6 Tdo 542/2018 — Nejvyšší soud

6 Tdo 542/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 6. 2018 Spisová značka:6 Tdo 542/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.542.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání, že obviněný neměl obhájce Mimořádné opravné prostředky Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. § 37 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 9. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.8.2018I.ÚS 2930/18JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto26.2.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 542/2018-28 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2018 o dovolání, které podal obviněný D. K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 7 To 97/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 81/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 1 T 81/2014, byl obviněný D. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem zatajení věci podle § 219 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil způsobem popsaným ve výroku jeho rozhodnutí. 2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 3 T 27/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 7 To 97/2017, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 3 T 27/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 7 To 97/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Burdy dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku s tím, že v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. 5. V odůvodnění podaného dovolání namítl, že soud druhého stupně zatížil odvolací řízení závažnými procesními vadami, když zasáhl do jeho práva na obhajobu. V dané souvislosti připomněl, že jeho obhájce Mgr. Zdeněk Burda podal odvolání, o němž odvolací soud rozhodl, i když k němu nebyla doplněna plná moc. Soudu druhého stupně poté vytknul, že jej ani jeho obhájce nevyzval k doplnění a předložení plné moci, obhájce nevyrozuměl o konání veřejného zasedání o odvolání, následně přesto rozhodl ve veřejném zasedání bez přítomnosti tohoto obhájce a nedoručil mu rozhodnutí o odvolání, vzhledem k čemuž nezačala běžet lhůta dvou měsíců k podání dovolání. 6. Obviněný z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek soudu druhého stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí. 7. Obviněný pak v samostatném přípisu doplnil, že žádá o zrušení výzvy k nástupu výkonu trestu z důvodu její protizákonnosti, jelikož jeho obhájci Mgr. Zdeňku Burdovi nebyl doručen rozsudek odvolacího soudu, jenž tedy není pravomocný. Z procesní opatrnosti dále namítl, že rozhodnutí soudu druhého stupně nemohlo nabýt právní moci i proto, že nebyl určen obhájce, jemuž se doručuje ve smyslu § 37 odst. 3 tr. ř. Poté vzhledem k již vykonanému trestu odnětí svobody a povolenému podmíněnému propuštění po polovině požádal o odklad výkonu trestu podle § 323 tr. ř. a přiznání odkladného účinku jeho dovolání, což odůvodnil především výhradami uplatněnými v předchozím podání (viz bod 5. tohoto usnesení). V závěru poznamenal, že by mu zbývalo vykonat cca 16 dní trestu odnětí svobody, což není účelné, nýbrž je v souladu se zákonem a zásadami trestního řízení, aby bylo vyčkáno na rozhodnutí Nejvyššího soudu o jeho dovolání. 8. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předně připomněl, že obviněný byl v tomto řízení právně zastoupen několika obhájci, přičemž dne 9. 1. 2015 si zvolil obhájce JUDr. Jana Nohejla, jenž jej zastupoval po celou dobu řízení před nalézacím soudem a který za něj podal odvolání. Následně byly do spisu doručeny přípisy označené jako odvolání, které však byly podány jinými advokáty, a to nejprve dne 1. 3. 2017 advokátem Mgr. Zdeňkem Burdou s tím, že přílohou jeho podání měla být „plná moc právního zástupce“, nicméně tato doložena nebyla. Soud prvního stupně pak dne 6. 3. 2017 předložil věc odvolacímu soudu s předkládací zprávou. Nalézacímu soudu bylo poté ještě doručeno „odůvodnění odvolání“ datováno dnem 24. 3. 2017 a podané prostřednictvím advokáta Mgr. Martina Vovsíka, jež bylo dne 27. 3. 2017 odesláno soudu druhého stupně, přičemž originál plné moci vystavené tomuto obhájci dne 28. 2. 2017 byl do trestního spisu doložen dne 28. 3. 2017 jeho substituentem. Odvolací soud rozeslal vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 11. 5. 2017 obviněnému, jeho obhájci Mgr. Martinu Vovsíkovi, poškozené ČSOB pojišťovně, a. s., a Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni. Obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil, přičemž prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Vovsíka předložil žádost o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Jmenovaný obhájce při závěrečném návrhu odkázal na písemná vyhotovení odvolání založená ve spisu, jež byla vypracována jím a JUDr. Janem Nohejlem. 9. Stran dovolací argumentace poté konstatoval, že za relevantní lze považovat pouze výhrady vztažené k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., podle nichž obviněný v souladu s tímto důvodem namítl, že k odvolacímu řízení nebyl přizván (druhý) obhájce, ač si ho řádně zvolil. Naproti tomu dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. označil za uplatněný neopodstatněně, k čemuž připomněl, že tento dovolací důvod spadá jen na případy nepřítomnosti osoby obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, nikoliv na případy nepřítomnosti jiných osob (včetně obhájce). Dodal, že tento dovolací důvod nebyl naplněn ani ve vztahu k nepřítomnosti obviněného na veřejném zasedání, o jehož konání byl včas vyrozuměn, a jelikož nebyl předvolán, tak předsedkyně senátu nepovažovala jeho účast za nezbytnou, když navíc prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Vovsíka požádal o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. 10. Za komplikovanější shledal státní zástupce situaci ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. K danému důvodu dovolání prvně (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002) připomněl, že zahrnuje především neúčast obhájce v případě nutné obhajoby, ale též situace, kdy si obviněný zvolí obhájce a orgány činné v trestním řízení vůči němu neplní povinnosti umožňující obhájci plnit svá zákonná oprávnění a povinnosti. Dále uvedl, že pokud si obviněný zvolil dva nebo více obhájců a současně příslušnému orgánu činnému v trestním řízení neoznámil, kterého z nich zmocňuje k přijímání písemností, pak v případě, že ani předseda senátu podle § 37 odst. 3 tr. ř. nerozhodl, který z nich je k tomu určen, je třeba vyrozumění o konání veřejného zasedání, jakož i rozhodnutí odvolacího soudu doručit všem obhájcům obviněného, k čemuž poukázal příkladmo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004. sp. zn. 11 Tdo 509/2004. Poté zdůraznil, že za porušení práva na obhajobu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze považovat i případy, kdy v řízení před soudem obviněný neměl jednoho ze dvou či více obhájců např. proto, že tento obhájce nebyl o prováděném úkonu vyrozuměn. V neposlední řadě zmínil, že účinky úkonu obviněného, jímž si zvolil obhájce, nastávají vůči přísluš