6 Tdo 734/2015 — Nejvyšší soud

6 Tdo 734/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 7. 2015 Spisová značka:6 Tdo 734/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.734.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 122 odst. 1 tr. zákoníku § 146 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 10. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 734/2015-16U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2015 o dovolání podaném obviněným J. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 7 To 373/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 26/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 3 T 26/2012 byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že v době od 11.30 hodin do 11.35 hodin dne 6. 4. 2011 v P., V. náměstí v druhém nadzemním podlaží v bytě č. ... nejprve slovně a poté fyzicky napadl poškozeného Š. F., jenž byl pověřen jako exekutorský vykonavatel k provedení soupisu movitých věcí a ke všem úkonům s tím souvisejících na adrese trvalého bydliště obžalovaného, a to na základě pověření vykonavatele soudního exekutora podle § 27 zákona č. 120/2001 Sb., ze dne 1. 4. 2011, které bylo podloženo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 57 EXE 23/2011 ze dne 21. 1. 2011 a exekučním příkazem, který byl vydán Exekutorským úřadem Šumperk dne 29. 3. 2011 pod č. j. 139 EXE 06005/10-010, a to tím způsobem, že obžalovaný nejprve poškozenému bránil svým tělem vstupu do místnosti svého bytu a následně jej udeřil uzavřenou pěstí do obličeje a snažil se jej z bytu vytlačit a rovněž jej několikrát udeřil do zad a zátylku, a tímto svým jednáním způsobil poškozenému pohmoždění měkkých tkání na obličeji vpravo s poraněním ústní dutiny a poúrazovou blokádu krční páteře v jejím horním úseku, přičemž tato zranění si vyžádala lékařské ošetření a omezovala poškozeného v běžném způsobu života po dobu dvou až tří týdnů. Za tento přečin a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 51 T 99/2011, byl odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu, kterou svým činem způsobil. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 18 měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 51 T 99/2011, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozené zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR ve výši 975,- Kč. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 7 To 373/2014 podané odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Heleny Janouchové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel míní, že poranění poškozeného Š. F. není ze soudně lékařského hlediska ublížením na zdraví, jeho charakter podle něj spíše odpovídá „drobnému ublížení na těle“, které není na místě podřadit pod ustanovení § 122 odst. 1 tr. zákoníku. V dané souvislosti namítá, že tržně pohmožděné rány poškozeného nebyly vůbec chirurgicky ošetřeny, u poškozeného se nevyskytly ani podkožní výrony spojené s reakcí organismu spočívající ve zvýšení teploty a bolestmi trvajícími déle než 1 týden, nýbrž poškozený uváděl pouze bolestivost krční páteře a má za to, že z jeho subjektivního podání vycházet nelze, neboť k závěru o takovém poranění chybí objektivní nález. Obviněný znalci vytkl, že poškozeného osobně nevyšetřil a vycházel pouze z lékařských zpráv. Ve vztahu k odborným znaleckým závěrům poukázal na postoj poškozeného, který ač by měl nosit tzv. límec k fixaci krku, jej již několik dnů po svém napadení nenosil. Sám poškozený v přípravném řízení uvedl, že jej zranění nijak v obvyklém způsobu života neomezovalo. Soudy nekriticky vycházely ze závěrů znalce, podle dovolatele měly nechat zpracovat revizní znalecký posudek, který by se zabýval otázkou, zda je zranění poškozeného možné kvalifikovat jako ublížení na zdraví. Dovolatel zdůraznil, že coby povinný neměl v bytě L. H., ve kterém se v okamžiku napadení poškozeného vyskytoval, bydliště, místo podnikání ani jiný prostor, v němž by byly umístěny jeho věci, a proto ani nebyl povinen vykonavatele do bytu vpustit. Pokud si vykonavatel vynucoval vstup do bytu L. H., vyvozuje obviněný protiprávnost jeho jednání a považuje jej za jednání v rozporu s výkonem pravomoci soudního exekutora. Dále poukázal na rozpor jednotlivých výpovědí (jeho, poškozeného a svědků P. N. a L. H.) v nichž spatřuje významné pochybnosti, v jejichž důsledku měla být soudy aplikována zásada in dubio pro reo. Těmito rozpory se však soudy nezabývaly. Toto jejich pochybení zakládá „extrémní nesoulad mezi tím, co v řízení vyšlo najevo, co bylo prokázáno a jak soud v dané věci rozhodl.“ Poškozený podle dovolatele postupoval nezákonně; na podporu svého tvrzení poukázal na údajně ztracený audiovizuální záznam, na němž bylo provedení exekuce zaznamenáno. Za tohoto stavu se mu jeví nepochopitelné, že soudy nekriticky upřednostnily výpověď poškozeného. Vzhledem k tomu, že chránil majetek své přítelkyně proti osobě poškozeného ve formě pokusu o zabránění vstupu do bytu, odvracel ve smyslu § 29 tr. zákoníku hrozící útok na zájem chráněný trestním zákoníkem. Proto jeho jednání není trestným činem. Touto otázkou se soudy nezabývaly. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené, jakož i jemu předcházející rozhodnutí zrušil a sám ve věci podle § 265m tr. ř. rozhodl tak, že se zprošťuje obžaloby. Nejvyšší státní zástupce, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 2. 6. 2015, se k tomuto mimořádnému opravnému prostředku obviněného ke dni rozhodování dovolacího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost nebránila Nejvyššímu soudu v tom, aby o dovolání obviněného rozhodl. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení