6 Tdo 857/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 857/2025-477 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2025, č. j. 6 To 8/2025-437, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 63/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. T. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2024, č. j. 3 T 63/2024-397, byl obviněný R. T. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 4 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: „v přesněji nezjištěné době kolem 23:00 hodin dne 17. 6. 2023 v domě č.p. XY v obci XY, okres Praha-XY, s úmyslem způsobit újmu na zdraví poškozenému V. N., narozenému XY, jej fyzicky napadl nejméně jedním úderem rukou vedeným velkou silou do obličeje, čímž ho srazil na zem, a dále nejméně dvěma dalšími silnými údery do hrudi, poté uchopil poškozeného za oblečení v místě hrudníku, vlekl jej po podlaze domu a přes vstupní schodiště až před dům, kde jej nechal bez zájmu o jeho zdravotní stav ležet, čímž mu způsobil zlomeninu krčku dolní čelisti vlevo omezující poškozeného konzumací pouze tekuté stravy po dobu tří týdnů, dále mu způsobil sériovou zlomeninu třetího až osmého a desátého žebra vpravo s nevelkým zakrvácením a zavzdušněním pravé pohrudniční dutiny a s kolapsem pravé plíce, a při zmíněném pádu poškozený utrpěl nitrolební poranění spočívající v drobných ložiskách pohmoždění a nevelkých ložiskách podomozečnicového krvácení, krevních výronech v bílé hmotě mozku, zakrvácení do mozkových komor, úrazovém nahromadění mozkomíšního moku v oblasti obou čelních laloků, a také zlomeninu zevní části levé klíční kosti s posunem úlomků vyžadující operační zákroky a hospitalizaci poškozeného, během níž již nenabyl vědomí a dne 21. 12. 2023 v důsledku utrpěných zranění zemřel“. 2. Za to mu byl uložen podle § 146 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, majetkovou škodu v částce 2 730 695 Kč. 4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2025, č. j. 6 To 8/2025-437, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. 1. II. Dovolání a vyjádření k němu II./1. Dovolání obviněného2. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 3. Konkrétně nejprve rozvedl, jaké skutečnosti namítl v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Zejména dotyčnému soudu vytkl, že chybně vyhodnotil jeho psychický stav a vliv psychických predispozic na možnost ovládnout své jednání v situaci, která vznikla, a při konfliktu a poškozeným, a v důsledku toho dospěl k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Od počátku uváděl, že po příchodu domů kolem půlnoci se od své malé dcery zcela nečekaně dozvěděl, že je u nich „nějaký děda, který není jejich děda“. Tato informace ho rozrušila a vyvolala v něm silné emoce, které označil jako kombinaci úleku, zmatku i strachu. Netušil proč se o půlnoci u něj doma objevil cizí muž. K tomu je třeba připočíst vliv jeho psychických predispozic (emočně nestabilní poruchy osobnosti s rysy explosivity a impulsivity) a předchozí ovlivnění alkoholem, které je dále zesílilo. Následně došlo k jeho bezprostřední fyzické reakci (úderu pěstí) na přítomnost zmíněného muže s cílem případné hrozící riziko eliminovat a muže dostat z domu pryč. Jednal v silném rozrušení ze strachu, úleku a zmatku, neboť to je pochopitelné v situaci, kdy se v nočních hodinách v jeho domě, v němž byla i jeho manželka a malé děti, objevil cizí muž, o němž vůbec nevěděl, kdo je a co v domě dělá. 4. Zdůraznil, že silné rozrušení může mít povahu náhlé nebo prudké afektivní reakce na okamžitě vzbuzený strach, úlek, zmatek apod. Nemusí sice nutně ovlivnit příčetnost, ale vždy vede k značnému zúžení vědomí, a oslabení psychických zábran u pachatele, neboť ovlivňuje jeho schopnost racionálně uvažovat. Strachem se rozumí zejména obava pachatele o vlastní život nebo zdraví, či obava o život nebo zdraví osob blízkých. Poukázal na to, že byl v minulosti ambulantně léčen z důvodu emočně nestabilní poruchy osobnosti. K tomu založil k důkazu lékařskou zprávu ze dne 11. 5. 2010 sepsanou MUDr. Jiřím Cachem, Psychiatrická ambulance Moravská Třebová, z níž vyplývá, že obviněný vykazuje rysy emoční instability, explosivity a impulsivity, kdy po požití alkoholu dochází k odblokování seberegulujících mechanismů s následnými poruchami chování. 5. S ohledem na tyto skutečnosti mělo být jeho jednání posuzováno nikoli podle § 146 tr. zákoníku, ale jako ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a tr. zákoníku. Soudy je však při právní kvalifikaci skutku nezohlednily, ačkoli je zjistily. V daných souvislostech obviněný poukázal na skutečnosti, které ve svém rozsudku popsal soud prvního stupně (pro obviněného nastala nečekaná a nepříjemná situace, kdy minimálně mohl mít za to, že odvrací útok na zájem chráněný trestním zákonem), s tím, že přes to jeho jednání následně posoudil podle § 146 tr. zákoníku. Soud prvního stupně tak dospěl k opačnému závěru, než z těchto zjištění plyne, když uvedl, že jednání vůči poškozenému nemělo obranný nebo zmatečný charakter a nebylo vyvoláno strachem, úlekem nebo zmatkem či jiným omluvitelným hnutím mysli v požadovaném silném rozrušení. K tomu obviněný dodal, že za účelem podrobnějšího vyšetření a objasnění svého duševního stavu navrhl znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Tento návrh však soud prvního stupně zamítl a odvolací soud se s tímto postupem, včetně právní kvalifikace skutku, ztotožnil. 1. 2. Dovolatel dále vyjádřil nesouhlas se skutkovým zjištěním odvolacího soudu obsaženým v bodu 27. odůvodnění jeho rozhodnutí. Zde soud popsal, že nelze vyloučit silné rozrušení obviněného, to však se zřetelem k jeho vlastní výpovědi a zčásti i výpovědi jeho manželky nebylo vyvoláno jeho strachem, úlekem zmatkem nebo jiným omluvitelným hnutím mysli. V souvislosti s tím uvedl, že manželka ho o přítomnosti osoby, u níž by mohl dovodit její neškodnost, vůbec neinformovala. Jeho nezletilá dcera pouze neurčitě uvedla, že je v domě nějaký cizí děda, což však jeho obavy pouze podnítilo, neboť mu tímto dětským nevědomým způsobem mohla klidně sdělovat, že se v domě může nacházet např. zloděj. Poškozeného neznal, což však neznamená, že se dotyčný v minulosti nedopustil vůči členům jeho rodiny žádného zavrženíhodného jednání. Rovněž útok cizí osoby není bez dalšího zcela vyloučen jen tím, že se jedná o muže vyššího věku a nízkého vzrůstu. V tomto ohledu označil závěry odvolacího soudu za spekulace, které nebyly ničím v řízení prokázány. Rovněž nesouhlasil s tím, že závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, prokazují nepravdivá tvrzení o mechanismu a intenzitě násilných útoků. Stejně tak tvrdil, že není osobou, která má výrazný sklon k opakovanému páchání trestné činnosti a dalších deliktů, zejména násilné povahy. Podle jeho názoru by do jiné právní kvalifikace skutku měla být promítnuta okolnost spočívající v neočekávané přítomnosti cizího muže v bytě v pozdních večerních hodinách. 3. Následně obviněný namítl jiné nesprávné hmotněprávní posouzení v otázce náhrady škody. Soud prvního stupně vyhověl návrhu poškozené zdravotní pojišťovny, a přiznal jí náhradu škody ve výši 2 730 695 Kč z titulu nákladů na hrazené služby proplacené poskytovatelům zdravotních služeb. Rozhodnutí podle něj není (ani) v této části spravedlivé a náležitě odůvodněné, neboť soudy dostatečně nezohlednily jeho osobní a majetkové poměry, tj. že je zcela nemajetný, živí se jako dělník a má tři vyživovací povinnosti ke svým dětem, a ani to, že smrtelný následek byl zaviněn z nedbalosti. Uložená povinnost bude pro něj mít likvidační následky. Uvedenou částku nebude nikdy schopen ze svého příjmu zaplatit. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 2954/11, v němž jmenovaný soud uzavřel, (zkráceně) že adhezní řízení musí snést test ústavnosti jako kterékoli jiné meritorní rozhodnutí soudu. Trestní soud má v adhezním řízení povinnost postupovat co do odůvodnění se stejnou pečlivostí jako civilní soud, který rozhoduje o náhradě škody ve věcech občanskoprávních, a musí vzít v úvahu všechna ustanovení občanskoprávních předpisů o odpovědnosti za škodu, včetně tzv. moderačních ustanovení. Pokračoval, že v nauce je zdůrazňováno, že soud moderační právo použije, jsou-li pro snížení splněny podmínky, bez ohledu na to, zda tento postu