6 Tdo 847/2003 — Nejvyšší soud

6 Tdo 847/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 8. 2003 Spisová značka:6 Tdo 847/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.847.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 847/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2003 o dovolání podaném obviněným J. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 4 To 281/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 3 T 209/99, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 4 To 281/2002, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 3 T 209/99. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Opavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 3 T 209/99, uznán vinným, že v období nejméně od 7. 1. 1997 do 23. 11. 1998 v S. L., okres O., vyrobil kopírováním na CD-R média a FD média nebo jinak získal rozmnoženiny různých počítačových programů, filmových děl a hudebních alb v celkové hodnotě nejméně 10.049.325,- Kč, které formou inzerce nabízel ke koupi a bez potřebného podnikatelského oprávnění prodával zájemcům z řad občanské veřejnosti v cenách od 150,- Kč do 1.000,- Kč s cílem získat trvalý zdroj příjmů a aniž k takovému užití počítačových programů, filmových děl a hudebních alb měl požadovaný souhlas jejich autorů či jiných oprávněných nositelů autorských práv nebo výrobců zvukových záznamů. Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jednak jako trestný čin porušování autorského práva podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a jednak jako trestný čin neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. Za to mu uložil podle § 152 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. mu dále uložil trest propadnutí věci, a to: 1 ks osobního počítače Pentium Bigtower CWT925OTC2, vybaveného procesorem AMD K6, 64 MB pamětí RAM, pevným diskem Seagate Medalist 6531 ST36531A 6.5 GB, mechanikami CD-ROM NEC, CD-ROM SONY, CD-RW TRAXDATA 4260 PRO, zvukovou kartou, grafickou kartou ATI 264-VT4 Mach 64 a kartou ATI na zpracování videosignálu, 3 ks razítek, 3 ks FD médií s označením JG/1 - JG/3, 543 ks CD-R médií s označením 1 – 302, 304 – 469, 471 – 507, 509 – 546, zapsaných jako body 1), 2), 3), 5) pod položkou č. 13/99 v seznamu věcí vzatých do úschovy Okresního státního zastupitelství v Opavě a tam uložených. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. soud uložil zabrání věci, a to: 2 ks CD-R médií s označením PP/1, PP/2, 1 ks CD-R s označením FV/1 F. V., 15 ks CD-R médií s označením JH/1 – JH/15 J. H., 10 ks CD-R médií s označením MP/1 – MP/9, P/10 M. P., 5 ks CD-R médií s označením AČ/1 – AČ/5 A. Č., 1 ks CD-R média s označením JK/1 J. K., 1 ks CD-R média s označením DH/1 D. H., 1 ks FD média s označením MV/1 M. V., 1 ks CD -R média s označením DB/1 D. B., 2 ks CD-R médií s označením ML/1, ML/2 a 1 ks FD média s označením ML/1 M. L., 4 ks CD-R médií s označením IH/1 – IH/4 I. H., 5 ks CD-R médií s označením MK/ 1 - MK/5 M. K., 2 ks CD-R médií s označením ML/1, ML/2 M. L., 1 ks CD-R média s označením MB/1 M. B., 5 ks FD médií s označením JB/1 – JB/5 J. B., 1 ks FD média s označením JD/1 J. D., zapsaných jako body 4), 7 – 9), 11 – 22) pod položkou č. 13/99 v seznamu věcí vzatých do úschovy Okresního státního zastupitelství v Opavě a tam uložených. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. soud odkázal poškozené IFPI ČR – M. f. f. p., P., Ing. S. P., P., M. Inc., se sídlem O. M. W., R., W., USA, C. C., se sídlem C. A., O., O., K., A. S. I., se sídlem P. A., S. J., C., USA, A. Inc., se sídlem M., P., S. R., C. USA, S. C., se sídlem S. C. Blvd., C., C., USA, s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2002, sp. zn. 4 To 281/2002, a usnesením podle § 256 tr. ř. je zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 19. 3. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Opavě dne 6. 3. 2003; obviněný tehdy obhájce neměl. Dne 19. 5. 2003 podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. L. P. osobně u Okresního soudu v Opavě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě a rozsudku Okresního soudu v Opavě, a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém obsáhlém podání v podrobnostech uvedl, že ačkoliv trestné činy podle § 152 a § 118 tr. zák. jsou trestné činy s blanketní skutkovou podstatou, ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně chybí odkaz na právní normu, kterou svým jednáním porušil; obecný odkaz na právní normu v rámci odůvodnění rozsudku podle jeho názoru nepostačuje, když navíc zde není citováno, které její konkrétní ustanovení svým jednáním porušil, a rovněž je zmíněn jen zákon č. 35/1965 Sb. (obviněný nepřesně poukázal na zákon č. 35/165 Sb.) a nikoliv zákon č. 121/2000 Sb., který postihuje danou problematiku mnohem obsáhleji a aktuálněji. Dále namítl, že výrok „jinak získal rozmnoženiny v hodnotě 10.049.325,- Kč“ nenaplňuje znak trestných činů podle § 152 a § 118 tr. zák., přičemž odkázal na zákon č. 121/2000 Sb., popř. zákon č. 35/1965 Sb. (opětovně nepřesně poukázal na zákon č. 35/165 Sb.), z něhož nevyplývá, že jeho porušení spočívá v samotném získání rozmnoženin a jejich užití formou pouhého držení v osobním vlastnictví bez svolení autora, ale naopak, že pouhá koupě či jiný způsob nabytí autorského díla kupř. rozmnoženiny není porušením § 12 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb. V této souvislosti poukázal i na chybějící vyčíslení poměru hodnoty rozmnoženin, které si vyrobil „kopírováním“ sám ve svém bydlišti nezákonně, a hodnotou rozmnoženin, které „nabyl jinak“, a tudíž nikoliv nelegálně s tím, že tuto otázku označil za rozhodující pro posouzení, zda byl trestný čin spáchán podle písmene b), druhého odstavce § 152 tr. zák., tj. ve značném rozsahu (dovolatel zřejmě nesprávně uvedl jako předmětný znak skutkové podstaty „větší rozsah“). Další výhrady uplatnil k výroku „kopírováním či jinak získal rozmnoženiny v hodnotě 10.049.325,- Kč“, jenž není porušením § 118 tr. zák., a k naplnění znaku „ve větším rozsahu“, pro nějž je třeba dosahovat příjmů neboli zisku. Námitky směřoval i k výrokům „nabízel formou inzerce ke koupi“, „v celkové hodnotě nejméně 10.049.325,- Kč, které formou inzerce nabízel“ a „bez potřebného podnikatelského oprávnění prodával zájemcům z řad občanské veřejnosti v cenách od 150,- Kč do 1.000,- Kč s cílem získat trvalý zdroj příjmů, aniž k takovémuto užití počítačových programů, filmových děl a hudebních alb měl požadovaný souhlas jejich autorů“, a to z hlediska zákona č. 121/2000 Sb., přičemž tvrdil, že takové výroky nenaplňují žádný znak trestných činů podle § 152 a § 118 tr. zák., a u posledně jmenovaného výroku se opětovně zaměřil na výklad pojmu „ve větším rozsahu“ u trestného činu neoprávněného podnikání a chybějící vyčíslení finančního objemu získaného prodejem rozmnoženin. K výroku „s cílem získat trvalý zdroj příjmů“ uvedl, že je vytržen ze souvislosti ostatních znaků charakterizujících „větší rozsah“. Závěrem první pasáže svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zdůraznil, že v tzv. skutkové větě musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obviněného právně posouzen; jinak se jedná o porušení § 120 odst. 3 tr. ř. V druhé části svého podání obviněný uplatnil výhrady k odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, k tomu, jak tyto soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily. Namítl, že z žádného z inzerátů není možné dovodit inzerci rozmnoženin, stejně jako její rozsah, jak je vyjádřen ve výroku o vině, nelze dovodit ze svědeckých výpovědí, z dobírkové poukázky pak není možné zjistit, co jí bylo placeno. Rovněž tak považoval za nesprávné, že ačkoliv soud byl přesvědčen o