6 Tdo 563/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 563/2025-258 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 dovolání obviněného M. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 6 To 350/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 87/2024 a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, č. j. 88 T 87/2024-162 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 1. 3. 2024 v cca 15:35 hodin řídil po předchozím požití alkoholických nápojů ve stavu vylučujícím způsobilost vlastní osobní motorové vozidlo LAND ROVER RANGE ROVER VELAR, RZ: XY, v Brně, po pozemní komunikaci ulice XY, kde se v místech budovy č. o. XY při couvání plně nevěnoval řízení vozidla, nesledoval situaci v silničním provozu, v důsledku čehož zadní částí jím řízeného vozidla narazil do přední části zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky VW GOLF, RZ: XY, vlastníka G. K., nar. XY, státní příslušnost Ukrajina, nesplnil si povinnosti účastníka dopravní nehody v případě vzniku škody na majetku třetí osoby a z místa dopravní nehody odjel, poté stejného dne v cca 15:54 hodin řídil totéž vozidlo dále v Brně po ulici XY u budovy č. o. XY, kde při průjezdu pravotočivou zatáčkou nepřizpůsobil rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat, v důsledku čehož přejel do protisměrné části pozemní komunikace, kde narazil do osobního motorového vozidla Renault Megane Scenic, RZ: XY, vlastníka P. Ž., nar. XY, a dále do nákladního vozidla Renault Hagemann Master, RZ: XY, vlastníka právnické osoby IQ WASH s.r.o., IČ: 03372723, se sídlem Luční 610/13, 664 48 Moravany, čímž porušil § 4 písmeno a), § 5 odstavec 1 písmeno b), § 5 odstavec 2 písmeno b), § 11 odstavec 1, § 18 odstavec 1, § 47 odstavec 2 písmeno a), § 47 odstavec 3 písmeno b) a § 47 odstavec 5 písmeno a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, na jím řízeném vozidle, na vozidle VW Golf, na vozidle Renault Megane a na vozidle Renault Hagemann Master tímto způsobil hmotnou škodu v přesně nezjištěné výši, přičemž u něj následně provedenými dechovými zkouškami na alkohol přístrojem Dräger Alcotest 7510, byly zjištěny pozitivní výsledky měření, a to dne 1. 3. 2024 v 16:03 hodin pozitivní výsledek měření 2,23 ‰ alkoholu v dechu, dne 1. 3. 2024 v 16:10 hodin pozitivní výsledek měření 1,98 ‰ alkoholu v dechu a dne 1. 3. 2024 v 16:16 hodin pozitivní výsledek měření 1,96 ‰ alkoholu v dechu, a rozborem krevního vzorku odebraného dne 1. 3. 2024 v 16:53 hodin metodou plynové chromatografie a enzymaticky rovněž byla prokázána hladina alkoholu v krvi 1,90 g/kg, kdy znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, vedeným pod č. 039580/2024, bylo zpětným propočtem zjištěno, že výsledná hladina alkoholu v krvi v době první dopravní nehody dne 1. 3. 2024 v cca 15:35 hodin se pohybovala v intervalu 2,06 – 2,16 g/kg a v době druhé dopravní nehody téhož dne v cca 15:40 hodin v intervalu 2,05 – 2,14 g/kg, čemuž odpovídá styl jízdy jmenovaného a charakter obou dopravních nehod popsaný jejími svědky. 2. Za tento přečin byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 40 denních sazeb po 5 000 Kč, tedy celkem 200 000 Kč, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 6 To 350/2024 (dále také jen „rozsudek soudu druhého stupně“ nebo „napadené rozhodnutí“), tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o uloženém peněžitém trestu a nově mu uložil peněžitý trest ve výměře 40 denních sazeb po 2 500 Kč, tedy celkem 100 000 Kč, přičemž v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím zvoleného obhájce JUDr. Ing. Lukáše Prudila, Ph.D., dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. f), g), h), l), m) tr. ř. Poukázal na nerespektování sbírkové judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně na usnesení ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 5 Tdo 975/2019, které se týká podmíněného zastavení trestního stíhání při spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku. Soud prvního stupně rozhodl v přímém rozporu s uvedenou judikaturou a odvolací soud pouze stroze uvedl, že postup podle § 307 odst. 2 tr. ř. je možný pouze tehdy, pokud jej lze vzhledem k okolnostem případu důvodně považovat za dostačující, přičemž tato podmínka nebyla podle názoru odvolacího soudu splněna. K existenci sbírkové judikatury se odvolací soud nijak nevyjádřil, ač na ni dovolatel opakovaně odkazoval. V rámci podaného odvolání uplatnil dovolatel řadu námitek vztahujících se k vadám, kterými bylo rozhodnutí soudu prvního stupně podle jeho názoru zatíženo. O drtivé většině námitek odvolací soud vůbec nerozhodl, poukázal pouze na skutečnosti uvedené pod bodem 2. odvolání (hodnocení soudu, otázky doznání), pod bodem 4. odvolání (nevypořádání se s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu), pod bodem 5. odvolání (nemístné zvyšování závažnosti činu, nezohlednění všech polehčujících okolností) a uzavřel, že odvolací soud se obsahem podaného odvolání v podstatě žádným způsobem nezabýval. Obviněný si je vědom toho, že na rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání není právní nárok, ovšem uvedený postoj, není-li limitován alespoň povinností řádného a právně nerozporného odůvodnění, může vést až k uplatňování libovůle. Oba soudy se v odůvodnění svých závěrů ohledně odklonu podle § 307 tr. ř. naprosto liší, když soud prvního stupně uvádí, že důvodem je nesplnění podmínky doznání, zatímco odvolací soud akcentoval nesplnění podmínky, že s ohledem na okolnosti případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující. O návrhu dovolatele na podmíněné zastavení trestního stíhání nebylo řádně rozhodnuto, z čehož dovozuje, že rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení z hlediska nesprávné aplikace ustanovení § 307 odst. 1, 2 tr. ř. 5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. obviněný namítl, že jde o situaci, kdy nebylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, ač pro to byly splněny podmínky. S tím souvisí otázka, zda má být o návrhu obviněného na podmíněné zastavení trestního stíhání rozhodováno samostatně či samostatným výrokem. Pak dochází k situaci podle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Odvolacím soudem bylo rozhodnuto tak, že byl zrušen výrok o trestu. Obviněný byl nově odsouzen k mírnějšímu trestu a dále je součástí výroku věta, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn. Absentuje výrok o tom, že odvolání se v rozsahu jiných výroků zamítá. 6. Podle dovolatele je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. zejména v souvislosti s tím, že soud prvního stupně nerozhodl řádně o návrhu obviněného podle § 307 odst. 1, 2 tr. ř. 7. Uložený trest má v konečném důsledku pro dovolatele mimořádně závažné důsledky, jako je automatická ztráta povolání (soudce – pozn. soudu), existenční nejistota, narušení rodinné situace, a to v míře jednoznačně převyšující situaci odsouzeného, který v obdobném postavení není. To vše navzdory tomu, že šlo o ojedinělé selhání bez předchozího deliktu či přestupku. Závěr, že účelu trestu nelze dosáhnout jinak než odsouzením, není řádně odůvodněn a vede k neúměrnému zásahu do práv dovolatele, čímž je porušena zásada subsidiarity trestní represe a zásada humanismu. 8. Konečně pak obviněný namítl, že Městský soud v Brně měl odmítnout podaný návrh na potrestání, neboť v předmětné věci nebyly splněny podmínky pro konání zkráceného přípravného řízení. Celé zkrácené přípravné řízení trvalo téměř čtyři měsíce, což je doba podstatně převyšující dva týdny uvedené v § 179b odst. 4 tr. ř. Skutkově se navíc nejednalo o jednoduchou věc, když ve věci vystupovaly až čtyři poškozené osoby a orgány činné v trestním řízení musely obstarat znalecký posudek. Soud měl tudíž po obdržení návrhu na potrestání věc vrátit do přípravného řízení za účelem řádného zahájení trestního stíhání, neboť za daných okolností nebylo zachováno právo na obhajobu. V důsledku zmíněné vady neměl dovolatel možnost se v předmětné věci řádně hájit. Poukázal na to, že mnoho otázek zůstalo nevyřešeno, ačkol