6 Tz 98/2019 — Nejvyšší soud

6 Tz 98/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2020 Spisová značka:6 Tz 98/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TZ.98.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace Stížnost pro porušení zákona Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. § 1 odst. 1,2 předpisu č. 119/1990Sb. § 14 odst. 1 předpisu č. 119/1990Sb. § 270 odst. 1 písm. b) předpisu č. 86/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 98/2019 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. R., nar. XY v XY, okres Modrý Kámen, XY, zemřelého dne 19. 8. 2005, naposledy trvale bytem XY, proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv-58/91, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl, takto: Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv-58/91, byl porušen zákon v ustanovení § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, a to v neprospěch obviněného J. R. Usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv-58/91, se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Olomouci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. 1. Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 1951, sp. zn. Vt 376/51, byl obviněný J. R. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákona č. 86/1950 Sb.), kterého se měl dopustit tím, že „dne 1. 11. 1951 v XY při nastoupení vojenské základní služby prohlásil, že odmítá obléci vojenský stejnokroj a převzít zbraň, odvolávaje se na své náboženské přesvědčení, které prý mu službu v armádě nedovoluje, a vojenský stejnokroj skutečně neoblékl“. Za tento trestný čin byl podle § 270 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.1. 2. Obviněný svým návrhem ze dne 9. 4. 1991, doručeným dne 12. 4. 1991 bývalému Vojenskému obvodovému soudu v Olomouci, požádal s odkazem na ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb. (dále jen „zákon o soudní rehabilitaci“), ve vztahu k výše uvedenému odsouzení o soudní rehabilitaci. 3. Bývalý Vojenský obvodový soud v Olomouci na základě tohoto návrhu usnesením ze dne 30. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv-58/91, podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona o soudní rehabilitaci zrušil výrok o uloženém trestu odnětí svobody v rozsudku Nižšího vojenského soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 1951, sp. zn. Vt 376/51, jakož i rozhodnutí obsahově navazující. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 5. 1991. 4. Následně bývalý Vojenský obvodový soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 30. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv-58/91, tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákona č. 86/1950 Sb.), jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 1951, sp. zn. Vt 376/51, s přihlédnutím k ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. upustil od potrestání. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 30. 5. 1991. II. 5. Proti uvedenému pravomocnému usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv-58/91, podala ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. 6. V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku s poukazem na příslušná ustanovení Ústavy Československé republiky z roku 1948, zákona o soudní rehabilitaci a trestního zákona (zákona č. 86/1950 Sb.) konstatovala, že bývalý Vojenský obvodový soud v Olomouci se předmětnými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil. Ačkoliv konstatoval, že obviněný se dopustil trestné činnosti pouze v důsledku svého náboženského přesvědčení, v rozporu se zásadami plynoucími především ze zákona o soudní rehabilitaci zrušil pouze výrok o trestu a výrok o vině ponechal beze změny. K dosažení účelu soudní rehabilitace tak došlo pouze zdánlivě. Podle § 14 odst. 1 písmena d) zákona o soudní rehabilitaci přitom bylo povinností soudu zrušit napadený rozsudek v celém rozsahu, neboť jednání obviněného bylo uznáno trestným v rozporu se zákonem. 7. Z uvedených důvodů ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv-58/91, byl v neprospěch zemřelého obv. J. R. porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, - podle § 269 odst. 2 tr. ř. usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv-58/91, zrušil a dále zrušil i všechna rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv-58/91,- - dále postupoval podle § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., tak, že v celém rozsahu zruší rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 1951, č. j. Vt 376/51-L-13, a podle § 14 odst. 3 téhož zákona zruší zároveň všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 1. Intervenující státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se s důvody podané stížnosti pro porušení zákona plně ztotožnila, neboť měla rovněž za to, že byly splněny podmínky k tomu, aby v rámci přezkumného řízení podle oddílu třetího zákona o soudní rehabilitaci došlo ke zrušení odsuzujícího rozsudku nejen ve výroku o trestu, ale rovněž ve výroku o vině, a to s odkazem na § 14 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona. V posuzovaném případě je třeba Vojenskému obvodovému soudu v Olomouci vytknout, že si při provádění rehabilitačního přezkumného postupu neujasnil účel rehabilitace a z toho plynoucí rozsah, ve kterém bylo na místě přezkoumávaný odsuzující rozsudek zrušit. Je mu důvodně vytýkáno, že se měl řídit ustanovení § 1 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci, podle kterého bylo na místě posoudit, zda čin obviněného nesměřoval k uplatnění jeho práv a svobod, které mu byly zaručeny ústavou a které byly vyhlášeny ve Všeobecné deklaraci lidských práv jakož i navazujících mezinárodních paktech, kterými byl již český stát v době vydání odsuzujícího rozsudku vázán. Tak se ostatně obviněný hájil. Vojenský obvodový soud v Olomouci se měl v rámci přezkumného postupu řídit Ústavním zákonem z r. 1948, konkrétně pak ústavní garancí ve smyslu čl. 15 odst. 1, podle níž se svoboda svědomí zaručuje. Přitom ústavní záruka byla jenom formální povahy, neboť zákon jako norma nižší právní síly, kterou by realizace této ústavní zaručené svobody byla zajištěna, vydána nebyla. Právo na svobodu svědomí a náboženského vyznání zaručovala mezinárodní norma konkrétně čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv. Obviněný neměl možnost získat individuální úlevu příp. služební povinnosti ani vykonávat alternativní službu beze zbraně, protože taková možnost nebyla v tehdejším právním řádu zakotvena. Nemohl dostát svým zákonným povinnostem, aniž by se dostal do rozporu s vlastním svědomím. Za takové situace je evidentní, že v případě obviněného šlo pouze o výkon jeho svobody vyznání a náboženského přesvědčení, jak mu byly zaručeny jednak Ústavou z r. 1948 a jednak uvedenou mezinárodní úmluvou. Jeho jednání proto nelze považovat za trestný čin. V návaznosti na to uvedla, že co do závěrečného návrhu se ztotožňuje s prvními dvěma body petitu podané stížnosti pro porušení zákona. Co se týká třetího bodu, navrhla odchylku, a to postup Nejvyššího soudu podle § 270 odst. 1 tr. ř. s tím, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a roz