6 Tdo 377/2009 — Nejvyšší soud

6 Tdo 377/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 4. 2009 Spisová značka:6 Tdo 377/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.377.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 377/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2009 o dovolání, které podal obviněný R. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 9 To 368/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 201/2007, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 21 T 201/2007, byli obvinění M. K., Z. P. a R. V. uznáni vinnými trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 184 tr. zák. Za tento trestný čin byl každý z obviněných odsouzen podle § 184 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl každému z nich podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla všem obviněným uložena přiměřená povinnost během zkušební doby podmíněného odsouzení nahradit podle svých sil společně a nerozdílně poškozené obchodní společnosti Č. d., a.s., T. ú. Č. d., škodu způsobenou trestným činem. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění R. V., M. K. a Z. P., rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 9 To 368/2008, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v případě obviněného Z. P. v celém výroku o trestu a v případě obviněných M. K. a R. V. ve výroku, jímž podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla všem uložena přiměřená povinnost během zkušební doby podmíněného odsouzení nahradit podle svých sil společně a nerozdílně poškozené obchodní společnosti Č. d., a.s., T. ú. Č. d., škodu způsobenou trestným činem. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 184 tr. zák. znovu rozhodl o trestu obviněného Z. P. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek nezměněn. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný R. V. (dále jen „obviněný“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že Městský soud v Praze v rozsudku neuvedl konkretizaci takových skutkových okolností, z nichž by bylo zřejmé, v čem spočívá jeho jednání zakládající právní kvalifikaci pro trestný čin, za který byl odsouzen. Prohlásil, že soud se při popisu jeho jednání omezil pouze na konstatování, že nelze opomenout závažnou skutečnost, že poté, co (obviněný) poprvé při výkopových pracích zachytil rypadlem kabel, resp. narazil na kabelovou smyčku, přičemž o tomto dobře věděl spoluobviněný P., tento mu (obviněnému) vydal pokyn, aby v práci s rypadlem pokračoval. Přitom akcentoval, že toto konstatování soudu se týká jednání, kterého se dopustil spoluobviněný P. Dále podotkl, že ač podle uplatněného dovolacího důvodu nelze přezkoumávat provedené důkazy a jejich hodnocení soudy, bezpochyby mohl Městský soud v Praze ve svém rozsudku kvalifikovaně konkretizovat takové skutkové okolnosti, které ho vedly k podřazení jeho (obviněného) jednání pod ustanovení § 184 tr. zák. Následně zdůraznil, že splnil veškeré povinnosti, které musí splnit před tím, než začne provádět výkop, i ty, jež se objevily během provádění výkopu. V této souvislosti také poznamenal, že v obžalobě mu bylo kladeno za vinu, že v práci pokračoval, i když narazil na kabel, že však během řízení bylo toto tvrzení vyvráceno a skutečnost, že nález kabelu oznámil spoluobviněnému P. (neboť on byl jediným, kterému byl povinen toto sdělit), bere Městský soud v Praze za prokázanou. Doplnil, že je mu známo, že odvolací námitky, resp. rozhodnutí o nich nemohou být posuzovány v rámci dovolání, přesto konstatoval, že Městský soud v Praze se s těmito námitkami vůbec nevypořádal, že mohl a měl v rozsudku konkrétně popsat skutek v tom smyslu, v čem spatřuje naplnění zákonného znaku trestného činu, kterým byl uznán vinným. Uzavřel, že v rozsudku se soud zabývá jednáním spoluobviněných P. a K., avšak nejsou v něm obsaženy žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čím (on sám) naplnil skutkovou podstatu trestného činu podle § 184 tr. zák. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 9 To 368/2008, v jím napadeném rozsahu zrušil. K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatovala, že při zvažování důvodnosti namítaného rozporu mezi popisem skutku přisouzeného obviněnému a způsobem jeho právního posouzení nezbývá, než striktně vycházet ze znění skutkové věty, plynoucí z prvostupňového odsuzujícího rozsudku na odvolací úrovni nezměněné, resp. z těch jejích částí, které - zasazeny do kontextu jednání spoluobviněných M. K. a Z. P. - se dotýkají výlučně jeho. Následně shledala, že z uvedených skutkových okolností je zřejmé, že obviněný v rámci postupu svých spoluobviněných K. a P. použil k výkopovým pracem při hloubení prostoru pro instalaci plynovodního potrubí rypadlo, ačkoliv z pozice svého pracovního zařazení, podmíněného odborným školením, věděl, že podmínky dodržení ochranného pásma trasy podzemních komunikačních vedení ve smyslu uvedeného právního předpisu nebyly respektovány, a dále že v neoprávněném použití této těžké mechaniky pokračoval i přes to, že jím obsluhované rypadlo se dostalo do přímého kontaktu s kabelovou smyčkou, svědčícím o jeho zásahu nejen do ochranného pásma, ale přímo do sféry objektu, k jehož ochraně bylo vymezeno, a za těchto okolností následně přetrhl kabelovou smyčku dálkových kabelů, a to s dopadem na přerušení toku elektronických informací vnitřní počítačové sítě Č. d., a.s. Pokud na uvedeném skutkovém podkladě dospěly oba soudy k závěru, že obviněný takovým způsobem vyvolal stav bezprostředního ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení ve smyslu § 184 tr. zák. a že jednal minimálně za podmínek vědomé nedbalosti, uvedených v § 5 písm. a) tr. zák., pak není důvodu k pochybám, přičemž v podrobnějším odůvodnění takového závěru lze plně odkázat na přesvědčivé a výstižné pasáže jejich rozhodnutí. Proto se nelze ztotožnit s názorem obviněného, že v odsuzujícím rozsudku mohly být skutkové okolnosti, které soudy vedly k podřazení jeho jednání pod skutkovou podstatu trestného činu dle § 184 tr. zák., „kvalifikovaněji konkretizovány“. Státní zástupkyně dodala, že pokud obviněný vyjádřil v uvedené souvislosti svoje povědomí o tom, že v řízení o dovolání nelze přezkoumávat důkazy a jejich hodnocení ze strany soudů, ale přesto skutkově namítl, že splnil veškeré povinnosti, bez kterých výkop nelze začít provádět, jakož i ty, které se objevily v jeho průběhu s tím, že ve strojním způsobu provádění výkopu po nárazu na kabelovou smyčku pokračoval právě z pokynu spoluobviněného P., pak mu ani nad rámec jeho jinak kvalifikovaného dovolání není možno přisvědčit. O tom, za jakých podmínek zejména při kontaktu se zástupcem svého smluvního partnera spoluobviněným P. postupoval a jak bylo za uvedených okolností třeba postupovat, je přesvědčivým způsobem (a naprosto nevylučujícím zavinění obviněného - jak se touto skutkovou výtkou snaží nepřímo namítat) vyloženo na č. l. 7 zdola až 8 shora odůvodnění prvostupňového rozsudku, ke kterému není již co dodávat. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro přezkumnou činnost podle § 265i odst. 3 tr. ř. či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 9 To 368/2008, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýk