6 Tdo 598/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 598/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:30. 6. 2010 Spisová značka:6 Tdo 598/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.598.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 179 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 9. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2010 dovolání, které podal obviněný M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 81/2009, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009 a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 2 T 81/2009, z r u š u j í . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Novém Jičíně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 2 T 81/2009, byl obviněný M. P. uznán vinným, že: dne 13. 12. 2008 v době od 18.05 do 18.20 hod v O. na S. M., okr. N. J., v šestém nadzemním podlaží bytového domu, který náleží do vlastnictví Bytového družstva v O., se sídlem O., N., s cílem způsobit škodu své bývalé přítelkyni N. B., bydlící spolu s nezletilým synem na základě nájemní smlouvy v bytě majitelky J. B., páčením pomocí šroubováku vytvořil mezi uzamčenými vstupními dveřmi bytu a prahem dveřního otvoru mezeru a polil vstupní dveře bytu benzínem tak, aby dosáhl zatečení benzínu na podlahu předsíně bytu za vstupními dveřmi a zapálením benzínu založil požár, který se rozšířil na bytové zařízení předsíně bytu, a tak způsobil J. B. znehodnocením stavebního zařízení bytu škodu ve výši nejméně 50.745,- Kč, zakouřením chodby domu a poškozením zařízení domu Bytovému družstvu v O. škodu ve výši 38.015,- Kč, zničením části oděvních svršků a bytových doplňků uložených v bytě N. B. škodu ve výši nejméně 27.940,- Kč, poškozením bytu M. Č. v pátém podlaží domu škodu ve výši 2.400,- Kč, přičemž včasným zásahem jednotky hasičského záchranného sboru byl uchráněn majetek v hodnotě nejméně 500.000,- Kč a také uchráněny životy a zdraví osob bydlících v domě. Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 179 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil obviněnému trest propadnutí věci, která je specifikována na str. 2 rozhodnutí. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody. Vůči konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněný M. P.a v jeho neprospěch státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009, bylo rozhodnuto: I. Podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. byl z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu a ve výrocích o náhradě škody učiněných podle § 228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozeným N. B. a J. B. II. Za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené J. B., škodu ve výši 47.147,50 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená N.B., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. III. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. IV. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Citovaný rozsudek odvolacího soudu (výroky pod body I., II. a III.) napadl obviněný M.P. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný shrnul dosavadní soudní řízení. Uvedl, že vytýkané jednání po skutkové stránce od počátku trestního řízení doznal. V odvolání však prezentoval výhrady k popisu skutku, ve kterém chybí, že se po opakovaném zvonění přesvědčoval, že se v poškozeném bytě nikdo nenachází. Konstatoval, že tato skutečnost je důležitá pro dovození eventuálního úmyslu spáchat daný trestný čin. Namítl, že ani popis skutku, a to v podobě ustálené okresním soudem, neumožňuje uznání viny předmětným trestným činem. Pokud tak soudy učinily, dopustily se nesprávného právního posouzení. Dále obviněný připomněl, jak je trestný čin obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. vymezen v zákoně. Poznamenal, že soudy obou stupňů dospěly k názoru, že úmyslně vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu, když oproti popisu skutkové podstaty v předmětném ustanovení trestního zákona použily namísto spojky nebo spojku a. Vytkl, že tomuto právnímu hodnocení neodpovídá skutková věta. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující nejméně 5.000.000,- Kč. Tato částka se však ve skutkové větě napadeného rozhodnutí neobjevuje. Namísto toho se zde hovoří o uchránění majetku v hodnotě nejméně 500.000,- Kč, což je hranice značné škody, nikoliv škody velkého rozsahu. Podle obviněného soudy obou stupňů nevedly k prokázání hodnoty ohroženého majetku žádné dokazování. Připomněl, že k naplnění skutkové podstaty daného trestného činu postačí pouze jediná z uvedených hodnot, tj. buď ohrožení života a zdraví osob nebo majetku velkého rozsahu. Dodal, že soudy bezdůvodně spojily obě podmínky a navíc shledaly naplnění obou, přestože to z popisu skutku nevyplývá. Naplnění jedné či obou podmínek trestní odpovědnosti je faktorem ovlivňujícím nebezpečnost činu pro společnost a následné úvahy soudu o druhu a výměře ukládaného trestu. Obviněný vyslovil přesvědčení, že reálné nebezpečí nehrozilo ani osobám, tím méně počtu nejméně sedmi osob, kterýžto počet je podle judikatury nutný k naplnění skutkové podstaty daného trestného činu. Dodal, že ani k počtu ohrožených osob soudy nevedly žádné dokazování, přičemž jeho tvrzení, že se opakovaně přesvědčoval, zda v napadeném bytě nikdo není, zůstalo nevyvráceno. V návaznosti na uvedené skutečnosti dovodil, že jeho jednání naplňuje pouze znaky trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 tr. zák. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, eventuálně, aby po zrušení napadeného rozsudku sám jej uznal vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 tr. zák. a uložil mu přiměřený trest odnětí svobody podmíněně odložený na přiměřenou zkušební dobu, případně se stanovením dohledu. Současně navrhl, aby při rozhodování o vazbě nebyly u jeho osoby shledány důvody vazby, neboť v původním řízení pobýval na svobodě a ani z jeho jednání po právní moci napadeného rozhodnutí nelze vazební důvody dovodit. K dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který připomněl dosavadní průběh trestního řízení ve věci a vznesené dovolací námitky. Státní zástupce konstatoval, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.). V návaznosti na to označil tvrzení obviněného, že se opakovaně přesvědčoval o tom, že se v předmětném bytě žádné osoby nenacházejí, za námitku skutkového charakteru, která deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Dodal, že požár byl založen ve vícepodlažním bytovém domě, a tato okolnost sama o sobě by existenci zákonných znaků trestného činu obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. nevylučovala. Ostatní námitky obviněného shledal jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu a označil je za částečně důvodné. Dále státní zástupce poukázal na vymezení trestného činu obecnéh