6 To 73/2009 – Nejvyšší soud

Vrchní soud v Olomouci k odvolání státního zástupce a obžalovaného R. K. částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 50 T 9/2004, a to ve výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. (body 1 - 7), v celém výroku o trestu a dále ve výrocích, kterými bylo rozhodnuto o nárocích poškozených podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř., a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu v rozsahu zrušené části napadeného rozsudku sám rozhodl. Z o d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl obžalovaný R. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (body 1 – 7), a dále trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (body 8 – 14). Těchto trestných činů se měl dopustit jednak sám a jednak ve spolupachatelství s řadou dalších pachatelů rozsáhlou trestnou činností spočívající v řadě útoků proti cizímu majetku, spáchaných zejména odcizováním osobních automobilů, motocyklů věcí z osobních automobilů a přechováváním věcí pocházejících z trestné činnosti jiných osob. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 31. 1. 2003, sp. zn. 1 T 242/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 5 To 300/2003, podle § 247 odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za užití § 35 odst. 2 tr. zák., byl obžalovaný R. K. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 2 roky. Výrok napadeného rozsudku obsahoval i výroky o náhradě škody týkající se řady poškozených. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obžalovaný zproštěn obžaloby z některých skutků, které měly spočívat v obdobné trestné činnosti, kterou byl uznán vinným, tedy v odcizování osobních automobilů a věcí z osobních automobilů, a v souvislosti s tím bylo rozhodnutí o uplatněných nárocích na náhradu škody příslušných poškozených. Tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť byl napaden odvoláními jednak státního zástupce a jednak obžalovaného R. K. Pokud jde o opravný prostředek státního zástupce, pak ten je, jak se podává z jeho úvodu, zaměřen do zprošťujícího výroku rozsudku a dále pak do výroku o trestu. V jeho závěru státní zástupce navrhl, aby odvolací soud na základě podaného odvolání zrušil napadený rozsudek, a to v těch skutcích, do kterých odvolání směřuje, a pro něž byl obžalovaný R. K. zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že posouzení důkazů v této trestní věci nalézacím soudem je správné, pak odvolatel navrhl, aby odvolací soud sám rozhodl o uložení přísnějšího nepodmíněného trestu odnětí svobody obžalovanému R. K. Pokud jde o opravný prostředek obžalovaného R. K., tento byl zpracován jeho obhájcem JUDr. M. P. Jak se podává z odůvodnění zmíněného opravného prostředku, tento je zaměřen do výroku o vině a do výroku o trestu odnětí svobody, způsobu jeho výkonu, do výroku o trestu zákazu činnosti a dále do výroků v rámci adhezního řízení, pokud bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení § 228 odst. 1, § 229 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. Obžalovaný uvádí, že naproti tomu nenapadá svým opravným prostředkem zprošťující výrok a na něj navazující výrok ve smyslu § 229 odst. 3 tr. ř. V odůvodnění opravného prostředku předně poukázal obžalovaný na skutečnost, že se jedná o v jeho trestní věci již v pořadí třetí rozsudek nalézacího soudu, přičemž podle jeho názoru jde o stále stejnou problematiku v oblasti znaleckých posudků z oboru individuální identifikace lidského hlasu – mluvčího. Odvolatel konstatuje, že i přes doplnění dokazování po zrušovacím usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 1. 2009 zůstávají v platnosti jeho odvolací důvody uplatněné proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2006, stejně jako v odvolání podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2008. Podle obžalovaného zásadním je validita a relevance znaleckého posudku Ing. Š., metod, které použil a zejména potom vyřešení otázky, zda závěry tohoto posudku lze zpětně verifikovat stejnými metodami a dále, zda jsou tyto metody obecně užívané a akceptovatelné z hlediska trestně procesní praxe. Odvolatel poukázal na to, že v této trestní věci Krajský soud v Brně oslovil Laboratoř počítačového zpracování řeči na Fakultě mechatroniky Technické univerzity v L., které zadal zpracování znaleckého posudku se zaměřením, zda Ing. Š., Ph.D. použil běžně známé a v praxi používané metody rozpoznávání a verifikace řečníka. V této souvislosti poukázal obžalovaný na to, že uvedený ústav vůbec nepřezkoumal znalecký posudek Ing. Š., navíc krajský soud nechal zpracovat znalecký posudek tutéž osobu, a to prof. Ing. J. N., CSc., který ve věci podával jakési odborné vyjádření, které se v 90% shoduje s nyní prezentovaným ústavním posudkem. Obžalovaný konstatuje, že je pro něj naprosto nepřijatelné, když prof. Ing. N., CSc., u hlavního líčení uvedl k dotazům jeho obhájce, že nemůže odpovědět na otázku, zda nahrávky, které použil Ing. Š., Ph.D., byly bez problémů zpracovatelné, protože je neslyšel. Stejně tak je nepřijatelné tvrzení prof. Ing. N., že metody použité Ing. Š. se standardně používají od poloviny 80. let. Kdyby tomu tak dle odvolatele bylo, je s podivem, proč je nepoužívají instituce jako např. Kriminalistický ústav, či příslušná oddělení OKTE při Krajských správách Policie ČR. Stejně tak je podle obžalovaného s podivem, že prof. N. není sám zapsán jako fyzická osoba v seznamu znalců a ani neví, zda je v seznamu znalců zapsána Technická univerzita v L., byť zde pracuje od roku 1987. Prof. N. vůbec neví, kolik znaleckých posudků jeho fakulta zpracovala, on sám dosud žádný znalecký posudek nezpracovával. Obžalovaný poukazuje na to, že je zcela příznačné, že prof. N. vůbec nebyl schopen říci, jaký spisový materiál měl od krajského soudu k dispozici a co vůbec jak před vydáním odborného vyjádření, tak před prezentací znaleckého posudku, studoval. Velmi důležitým nonsensem je dále skutečnost, že vůbec neví, kdo určil pro Ing. Š. tzv. nespornou nahrávku, zda, jak a kým byla pořízena. Podle obžalovaného tedy to, co soud ze strany laboratoře počítačového zpracování řeči akceptoval jako znalecký posudek ústavu, nemá základní náležitosti znaleckého posudku, a to jak po stránce obsahové, tak po stránce formální, nehledě na podivné zaměňování fyzické a právnické osoby. Obžalovaný má za to, že je s podivem, že prof. N. za jmenovanou laboratoř posvětí puncem správnosti a věrohodnosti znalecký posudek Ing. Š., aniž jej po věcné a metodické stránce přezkoumá. To vše za situace, kdy sám Ing. Š., Ph.D. uvedl, že nikdo další není schopen použít stejnou metodu jako on v rámci verifikace jeho posudku, neboť stejný systém nepoužívá nikdo a jedinou verzi systému vlastní znalec sám. Takovéto postupy jsou dle obžalovaného v trestním řízení, kde se rozhoduje o fatálních otázkách lidského života, nepřijatelné, nekorektní a zavánějí až přílišnou sebejistotou jednotlivce a určitou mírou šarlatánství. V návaznosti na shora uvedené pak pokládá obžalovaný za nepochopitelné, že nadále s posudky znalkyně PhDr. S. nalézací soud operuje, jakožto s důkazem relevantním a věrohodným. Obžalovaný tvrdí, že je nemožné a neakceptovatelné, aby údajné spolehlivé a vědecké metody používané údajně od 80. let minulého století, „unikly“ pozornosti specializovaných složek policie a tato je v instituci jako je Kriminalistický ústav, nepoužívá nebo není schopna používat. Obžalovaný argumentuje tím, že pokud je jeho odsouzení založeno v první řadě na odposleších telefonních hovorů, je neakceptovatelné, aby za shora popsané situace byly na jedné straně upozaděny závěry o nepoužitelnosti materiálů vyplývajících z posudku Policejního sboru Slovenské republiky, jež jsou v jeho prospěch, a na druhé straně jako usvědčující vyzdvihovány posudky založené na metodách, které není nikdo zpětně buď schopen či ochoten provádět nebo verifikovat. S ohledem na výše uvedené pak obžalovaný navrhl, aby rozsudek v části jím napadené, tedy ve výrocích o vině, trestu a navazujících výrocích o náhradě škody, byl v celém rozsahu zrušen a aby jej odvolací soud obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil a příslušné poškozené odkázal s jejich nároky ve smyslu § 229 odst. 3 tr. ř. na pořad práva občanského. Obhájce obžalovaného pak v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem setrval na písemně podaném opravném prostředku s tím, že argumentaci v něm uvedenou rozvedl. Opakovaně setrval na závěru, že nesouhlasí s tím, že by znalec Ing. Š., Ph.D. byl přibrán kvalifikovaně, že vypracoval kvalifikovaný zn