6 Tdo 857/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 857/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:6 Tdo 857/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.857.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:16. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 857/2025-477 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2025, č. j. 6 To 8/2025-437, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 63/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. T. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2024, č. j. 3 T 63/2024-397, byl obviněný R. T. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 4 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: „v přesněji nezjištěné době kolem 23:00 hodin dne 17. 6. 2023 v domě č.p. XY v obci XY, okres Praha-XY, s úmyslem způsobit újmu na zdraví poškozenému V. N., narozenému XY, jej fyzicky napadl nejméně jedním úderem rukou vedeným velkou silou do obličeje, čímž ho srazil na zem, a dále nejméně dvěma dalšími silnými údery do hrudi, poté uchopil poškozeného za oblečení v místě hrudníku, vlekl jej po podlaze domu a přes vstupní schodiště až před dům, kde jej nechal bez zájmu o jeho zdravotní stav ležet, čímž mu způsobil zlomeninu krčku dolní čelisti vlevo omezující poškozeného konzumací pouze tekuté stravy po dobu tří týdnů, dále mu způsobil sériovou zlomeninu třetího až osmého a desátého žebra vpravo s nevelkým zakrvácením a zavzdušněním pravé pohrudniční dutiny a s kolapsem pravé plíce, a při zmíněném pádu poškozený utrpěl nitrolební poranění spočívající v drobných ložiskách pohmoždění a nevelkých ložiskách podomozečnicového krvácení, krevních výronech v bílé hmotě mozku, zakrvácení do mozkových komor, úrazovém nahromadění mozkomíšního moku v oblasti obou čelních laloků, a také zlomeninu zevní části levé klíční kosti s posunem úlomků vyžadující operační zákroky a hospitalizaci poškozeného, během níž již nenabyl vědomí a dne 21. 12. 2023 v důsledku utrpěných zranění zemřel“. 2. Za to mu byl uložen podle § 146 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, majetkovou škodu v částce 2 730 695 Kč. 4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2025, č. j. 6 To 8/2025-437, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. 1. II. Dovolání a vyjádření k němu II./1. Dovolání obviněného2. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 3. Konkrétně nejprve rozvedl, jaké skutečnosti namítl v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Zejména dotyčnému soudu vytkl, že chybně vyhodnotil jeho psychický stav a vliv psychických predispozic na možnost ovládnout své jednání v situaci, která vznikla, a při konfliktu a poškozeným, a v důsledku toho dospěl k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Od počátku uváděl, že po příchodu domů kolem půlnoci se od své malé dcery zcela nečekaně dozvěděl, že je u nich „nějaký děda, který není jejich děda“. Tato informace ho rozrušila a vyvolala v něm silné emoce, které označil jako kombinaci úleku, zmatku i strachu. Netušil proč se o půlnoci u něj doma objevil cizí muž. K tomu je třeba připočíst vliv jeho psychických predispozic (emočně nestabilní poruchy osobnosti s rysy explosivity a impulsivity) a předchozí ovlivnění alkoholem, které je dále zesílilo. Následně došlo k jeho bezprostřední fyzické reakci (úderu pěstí) na přítomnost zmíněného muže s cílem případné hrozící riziko eliminovat a muže dostat z domu pryč. Jednal v silném rozrušení ze strachu, úleku a zmatku, neboť to je pochopitelné v situaci, kdy se v nočních hodinách v jeho domě, v němž byla i jeho manželka a malé děti, objevil cizí muž, o němž vůbec nevěděl, kdo je a co v domě dělá. 4. Zdůraznil, že silné rozrušení může mít povahu náhlé nebo prudké afektivní reakce na okamžitě vzbuzený strach, úlek, zmatek apod. Nemusí sice nutně ovlivnit příčetnost, ale vždy vede k značnému zúžení vědomí, a oslabení psychických zábran u pachatele, neboť ovlivňuje jeho schopnost racionálně uvažovat. Strachem se rozumí zejména obava pachatele o vlastní život nebo zdraví, či obava o život nebo zdraví osob blízkých. Poukázal na to, že byl v minulosti ambulantně léčen z důvodu emočně nestabilní poruchy osobnosti. K tomu založil k důkazu lékařskou zprávu ze dne 11. 5. 2010 sepsanou MUDr. Jiřím Cachem, Psychiatrická ambulance Moravská Třebová, z níž vyplývá, že obviněný vykazuje rysy emoční instability, explosivity a impulsivity, kdy po požití alkoholu dochází k odblokování seberegulujících mechanismů s následnými poruchami chování. 5. S ohledem na tyto skutečnosti mělo být jeho jednání posuzováno nikoli podle § 146 tr. zákoníku, ale jako ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a tr. zákoníku. Soudy je však při právní kvalifikaci skutku nezohlednily, ačkoli je zjistily. V daných souvislostech obviněný poukázal na skutečnosti, které ve svém rozsudku popsal soud prvního stupně (pro obviněného nastala nečekaná a nepříjemná situace, kdy minimálně mohl mít za to, že odvrací útok na zájem chráněný trestním zákonem), s tím, že přes to jeho jednání následně posoudil podle § 146 tr. zákoníku. Soud prvního stupně tak dospěl k opačnému závěru, než z těchto zjištění plyne, když uvedl, že jednání vůči poškozenému nemělo obranný nebo zmatečný charakter a nebylo vyvoláno strachem, úlekem nebo zmatkem či jiným omluvitelným hnutím mysli v požadovaném silném rozrušení. K tomu obviněný dodal, že za účelem podrobnějšího vyšetření a objasnění svého duševního stavu navrhl znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Tento návrh však soud prvního stupně zamítl a odvolací soud se s tímto postupem, včetně právní kvalifikace skutku, ztotožnil. 1. 2. Dovolatel dále vyjádřil nesouhlas se skutkovým zjištěním odvolacího soudu obsaženým v bodu 27. odůvodnění jeho rozhodnutí. Zde soud popsal, že nelze vyloučit silné rozrušení obviněného, to však se zřetelem k jeho vlastní výpovědi a zčásti i výpovědi jeho manželky nebylo vyvoláno jeho strachem, úlekem zmatkem nebo jiným omluvitelným hnutím mysli. V souvislosti s tím uvedl, že manželka ho o přítomnosti osoby, u níž by mohl dovodit její neškodnost, vůbec neinformovala. Jeho nezletilá dcera pouze neurčitě uvedla, že je v domě nějaký cizí děda, což však jeho obavy pouze podnítilo, neboť mu tímto dětským nevědomým způsobem mohla klidně sdělovat, že se v domě může nacházet např. zloděj. Poškozeného neznal, což však neznamená, že se dotyčný v minulosti nedopustil vůči členům jeho rodiny žádného zavrženíhodného jednání. Rovněž útok cizí osoby není bez dalšího zcela vyloučen jen tím, že se jedná o muže vyššího věku a nízkého vzrůstu. V tomto ohledu označil závěry odvolacího soudu za spekulace, které nebyly ničím v řízení prokázány. Rovněž nesouhlasil s tím, že závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, prokazují nepravdivá tvrzení o mechanismu a intenzitě násilných útoků. Stejně tak tvrdil, že není osobou, která má výrazný sklon k opakovanému páchání trestné činnosti a dalších deliktů, zejména násilné povahy. Podle jeho názoru by do jiné právní kvalifikace skutku měla být promítnuta okolnost spočívající v neočekávané přítomnosti cizího muže v bytě v pozdních večerních hodinách. 3. Následně obviněný namítl jiné nesprávné hmotněprávní posouzení v otázce náhrady škody. Soud prvního stupně vyhověl návrhu poškozené zdravotní pojišťovny, a přiznal jí náhradu škody ve výši 2 730 695 Kč z titulu nákladů na hrazené služby proplacené poskytovatelům zdravotních služeb. Rozhodnutí podle něj není (ani) v této části spravedlivé a náležitě odůvodněné, neboť soudy dostatečně nezohlednily jeho osobní a majetkové poměry, tj. že je zcela nemajetný, živí se jako dělník a má tři vyživovací povinno