6 Tdo 593/2015 — Nejvyšší soud

6 Tdo 593/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 9. 2015 Spisová značka:6 Tdo 593/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.593.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Doručování Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Mimořádné opravné prostředky Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 19 odst. 3 předpisu č. 500/2004Sb. § 20 odst. 1 předpisu č. 500/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 593/2015-45 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2015 o dovolání obviněného J. S. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 9 To 498/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 17 T 29/2014, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného J. S. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 17 T 29/2014, uznal obviněného J. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že „dne 19. 2. 2014, kolem 12:45 hodin, po silnici v ulici M., v obci Ř., okr. P.-z., řídil nákladní automobil tov. zn. Renault Master, ....., ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že mu byl jednak rozhodnutím Městského úřadu Beroun, č. j. MBE/58962/2013/DOPR-Btu, ze dne 9. 10. 2013, které nabylo právní moci dne 6. 11. 2013, uložen, mimo jiné, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šestnácti měsíců, a jednak mu bylo rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravně správních činností, sp. zn. S-MHMP-DSC 1.441.981/2013, ze dne 21. 11. 2013, odňato řidičské oprávnění, podle ustanovení § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., v platném znění, pro dosažení 12-ti bodů, a to počínaje od 6. 11. 2013.“ Takto popsané jednání obviněného soud prvého stupně právně kvalifikoval jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uložil mu za to podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 9 To 498/2015, tak že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce doc. JUDr. Martina Kopeckého, CSc. podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel uvedl, že nebylo skutkově sporné, že řídil dne 19. 2. 2014 nákladní automobil, jak popsáno ve výroku odsuzujícího rozsudku, ale soud I. stupně si nesprávně vyložil otázku, zda dne 19. 2. 2014, kdy mělo dojít ke spáchání trestného činu, bylo v právní moci a vykonatelné rozhodnutí správního orgánu, kterým byl obviněnému uložen za přestupek zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, či zda řízením motorového vozidla uvedeného dne vykonával činnost, pro kterou pozbyl oprávnění. Stěžejní právní otázkou bylo, zda dne 19. 2. 2014 bylo v právní moci rozhodnutí Městského úřadu Beroun, č. j. MBE/58962/2013/DOPR-Bru, ze dne 9. 10. 2013, kterým byla obviněnému uložena sankce za přestupek zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 16-ti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Z doručenky poštovního doručovatele vyplývalo, že toto rozhodnutí bylo doručováno obviněnému na adresu H. ..., H. T.. Doručovatel zřejmě na uvedené adrese vyrozuměl, že adresát doručování nebyl zastižen, a písemnost byla uložena. Městský úřad Beroun dovodil, že citované rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci v důsledku fikce doručení ke dni 6. 11. 2013. Adresa H. ..., H. T. není (ani v předmětnou dobu nebyla) adresou trvalého pobytu obviněného. Nebyla ani jinou adresou pro doručování ve smyslu správního řádu, a tedy nemohla nastat fikce doručení písemnosti obsahující toto rozhodnutí Městského úřadu Beroun. Obviněný nepožádal Městský úřad Beroun ve smyslu § 19 odst. 3 správního řádu o doručování na adresu H. ..., H. T. jako adresu pro doručování. Ve správním spisu žádost – podání žádající o doručování na tuto adresu založena není. Okolnost, zda se adresát písemnosti na takové adrese fakticky zdržuje či nikoli, není totiž při posuzování, zda došlo k fikci doručení uložením, relevantní. Dále obviněný presentoval ustanovení § 20 odst. 1, § 19 odst. 3 a § 24 odst. 1 správního řádu. Pokračoval, že postup podle § 19 odst. 3 správního řádu předpokládá výslovnou žádost účastníka řízení, aby mu bylo na nějakou uvedenou adresu doručováno, takovou žádost však neučinil. K fikci doručení písemnosti uložením však mohlo dojít jen tehdy, byla-li písemnost (uložená v případě nezastižení adresáta, § 23 odst. 1 správního řádu) doručována na adresy uvedené výslovně v § 20 odst. 1 správního řádu. Ta část ustanovení § 20 odst. 1 správního řádu, že fyzické osobě lze doručit, kdekoli bude zastižena, se týká doručení, je-li tam osoba skutečně zastižena. K doručení na adrese H. ...., H. T., tedy mohlo dojít, jen pokud by na této adrese byl odsouzený zastižen, ale protože se nejednalo ani o adresu jeho trvalého pobytu ani o jinou adresu uvedenou v § 20 odst. 1 správního řádu, nemohlo zde dojít k doručení fikcí. Právní posouzení soudu I. stupně, že mohlo dojít k fikci doručení rozhodnutí uložením písemnosti, když šlo o adresu, kde se obviněný fakticky zdržoval a byl zde k zastižení, bylo nesprávné. Zde obviněný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2012, č. j. 7 As 131/2011-62. Ze spisového materiálu Městského úřadu v Berouně vyplynulo, že obviněný podal proti rozhodnutí o přestupku, vydanému dne 9. 10. 2013, pod č. j. MBE/58962/2013DOPR-Bru odvolání. Podle obviněného šlo o odvolání včasné, podané dne 4. 3. 2014 ve lhůtě podle § 84 odst. 2 ve spojení s § 83 odst. 2 správního řádu. Nebylo-li mu tedy řádně doručeno rozhodnutí Městského úřadu v Berouně ze dne 9. 10. 2013, později napadené odvoláním, nemohlo nabýt právní moci ani ke dni 6. 11. 2013, ani později, a dne 19. 2. 2014 z něho nemohl vyplývat pro obviněného zákaz činnosti řízení motorového vozidla. Závěr soudu I. stupně, že mělo být obviněnému rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy odboru dopravně správních činností, sp. zn. S-MHMP-DSC 1,441.981/2013, ze dne 21. 11. 2013, odňato řidičské oprávnění podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., v pl. znění, pro dosažení 12-ti bodů, a to počínaje od 6. 11. 2013, když tomu tak mělo být ke dni spáchání skutku (19. 2. 2014), byl nesprávný. Z rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy sp. zn. S-MHMP 1441981/2013, ze dne 13. 2. 2014, o námitkách, vyplývalo, že správní orgán považoval námitky obviněného proti záznamu 12-ti bodů za včasné. Rozhodl o nich věcně tak, že je zamítl, a záznam 12-ti bodů potvrdil. Soud I. stupně se však vůbec v rozsudku nevypořádal s tím, že obviněný jako účastník řízení podal proti uvedenému rozhodnutí sp. zn. S-MHMP 1441981/2013, č. j. MHMP 205777/2014, ze dne 13. 2. 2014, včasné a přípustné odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Toto rozhodnutí tak nebylo ke dni 19. 2. 2014 v právní moci. Soud I. stupně sice v napadeném rozsudku vyšel z § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. v pl. znění, ale zcela opomenul § 123f odst. 4 tohoto zákona, podle kterého podá-li řidič námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, běh lhůt stanovených v § 123c odst. 3 se přerušuje ode dne doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí podle odstavce 3 nabude právní moci. Podal-li tedy obviněný námitky proti záznamu 12 bodů v registru řidičů a to námitky včasné, nastaly by účinky podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých předpisů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon č. 361/2000 Sb.“ nebo „zákon o silničním provozu“), s ohledem na § 123f odst. 4 tohoto zákona, až po 5 pracovních dnech po právní moci rozhodnutí o nedůvodnosti námitek. Ke dni 19. 2. 2014 podle obviněného tyto účinky nenastaly. Odvolací soud v napadeném usnesení právní posouzení otázky, zda měl obviněný ke dni