6 Tdo 912/2019 — Nejvyšší soud

6 Tdo 912/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 9. 2019 Spisová značka:6 Tdo 912/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.912.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 912/2019-1032 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 9. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. T., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 4 To 656/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 92/2017, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 2 T 92/2017, byl J. T. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Za toto jednání byl odsouzen podle § 337 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 84 tr. zákoníku a § 85 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a ve zkušební době byl nad obviněným vysloven dohled. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti ve statutárních orgánech v trvání tří roků, a podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli poškození [konkretizovaní ve výrokové části citovaného rozsudku] s uplatněnými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 4 To 656/2018 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a nově podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného při nezměněném výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku odsoudil podle § 337 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, jeho člena a osoby pověřené či zplnomocněné k obchodnímu vedení obchodních korporací v trvání tří roků. V ostatním (ve výroku o náhradě škody) zůstal napadený rozsudek nedotčen. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (viz čl. III. dovolání) a z důvodů závažných vad rozsudku porušujících ústavním pořádkem garantované základní zásady trestního řízení a právo odsouzeného na spravedlivý soudní proces (viz čl. IV. dovolání)“. Na podporu výše uvedené argumentace uvedl, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, když soudy chybně považovaly za rozhodnutí orgánu veřejné moci vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce. Obviněný předložil svůj výklad pojmu rozhodnutí a je toho názoru, že vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce není rozhodnutím a nezakládá práva ani povinnosti, ani je autoritativně nedeklaruje, přičemž poukazuje na ustanovení § 44 odst. 1 exekučního řádu, které výslovně uvádí, že vyrozumění není rozhodnutím. Dále podotkl, že k omezení povinného při nakládání s majetkem dochází v rámci exekuce přímo ze zákona, nikoli z rozhodnutí orgánu veřejné moci. V daném případě byl exekučním příkazem zablokován pouze jeden bankovní účet, resp. pohledávka povinného za bankou, se kterým však nijak nenakládal. Podle dovolatele nebyl exekučním příkazem ani jiným rozhodnutím postižen majetek povinného jako celek. Rovněž vznesl otázku, zda a kdy se měl o předmětném vyrozumění soudního exekutora skutečně dovědět, neboť okamžik doručení do datové schránky nelze automaticky ztotožnit s vědomostí obviněného o zásilce, když k datové schránce mělo přístup více osob. V bodě IV. dovolání uvedl, že si je vědom skutečnosti, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který neslouží k odstraňování skutkových nedostatků, současně však upozornil na výklad pojmu spravedlivého procesu z pohledu Ústavního soudu. V souvislosti s tímto obecným konstatováním zmínil „libovůli rozhodování odvolacího soudu, která se projevuje v absenci řádného odůvodnění, které by se vypořádalo se všemi stěžejními námitkami vznesenými v jeho odvolání“. V této části dovolání také namítl, že odvolací soud porušil zásadu reformace in peius, neboť rozšířil trest zákazu činnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil, stejně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc znovu projednal a rozhodl v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu. 4. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření shrnula dosavadní průběh řízení a dodala, že soudní exekutor je při výkonu exekuční činnosti orgánem veřejné moci a exekuční příkaz je rozhodnutím soudního exekutora. Jednání obviněného spočívající v odklonění příjmů společnosti na jiný bankovní účet je podle jejího názoru v daném případě mařením výkonu rozhodnutí. K námitce, že peněžní prostředky na bankovním účtu nejsou věcí ve smyslu ustanovení § 134 tr. zákoníku uvedla, že podle citovaného ustanovení zákona platného a účinného v době spáchání skutku, se věcí rozuměly i peněžní prostředky na účtu. K námitce stran porušení zásady reformace in peius dodala, že se jedná o námitku procesní, kterou nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod, současně však uvedla, že taková námitka je nedůvodná, neboť nedošlo ke zhoršení druhu ani výměry uloženého trestu. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ú