6 Tdo 706/2018 — Nejvyšší soud

6 Tdo 706/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 6. 2018 Spisová značka:6 Tdo 706/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.706.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 118 předpisu č. 326/1999Sb. § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 9. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 706/2018-20 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. S. N., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 5 To 551/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 21/2017, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 10. 2017, č. j. 7 T 21/2017 - 141, byl obviněný M. S. N. (dále též „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odt. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen za použití § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na dobu tří let. 2. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se této trestné činnosti obviněný dopustil tím, že dne 17. 2. 2017 kolem 23.05 hod. byl v M. v ulici J. u bloku zadržen hlídkou Policie České republiky přesto, že rozhodnutím Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort v Ústí nad Labem ze dne 11. 4. 2016, č. j. KRPU-28124-26/ČJ-2016-040026-SV-CV, které nabylo právní moci dne 28. 7. 2016, mu bylo uloženo správní vyhoštění na dobu šesti měsíců, tj. do dne 28. 2. 2017, proti němuž podal obviněný odvolání, přičemž jeho odvolání bylo rozhodnutím Ředitelství služeb cizinecké policie ze dne 7. 7. 2016, č. j. CRP-11774-3/ČJ-2016-930310-V240 zamítnuto a původní rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 11. 2017, č. j. 5 To 551/2017 - 151, jímž podané odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že dovolání směřuje do výroků o vině i o trestu v rozhodnutích nalézacího i odvolacího soudu. Oběma rozhodnutím vytkl nesprávné právní zhodnocení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. 6. Dovolatel zdůraznil, že podle výroku citovaného správního rozhodnutí byl počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území státu Evropské unie, stanoven v souladu s ustanovením § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Z dokazování podle obviněného vyplynulo, že pozbyl oprávnění k pobytu na území České republiky již od 5. 2. 2016, tedy ještě dříve, než rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci. Od právní moci předmětného správního rozhodnutí tak nebylo možné dovolateli umožnit vstup na území státu Evropské unie, tzn., že lhůta šesti měsíců správního vyhoštění musela začít běžet již dnem právní moci rozhodnutí o uložení správního vyhoštění a uplynula dne 28. 1. 2017, tedy ještě dříve, než byl dovolatel dne 17. 2. 2017 zadržen v České republice hlídkou policie. Nemohl se tak dopustit maření výkonu správního rozhodnutí, neboť v mezidobí lhůta správního vyhoštění uplynula. 7. Pokud soudy obou stupňů dovozovaly, že lhůta správního vyhoštění začala plynout až po uplynutí třicetidenní lhůty k vycestování, vyložily právní úpravu chybně a výlučně v neprospěch dovolatele. Ten se již v době právní moci správního rozhodnutí zdržoval na území České republiky neoprávněně a vysloveným názorem soudy vlastně konstatovaly, že až do uplynutí lhůty k vycestování se stěžovatel nacházel na území České republiky oprávněně, ačkoli tomu tak nebylo. Použitá interpretace počátku běhu lhůty správního vyhoštění je tak vnitřně rozporná. 8. Podle přesvědčení dovolatele tak soudy obou stupňů chybně posoudily hmotně právní otázku týkající se stanovení počátku běhu lhůty správního vyhoštění. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc znovu projednal a rozhodl. 9. K podanému dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovolatel sice výslovně nezmínil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je však zřejmé, že napadá výrok o zamítnutí svého odvolání, když dovolací argumentaci opírá o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněným uplatněnou námitku o údajně chybném právním výkladu počátku běhu lhůty správního vyhoštění lze sice pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, je však zjevně neopodstatněná. S uvedenou námitkou se již dostatečně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. 10. Státní zástupce pak ocitoval příslušná ustanovení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, a poukázal především na ustanovení § 118 odst. 4 tohoto zákona, podle něhož se do doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, nezapočítává doba, po kterou není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné. Od doby správního vyhoštění je tak třeba odlišit dobu k vycestování. Dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 106/2010 a připomněl, že podle § 118 odst. 4 citovaného zákona ve znění účinném od 1. 1. 2012 lze ztotožnit dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, s dobou vykonatelnosti rozhodnutí správního orgánu. 11. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.. III. 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům. 13. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 5 To 551/2017 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. 15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. IV. 16. Pro rozhodnutí v posuzované věci je stěžejní aplikace ustanovení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění účinném v rozhodné době. Ustanovení § 118 citovaného zákona zní: (1) Správním vyhoštěním se rozumí ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby k vycestování z území a d