6 Tdo 413/2014 — Nejvyšší soud

6 Tdo 413/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 4. 2014 Spisová značka:6 Tdo 413/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.413.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 5. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 413/2014-18 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. dubna 2014 o dovolání, které podal obviněný MVDr. J. F. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 9 To 417/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 53/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :I. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 9. 2013, č. j. 37 T 53/2013-202, byl obviněný MVDr. J. F. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že dne 1. 3. 2013 v době kolem 11:45 hodin řídil v obci Ú. , okr. P.-v., na ulici Š. ve směru k silnici č. ... osobní motorové vozidlo Volvo V70, s přívěsným vozíkem ....., kdy při této jízdě byl kontrolován hlídkou PČR, ačkoliv na základě oznámení, které bylo vydáno dne 30. 5. 2012 Městským úřadem v Přelouči po č. j. DSA-7/2012/WEŘ-12B-Zi, pozbyl dne 19. 6. 2012 řidičské oprávnění ve smyslu § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kdy s tímto byl seznámen nejméně dne 5. 2. 2013 při silniční kontrole hlídkou PČR, přičemž mu byl zadržen řidičský průkaz. Obviněný byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. k peněžitému trestu třiceti denních sazeb ve výši 300,- Kč, tj. v celkové výměře 9.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovení lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2013, č. j. 9 To 417/2013-231. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze (a též rozsudku soudu prvního stupně) podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Procházky dovolání, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávnost právní kvalifikace skutku spatřuje v tom, že soudy nevyslyšely jeho „naříkání v tom smyslu, že rozhodnutí o… námitkách o dosažení počtu 12-ti bodů ke dni jejich rozhodování nenabylo právní moci“. Obviněný poukazuje na to, že bezprostředně poté, co mu bylo rozhodnutí řádně doručeno, proti němu podal tzv. námitky. Podle ustanovení § 85 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., má rozhodnutí o námitkách, včetně odvolání včas podaného, odkladný účinek. S konečnou platností bylo o jeho námitkách rozhodnuto až rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 2. 1. 2014, č. j.: KrÚ 106/2014/ODSH/14, které mu bylo doručeno do datové schránky až 9. 1. 2014. Toto rozhodnutí je dle dovolatele prejudiciálním rozhodnutím pro naplnění skutkové podstaty přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a Okresnímu soudu Praha-východ věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) po stručném shrnutí předchozího průběhu řízení a dovolatelem vznesených námitek uvedl, že jejich podstatou je zpochybnění objektu přisouzeného přečinu. Souhlasí s názorem obviněného, že je třeba se vždy zabývat tím, zda ve věci existuje vykonatelné rozhodnutí veřejné moci, jehož výkon měl pachatel mařit. Existenci takového rozhodnutí si orgány činné v trestním řízení hodnotí samostatně jako otázku předběžnou, neboť jde o posouzení viny obviněného. S námitkou dovolatele však nesouhlasí v tom směru, že v jeho případě v okamžiku činu vykonatelné rozhodnutí neexistovalo. Rozhodnutí o dosažení 12 bodů v bodovém ohodnocení bylo obviněnému, z důvodu jeho nezastižení, doručeno fikcí s účinky, které nastaly dnem 11. 6. 2012. Podotýká, že dovolatel zmíněné námitky podal teprve dne 14. 3. 2013 a tedy v podstatě dva týdny po spáchání projednávané trestné činnosti. S odkazem na ustanovení § 123 zákona o silničním provozu zdůraznil, že podání námitek několik měsíců po doručení oznámení o dosažení 12 bodů nemá bez dalšího vliv na skutečnost, že obviněný pozbyl řidičského oprávnění marným uplynutím pětidenní lhůty k odevzdání řidičského průkazu. Podle státního zástupce rovněž nelze souhlasit s námitkou obviněného, který mylně podání námitek přisuzuje odkladný účinek, neboť suspensivní účinek je s nimi spojen pouze tehdy, pokud jsou podány ve lhůtě pěti dnů od doručení sdělení o dosažení 12 bodů. Závěrem dodal, že pokud by i opožděně podané námitky byly následně shledány důvodnými, měla by tato skutečnost vliv i na případnou trestní odpovědnost obviněného a mohla by být důvodem pro obnovu trestního řízení. O takovou hypotetickou situaci se však v posuzované věci nejedná. Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud