 ks pryžových koleček. Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. O. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 5 To 352/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru „rozhodnutí krajského, respektive okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. V odůvodnění podání obviněný rozvedl argumenty, které by měly uplatněný dovolací důvod naplnit. Namítl, že skutek, kterého se měl dopustit, nebyl správně kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, což vytýkal již v prvoinstančním řízení i v odvolání proti rozsudku okresního soudu. Odvolací soud se však s touto skutečností v odůvodnění rozhodnutí nijak nevypořádal a zcela odkázal na odůvodnění rozsudku, respektive převzal názory vyslovené okresním soudem. Dále obviněný poukázal, jak je trestný čin podle § 250c tr. zák. vymezen v zákoně. Konstatoval, že základním znakem této skutkové podstaty je „provozování peněžité hry nebo sázky“ a „nerovnost možné výhry“ a účast „účastníků“ na této hře. Až naplněním všech těchto podstatných znaků skutkové podstaty, a to konkrétním úmyslným jednáním pachatele, lze činit závěr o spáchání trestného činu respektive, která osoba takový trestný čin spáchala. Obviněný namítl, že v rozhodnutí okresního soudu není uvedena jediná zmínka o tom, jak soud dospěl k právnímu závěru (na základě jakých provedených důkazů nebo jakých skutečností), že provozoval peněžní hru, která účastníkům nezaručovala rovnou možnost výhry. V usnesení krajského soudu ani v rozsudku okresního soudu není dokonce ani zmínka o tom, že by se v inkriminovaný den na inkriminovaném místě takovéto hry vůbec nějací účastníci zúčastnili. Žádný ze svědků ve své výpovědi neuvedl, že by měl provozovat nějakou nepoctivou hru; rovněž neuvedl, že by se takovéto hry účastnily jakékoliv osoby, které by se jí musely účastnit svým aktivním chováním, tj. sázením. Obviněný též konstatoval: „Soudu nebyla známa žádná pravidla hry, kterou jsem měl podle jeho názoru provozovat, ani jediný svědek, na základě jehož výpovědi jsem byl odsouzen, o nich nehovořil a nemohl tedy za předpokladu, že jsem měl hru provozovat, dovodit závěr, jaká možnost výhry byla zaručena, tedy rovná či nerovná. O této skutečnosti si soud nemůže učinit vlastní závěr bez řádně provedeného dokazování, např. výslechem poškozeného, provedením vyšetřovacího pokusu, znaleckým zkoumáním apod. Při takovémto výkladu zákona a jeho aplikaci by bylo možné považovat za nepoctivou hru každou hru, neboť žádná hra nezaručuje rovnou možnost výhry (např. různá kola štěstí apod.). V provedeném dokazování tak chybí jakákoli opora pro závěr soudu ve vztahu k nerovnosti možnosti výhry.“ Podle obviněného je z provedeného dokazování zřejmé, že jeho jednání nelze právně kvalifikovat jako trestný čin provozování nepoctivých her a sázek podle § 250c tr. zák. a zcela jednoznačně nemohlo naplnit skutkovou podstatu žádného z trestných činů. Okresní a posléze i krajský soud jej uznal vinným tímto trestným činem pouze na základě své domněnky, pouze na základě výkladu soudní praxe ve skutkově neshodných případech, a nikoliv na základě úplně zjištěného skutkového stavu a řádného hodnocení provedených důkazů. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 5 To 352/2006, a sám ve věci rozhodl rozsudkem a jeho osobu podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že obviněný zcela zpochybnil důkazní podklad skutkových zjištění, která v daném případě vedla k právnímu závěru o jeho vině. Proto není pochyb o tom, že obecné předpoklady obsahového přezkoumání předmětného rozhodnutí nejsou v daném případě dány, a to ani z hlediska uplatněného, ale i jiného ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu jejich taxativního výčtu v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Nad rámec tohoto stanoviska státní zástupkyně uvedla, že s výhradami dovolatele ke skutkovým zjištěním nelze souhlasit. Skutkové závěry soudů obou stupňů nejsou v rozporu s obsahem provedeného dokazování o okolnostech, ze kterých je zcela zřejmé, že se dovolatel nacházel v aktuálním herním kontaktu s konkrétní hráčkou, s níž se za neustálého přesouvání herních placiček domlouval na výši finanční částky do hry. Přitom, aniž bylo potřebné blíže zkoumat jím praktikovaná pravidla hry, nebylo na podkladě uvedených skutečností pochyb o tom, že šlo o hru takové povahy, při níž míra pravděpodobnosti návratnosti vsazené finanční částky byla velmi nízká. Uvedená perspektiva úspěšnosti ve hře byla dána právě s ohledem na nerovné postavení hráče, jehož šance na výhru je ve srovnání s jejím provozovatelem v poměru 1:2, který se navíc stává obětí matoucí manipulace provozovatele hry s herními pomůckami (placičky, skořápky) a svádí tak prakticky marný boj o znovu nabytí svých peněz. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací předně shledal, že dovolání obviněného M. O. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky, sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně d