6 Tdo 735/2024 – Nejvyšší soud

6 Tdo 735/2024-4511 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2024, č. j. 5 To 62/2023-4428, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 5/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 25. 7. 2023, č. j. 34 T 5/2020-4252, byl obviněný P. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za to podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se zločinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že od 26. 3. 2016 do 16. 8. 2016 jako podnikající fyzická osoba poté, co v Polsku zakoupil surový tabák, zajistil jeho přepravu na daňové území České republiky, kde se záměrem zkrátit stát na spotřební dani ze surového tabáku dovezl a skladoval bez vědomí správce daně surový tabák v celkovém množství nejméně 112 163 kg, aniž by prokázal účel jeho použití a aniž by byl registrován v příslušném registru Generálního ředitelství cel jako osoba skladující surový tabák, daň ze surového tabáku nepřiznal a nezaplatil, čímž zkrátil spotřební daň ze surového tabáku ve výši nejméně 240,25 mil. Kč, přičemž tuto svou činnost zastíral fiktivními smlouvami o prodeji sušeného surového tabáku společnosti BIG Capital s.r.o., a takto činil v úmyslu tabák následně uvolňovat do volného oběhu. 3. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. 5 To 62/2023-4428, jímž napadený rozsudek k oběma odvoláním podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výrocích o trestech. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm let a šest měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil trest vyhoštění z území České republiky ve výměře deseti let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř., přičemž v případě důvodu podle písm. g) označil jeho první a třetí alternativu. 5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti na veřejném zasedání dne 15. 5. 2024. S ohledem na svoji hospitalizaci poslal dne 14. 5. 2024 písemnou omluvu a žádal odročení veřejného zasedání, aby se ho mohl osobně účastnit. Z potvrzení nemocnice a jeho žádosti bylo zřejmé, že se veřejného zasedání nemůže zúčastnit, na své účasti na něm však trvá. Odvolací soud však jednal bez jeho přítomnosti, čímž porušil § 202 odst. 1, 4, 5 tr. ř. 6. Dovolatel dále namítl, že již od přípravného řízení navrhoval přibrání znalce z oboru písmoznalectví k ověření pravosti podpisu Ing. Rostislava Strýčka. Přestože předložil odborné vyjádření z oboru grafologie, podle něhož se pravděpodobně o Strýčkův podpis jedná, soud vypracování znaleckého posudku odmítl pro nadbytečnost. Dále v průběhu řízení prokázal, že zajištěný surový tabák má prokazatelný původ. Tímto splnil požadavek § 131a odst. 1 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební dani (dále jen „zákon o spotřební dani“), a nemohl proto být plátcem daně ze surového tabáku, neboť jím není ten, kdo prokáže původ surového tabáku. Na základě uvedených námitek má za naplněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2024, č. j. 5 To 62/2023-4428, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2023, č. j. 34 T 5/2020-4252, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl. 8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný podal dovolání formálně opřené o § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř. 9. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. námitky dovolatele obsahově odpovídají, státní zástupce je však nepovažuje za důvodné. Odkaz obviněného na § 202 odst. 1, 4, 5 tr. ř. je naprosto nepřiléhavý, protože se týká podmínek konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Pro veřejné zasedání se neužije, a to ani přiměřeně, neboť tato ustanovení nejsou zmíněna v § 238 tr. ř. Jediným ustanovením, které výslovně upravuje podmínky konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného, je § 263 odst. 4 tr. ř., který na danou trestní věc zjevně nedoléhá, neboť dne 15. 5. 2024 se dovolatel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody nenacházel. Další podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného by bylo možno dovodit z ustanovení trestního řádu o přípravě veřejného zasedání (§ 233 tr. ř.) a o doručování (§ 64 tr. ř.), ani v tomto směru však podatel porušení žádného konkrétního zákonného ustanovení nevytýká. 10. Dovolatel vytýká výlučně skutečnost, že odvolací soud nevyhověl jeho omluvě a žádosti o odročení veřejného zasedání nařízeného na den 15. 5. 2024, aby se ho dovolatel mohl osobně účastnit. Trestní řád výslovně nezakazuje konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného ani za situace, že obviněný svoji neúčast včas a řádně omluvil a požádal o odročení veřejného zasedání za tím účelem, aby se ho mohl osobně zúčastnit. V případě, že by obviněný svoji neúčast omluvil skutečnostmi, které by mu objektivně bránily v účasti u veřejného zasedání, a existenci takových okolností řádně doložil, by nicméně bylo možno provedení veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti považovat za porušení jeho práva na spravedlivý proces, jehož součástí je právo na projednání věci v přítomnosti obviněného. 11. V předmětné trestní věci ovšem dovolatel svoji neúčast u veřejného zasedání omluvil až den před jeho konáním, a to svojí hospitalizací, přičemž požádal o odročení veřejného zasedání až na říjen 2024. Obviněný, který omlouvá svoji neúčast u veřejného zasedání zdravotními důvody, je povinen doložit, že jeho zdravotní obtíže jsou takového charakteru, že vylučují jeho účast u veřejného zasedání; za okolnost, která by bez dalšího vylučovala, aby se obviněný osobně dostavil k jednání soudu, přitom nelze považovat pracovní neschopnost obviněného (která navíc podle obviněným předloženého dokladu trvala pouze do 31. 5. 2024). Podle zjištění odvolacího soudu z listin předložených obhájcem nevyplývá, že by jeho aktuální zdravotní stav bránil obviněnému v účasti u veřejného zasedání. Nebyl totiž přijat do nemocnice pro akutní nepříznivý zdravotní stav, ale hospitalizaci vyhledal krátce před jednáním soudu. Obdobným postupem přitom zmařil konání předcházejícího veřejného zasedání nařízeného na 10. 4. 2024, kdy se v den konání veřejného zasedání nechal v Polsku hospitalizovat (bod 14. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). 12. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud oprávněně považoval omluvu obviněného za účelovou. Nebylo proto jeho povinností takovouto omluvu akceptovat a provedením veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nedošlo k porušení žádného výslovného ustanovení trestního řádu a nebylo ani porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. 13. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný nevznesl žádné námitky, které by se týkaly tzv. zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy nebo vyvozování skutkových zjištění z procesně nepoužitelných důkazů. 14. V rámci kategorie tzv. opomenutých důkazů podatel vytýká, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví ke zjištění, zda je podpis na kupní smlouvě o prodeji surového tabáku pravým podpisem Ing. Rostislava Strýčka, statutárního orgánu společnosti BIG Capital s.r.o. Dovolateli byla vytýkána fiktivnost smluv o prodeji tabáku; nebylo mu výslovně přičítáno, že by podpis padělal nebo nechal padělat. Především však státní zástupce upozornil, že plátcem daně ze surového tabáku je ve smyslu § 131 odst. 1 písm. a), b) zákona o spotřební dani při splnění dalších podmínek osoba, která použila surový tabák pro jiný účel než pro účel v zákoně uvedený, nebo, jak tomu bylo v předmětné trestní věci, osoba, u které byl zji