6 Tdo 806/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 806/2025-536 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 31 To 25/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 135/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. 1 T 135/2021, uznal obviněného M. H. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se trestnou činnost, kterou byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 4. 2023, č. j. 6 T 8/2023-346, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 7. 2023, č. j. 31 To 233/2023-402, a rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 12. 2023, č. j. 6 T 8/2023-466, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 7. 2024, č. j. 31 To 70/2024-522, mu byl za současného zrušení výroků o trestech z citovaných rozsudků podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o jeho povinnosti nahradit Vojenské zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 13 480 Kč a poškozenému AAAAA (pseudonym) bolestné ve výši 165 539 Kč. 2. K odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 31 To 25/2025, podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a nově uznal obviněného vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil stručně řečeno tím, že od blíže nezjištěné doby v první polovině roku 2019 do 9. 11. 2020 (vyjma období od 14. 1. 2019 do 25. 2. 2019, od 14. 3. 2019 do 27. 3. 2019, od 7. 10. 2019 do 23. 10. 2019, od 3. 1. 2020 do 21. 1. 2020, od 23. 3. 2020 do 27. 3. 2020 a od 29. 4. 2020 do 17. 7. 2020, kdy byl poškozený hospitalizován mimo domov), v XY, v bytě a na zahradě přináležející k bytu na adrese XY XY a od 10. 11. 2020 do 9. 12. 2020 v XY v bytě na adrese XY XY, kde bydlel se Z. A., jejich společným synem a poškozeným AAAAA, který má opožděný psychomotorický vývoj, poškozeného opakovaně, několikrát týdně bez závažného důvodu nepřiměřeně trestal tím způsobem, že ho bil po celém těle rukou a různými předměty jako hůl nebo dřevěné ramínko, kopal do něj, vulgárně mu nadával „zmrde, debile, čuráku, kokote vyjebanej“, přičemž při posledním útoku dne 9. 12. 2020 byl na poškozeném zjištěn hematom na čele o rozměrech 1,5x1,5 cm, hematom na ventrální straně pravého ramene o velikosti 2x1 cm, otiskové hematomy na zevní straně levého stehna a ventrální straně bérce ve tvaru pásku, drobné hematomy staršího data na pravé horní končetině a na pravém zápěstí. 3. Za to a za sbíhající se trestnou činnost vymezenou již v rozsudku soudu prvního stupně (viz výše) mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byly zrušeny výroky o trestech z již výše uvedených rozsudků, jakož i všechna na tyto výroky obsahově navazující rozhodnutí. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl též o nároku Vojenské zdravotní pojišťovny ČR. Poškozenému AAAAA odvolací soud přiznal náhradu nemateriální újmy – bolestného ve výši 10 578,75 Kč. Se zbytkem nároku byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, v němž odkázal na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že jeho jednání bylo kvalifikováno jako zločin týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, ačkoli nebyla naplněna okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, tedy páchání skutku po delší dobu. Z judikatury vyplývá, že čím méně intenzivní je týrání, tím delší dobu musí trvat, aby bylo možné aplikovat tuto kvalifikovanou skutkovou podstatu. V projednávané věci byla doba trvání skutku odvolacím soudem zkrácena na období od první poloviny roku 2019 do 9. 11. 2020, přičemž poškozený byl během této doby opakovaně hospitalizován mimo domov, celkem po dobu téměř šesti měsíců. Obviněný namítá, že ani počátek této doby nemá oporu v provedeném dokazování. V prosinci 2019 bylo učiněno oznámení na OSPOD, avšak zprávy pediatra a školského zařízení neprokázaly žádné známky nepřiměřeného trestání. Zranění poškozeného byla objektivizována až ke dni jeho hospitalizace 9. 11. 2020. Po odečtení dob hospitalizací poškozeného je obviněný toho názoru, že jeho jednání trvalo od prosince roku 2019 zhruba šest měsíců. S ohledem na to je třeba zkoumat intenzitu zlého nakládání s poškozeným. Ta podle obviněného byla pouze nízká, neboť zranění poškozeného nebyla objektivně zjištěna, mohlo se tedy jednat pouze o verbální napadání. Dobu šesti měsíců, po jejíž převážnou část docházelo pouze k tomuto druhu napadání, pak podle něj nelze označit za delší dobu ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty. Poškozený netrpí syndromem týraného dítěte ani jinými zdravotními následky, což rovněž svědčí o nižší intenzitě zlého nakládání. Obviněný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (zejména rozhodnutí ve věcech vedených pod sp. zn. 11 Tdo 802/2012 a 8 Tdo 464/2018), která podle něj za „delší dobu“ považuje období dvou až čtyř let, a za násilí nízké intenzity výrazně závažnější jednání než v jeho případě. 5. Obviněný měl za to, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily daný skutek, který nelze kvalifikovat podle § 198 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. V důsledku toho považoval uložený souhrnný trest odnětí svobody v délce čtyři a půl roku za nepřiměřeně přísný. Poukázal, že dřívější trest činil tři a půl roku, což je podle něj dostatečné. Podle obviněného je třeba při úvahách o výši trestu zohlednit jeho věk, pracovní aktivitu a zabezpečování rodiny, řádné chování ve výkonu trestu, spolupráci s organizací Laxus z. ú., a časový odstup od údajného páchání trestné činnosti. 6. Závěrem obviněný podotkl, že nebylo bez pochybností prokázáno, že by poškozeného nepřiměřeně trestal, jak je uvedeno v rozsudku. Výpověď svědkyně E. Š., která po část inkriminované doby žila v domácnosti obviněného, nebyla soudy dostatečně zohledněna. Ta uvedla, že obviněný jednal spravedlivě a vstřícně, a že nebyla svědkyní žádného nadávání poškozenému. Obviněný rovněž poukázal na v pořadí druhou výpověď svědkyně Z. A. ze dne 15. 9. 2023. Svědkyně potvrdila, že obviněný poškozeného netýral, pouze mu občas výchovně dal na zadek. Tato výpověď tedy zakládá významnou pochybnost o jeho vině a soudy měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. 7. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a zprostil jej obžaloby, případně jeho jednání kvalifikoval podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku, nebo aby věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obviněný ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, nikoli proti právnímu posouzení skutku, čímž se odchyluje od uplatněného dovolacího důvodu. Předkládá alternativní skutkovou verzi, z níž následně dovozuje mírnější právní kvalifikaci a nepřiměřenost trestu. Pokud by dovolání mělo být založeno na nesprávných skutkových zjištěních, muselo by jít o rozhodná skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, nebo by musela být založena na procesně nepoužitelných či opomenutých důkazech. Obviněný však žádný takový rozpor nekonkretizoval a ani neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se dovolává zásady in dubio pro reo, avšak podle státního zástupce tato zásada není aplikovatelná, pokud soudy žádné pochybnosti neměly. Státní zástupce vyložil judikaturu k této zásadě a uvedl, že její porušení může být relevantní pouze tehdy, pokud dojde k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními a důkazy. V daném případě však soudy své závěry logicky a přesvědčivě odůvodnily. 9. I kdyby však obviněný prosadil svou verzi, že skutek počal v prosinci 2019, trval by čin více než deset měsíců. Přerušení spočívající v hospitalizacích poškozeného nelze odečítat, protože jde o trestný čin trvající, nikoli pokračující. Státní zástupce vyložil § 198 tr. zákoníku a judikaturu, podle níž týrání svěřené osoby představuje trvající trestný čin, jehož znaky jsou naplněny i při přerušovaném jednání. Znak „po delší dobu“ je naplněn zpravidla již při trvání po dobu šesti měsíců. Argumentace obviněného, která se snaží dobu páchání rozdělit na jednotlivé dny či týdny, je podle státního zástupce nelogická a n