6 Tdo 657/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 657/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 7. 2022 Spisová značka:6 Tdo 657/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.657.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 657/2022-91 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. M., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 7 To 430/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 128/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 19 T 128/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný D. M. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že „dne 4. 9. 2021 kolem 20:40 hodin v XY, ulice XY, před domem číslo XY, ve směru z ulice XY do centra, řídil osobní motorové vozidlo Toyota Yaris Hybrid, registrační značky XY, barva šedá, kde byl kontrolován hlídkou PČR, přičemž provedenou orientační dechovou zkouškou na přístroji Dräger Alcotest 7510, výrobní číslo XY, provedenou téhož dne v 20:59 hodin, mu bylo zjištěno 1,32 promile alkoholu v dechu, a následnou kontrolní dechovou zkouškou na přístroji Dräger Alcotest 7510, výrobní číslo XY, provedenou téhož dne v 21:04 hodin, mu bylo zjištěno 1,25 promile alkoholu v dechu, a současně projevoval příznaky ovlivnění alkoholem, kdy měl nejistý postoj, byl upovídaný, a zapáchal po alkoholu, hlídce PČR přitom na místě uvedl, že před jízdou požil alkoholické nápoje, následně se podrobil lékařskému vyšetření v Nemocnici XY, kde mu byl téhož dne v 22:59 hod. proveden pod číslem vyšetření A-1335 odběr krve, kdy dle výsledku laboratorního vyšetření měl v danou chvíli ještě 0,97 g/kg alkoholu v krvi, tedy v době spáchání skutku nejméně 1,21 – 1,37 g/kg alkoholu v krvi, a dle ošetřujícího lékaře jevil známky požití alkoholu, kdy měl překrvené spojivky, dech páchnoucí po alkoholu, tedy si již při započetí řízení vozidla musel být jednoznačně vědom skutečnosti, že jeho senzomotorické schopnosti jsou sníženy v důsledku požití alkoholických nápojů na míru snižující podstatně schopnost bezpečně ovládat a řídit motorové vozidlo“. 2. Za tento trestný čin byl podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 40.000 Kč, vyměřený jako 40 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 1.000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že tento trest může být zaplacen v měsíčních splátkách ve výměře 10.000 Kč, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 17 měsíců. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 7 To 430/2021, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 4. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 7 To 430/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním „z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d), g) trestního řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. 5. Namítl, že se odvolací soud dopustil závažných procesních vad, když se z bodu 2. napadeného usnesení podává, že k doplnění dovolání ze dne 25. 1. 2022, ve kterém obviněný navrhl podmíněné zastavení trestního stíhání, odvolací soud nepřihlížel, neboť takovým podáním, a to až po uplynutí zákonné lhůty, podal odvolání též proti výroku o vině, který však již dne 3. 12. 2021 nabyl právní moci. Takové hodnocení soudu pokládal obviněný za nesprávné. V průběhu hlavního líčení u soudu prvního stupně učinil prohlášení viny ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř., jedním z jehož následků je, že se nadále nelze odvolat do výroku o vině, který, jak odvolací soud správně poznamenal, nabyl právní moci dne 3. 12. 2021. Dále však obviněný uvedl, že je prohlášení viny, které případnému vyhovění návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání zpravidla předchází a není výjimkou, že po prohlášení viny není návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání vyhověno a po následném odvolání mu vyhověno může být odvolacím soudem. Argumentace odvolacího soudu by znamenala, že by bylo zcela znemožněno se po prohlášení viny a nevyhovění návrhu na podmíněné „upuštění“ trestního stíhání domáhat u odvolacího soudu podmíněného zastavení trestního stíhání, jsou-li pro takový postup splněny podmínky. Obviněný uvedl, že je osobou dosud bezúhonnou ve smyslu trestního zákona, rovněž v opisu evidence přestupků není nalezen žádný přestupek, v evidenční kartě řidiče má přestupek pouze jeden. Tímto je podle něj splněna jedna z podmínek uvedených v § 307 tr. ř. Uvedl, že se rovněž jedná o osobu ve věku blízkém mladistvých. K okolnostem případu pak zmínil, že svým jednáním nezpůsobil žádnou škodu, přičemž hladina alkoholu v krvi v době jízdy dosahovala mezi 1,21 až 1,37 g/kg, „tedy hladině blízko spodní hranice.“ Odvolací soud se proto měl vypořádat s návrhem na podmíněné zastavení trestního stíhání, a případně tomuto návrhu i vyhovět. To však neučinil, když se tím ani nezabýval. 6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně. Současně navrhl, aby byl dovolání přiznán odkladný účinek. 7. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, a tedy nezaznamenal novelu trestního řádu, na jejímž základě je jím uplatněný důvod podřazen pod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zároveň obviněný opomněl uplatnit též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť jeho dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání. Uplatnil-li obviněný rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., nelze podle státního zástupce ani náznakem z obsahu podaného dovolání dovodit jakoukoli argumentaci k tomuto dovolacímu důvodu. I s přihlédnutím k tomu, že tento důvod nevymezil slovně, lze se domnívat, že jeho uvedení je pouze písařskou chybou. Poté státní zástupce uvedl, že pokud jde o přípustnost dovolání, je zřejmé, že ta je determinována prohlášením viny obviněným ve smyslu § 206c tr. ř. V návaznosti na to podal obviněný odvolání pouze do výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud tak mohl přezkoumávat pouze výrok o trestu a pouze v tom rozsahu lze považovat dovolání za přípustné. Pokud obviněný zpochybňoval skutečnost, že v jeho případě nebylo postupováno podle § 307 tr. ř., lze podle státního zástupce jen se značnou mírou benevolence dovodit, že tím zpochybňoval i uložení trestu za své jednání. Pouze v tomto velmi úzkém dílčím aspektu je možné přípustnost dovolání akceptovat, avšak státní zástupce dospěl k závěru, že dovolací námitky neodpovídají uplatněnému a ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neboť žádnou hmotněprávní námitku obviněný neuplatnil. Obviněný se totiž neztotožnil pouze s dílčím posouzením jeho procesního návrhu, jímž se domáhal fakultativního procesního postupu ve smyslu § 307 tr. ř. Zároveň nelze ani dovodit, že by mohlo být popsaným postupem soudů jakkoli dotčeno právo na spravedlivý proces. 8. Pouze obiter dictum státní zástupce vyjádřil názor, že námitkám obviněného nelze přisvědčit ani z hlediska věcného. Jak totiž vyplývá z dostupného spisového materiálu, obviněný v postavení podezřelého toliko odkázal na výpověď zadrženého. Ani v jedné z těchto výpovědí neučinil nic, co by bylo možno označit za doznání podezřelého ve smyslu § 179g odst. 1 písm. a) tr. ř. a v rámci zkráceného přípravného řízení trestního si tak sám svým postojem uzavřel prostor pro využití odklonu v podobě podmíněného odložení podání návrhu na potrestání. Ani při podání odporu proti vydanému trestnímu příkazu obviněný nijak nevyjádřil vůli řešit věc odklonem, tj. např. právě formou podmíněného zastavení trest