6 Tdo 425/2019 — Nejvyšší soud

6 Tdo 425/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 7. 2019 Spisová značka:6 Tdo 425/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.425.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 425/2019 12 116 Tdo 425/2019-363 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2019 o dovolání, které podal obviněný Ch. F., nar. XY v XY, státní příslušník Švýcarské konfederace, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 9 To 260/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 59/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ch. F. odmítá. Odůvodnění:I. 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 3 T 59/2018, byl obviněný Ch. F. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „ačkoli sportovní lezení na venkovních skalách je rizikovým sportem a při jištění lezce nebo spouštění lezce je zdraví a život v rukou osoby, která lezce jistí, což na osobu, která jistí, klade zvýšený požadavek opatrnosti vyplývající ze zákonné prevenční povinnosti upravené § 2900 občanského zákoníku, porušil obviněný tuto povinnost vyplývající z jeho postavení osoby jistící spouštějícího se lezce tím, že dne 28. 06. 2016 v době okolo 20:20 hodin v XY na XY, a to na skalní cestě zvané J. M.? poblíž ulice XY při spouštění poškozeného R. K., nar. XY, z předskalí, tedy z výšky asi 10 metrů nad zemí, a to tím, že ačkoli si obviněný mohl být sám jako zkušený lezec vědom veškerých možných důsledků svého nedbalého postupu, nezajistil dostatečně volný konec lana zejména tím, že na jeho konci neudělal uzel, aby lano neproklouzlo jisticí pomůcku grigri, a při spouštění poškozeného nekontroloval vedle samotného průběhu spouštění poškozeného i volný konec lana, a to zejména kolik lana ještě zbývá, aby předešel proklouznutí příliš krátkého lana jisticí pomůckou, což se skutečně stalo a zapříčinilo pád poškozeného z výšky asi 7 metrů na zem, v důsledku čehož poškozený utrpěl tříštivou zlomeninu pravé holenní kosti, tříštivou zlomeninu levé patní kosti a kompresivní zlomeninu 1. a 2. bederního obratle s dobou léčení do 07. 11. 2016, z hlediska soudně lékařského posouzeno jako delší dobu trvající vážná porucha zdraví, tedy těžká újma na zdraví.“ 2. Za tento přečin byl odsouzen podle 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost k náhradě škody zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočka Praha, částku 111.459 Kč. 3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 9 To 260/2018. Z podnětu těchto odvolání byl rozsudek nalézacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. d), f), tr. ř. zrušen v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný Ch. F. byl uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 28. 06. 2016 v době okolo 20:20 hodin v XY na XY, a to na skalní cestě zvané J. M.? poblíž ulice XY při spouštění poškozeného R. K., nar. XY, z předskalí, tedy z výšky asi 10 metrů nad zemí, ačkoli si mohl být jako zkušený lezec vědom veškerých možných důsledků svého nedbalého postupu, nezajistil dostatečně volný konec lana zejména tím, že na jeho konci neudělal uzel, aby lano neproklouzlo jisticí pomůcku grigri, a při spouštění poškozeného nekontroloval vedle samotného průběhu spouštění poškozeného i volný konec lana, zejména kolik lana ještě zbývá, aby předešel proklouznutí příliš krátkého lana jisticí pomůckou, což se skutečně stalo a zapříčinilo pád poškozeného z výšky asi 7 metrů na zem, v důsledku čehož poškozený utrpěl tříštivou zlomeninu pravé holenní kosti, tříštivou zlomeninu levé patní kosti a kompresivní zlomeninu 1. a 2. bederního obratle s dobou léčení do 07. 11. 2016, z hlediska soudně lékařského posouzené jako delší dobu trvající vážná porucha zdraví, tedy těžká újma na zdraví.“ 4. Za tento přečin byl odsouzen podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost na náhradě škody zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Regionální pobočka Praha, částku 120.890 Kč. II. 5. Proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 6. V odůvodnění podaného dovolání předestřel, že skutková zjištění soudů obou stupňů nelze podřadit pod zákonné znaky trestného činu. Zdůraznil, že obligatorním znakem objektivní stránky je (vedle jednání a následku) příčinná souvislost mezi jednáním a následkem, přičemž důležité je, aby jednání pachatele bylo příčinou z hlediska způsobení následku dostatečně významnou. Pokud působilo více příčin, je třeba hodnotit co do jejího významu každou zvlášť a určit její důležitost pro následek. K danému případu uvedl, že lano bylo pro slanění dostatečně dlouhé, avšak ke zkrácení došlo v momentě, kdy se poškozený R. K. navázal v řádech několika metrů od konce lana, nikoliv mezi desíti a dvaceti centimetry podle metodiky Českého horolezeckého svazu, proto nestačilo ke slanění. K tomu dodal, že zmíněná metodika není závazná a má charakter doporučení, přičemž v horolezecké komunitě není ani plošně dodržováno. On sám přitom předpokládal, že délka lana bude pro slanění poškozeného dostatečná, tak jak tomu bylo i při slanění jeho samotného. Před zahájením slaňování poškozeného nemohl vědět, že se poškozený nenavázal až na konec lana. Neuvázání uzlu na konci lana tak nebylo možno s ohledem na veškeré skutečnosti a nevhodné podmínky pro slaňování klasifikovat jako porušení povinnosti obviněného v rozporu s pravidly lezení. Uvázal-li by se tedy poškozený ve správné délce lana, nemělo by pravděpodobně neuvázání uzle na konci lana na straně obviněného žádný význam. Dále doplnil, že soudy nezohlednily další okolnosti pádu poškozeného, zejména to, že v době slaňování se již rozpršelo a blížila se bouřka, přičemž lezení za deště je nepříjemné, lano prokluzuje, když je mokré a jistící nástroj také. Při bouřce zároveň hrozí horolezci zasažení bleskem, jehož následky jsou bezpochyby závažnější, než následky, které mohly být oběma horolezci s ohledem na jejich zkušenosti předpokládány, při urychleném sestupu ze skály na zem, bez dodržení potřebné míry opatrnosti. Za těchto okolností měl obviněný za to, že následek nemůže být přičítán pouze jemu. 7. Následně zdůraznil, že pro vědomou nedbalost podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je zapotřebí, aby byly zjišťovány všechny skutečnosti, podle nichž je možné dovodit, že bez přiměřených důvodů spoléhal, že porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem nezpůsobí, což je třeba dovozovat jak z jeho zkušeností, tak z ostatních okolností případu. V rámci zmíněného poukázal na to, že posuzovaný čin nebyl spojen s žádnou mimořádnou skutečností spočívající v nepřímém a neobvyklém excesu, brutalitě či jinak nepřiměřeném jednání, která by postih za nedbalostní trestný čin při jeho sportovní činnosti vyžadovala. Jeho jednání tak v dané situaci nelze označit za jednání svědčící o vědomé nedbalosti. 8. Dále uvedl, že v daném případě mělo být přihlédnuto k okolnostem vylučujícím protiprávnost, a to zvlášť v případě, kdy se jednalo o sportovní činnost, kde by mělo dojít k extenzivnímu výkladu jednotlivých podmínek pro jejich naplnění. Podle jeho názoru byly naplněny všechny podmínky užití přípustného rizika podle § 31 odst. 1 tr. zákoníku, které vymezil v jednotlivých bodech, a to 1. jde o jednání sledující společensky prospěšný cíl, 2. míra rizika musí být podstatně menší než pravděpodobnost společensky očekávaného výsledku, 3. rozhodnutí činí oprávněná osoba, tj. profesionál vyznačující se určitým postavením, 4. oprávněná osoba p