7 Tdo 1018/2010 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1018/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1h 265b/1l Datum rozhodnutí:15. 9. 2010 Spisová značka:7 Tdo 1018/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1018.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku čl. 1 § 234 tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1018/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. září 2010 o dovolání obviněného J. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 6 To 133/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 171/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 3 T 171/2009, byl obviněný J. H. uznán vinným pod bodem ad 1) rozsudku přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku a pod bodem 2) rozsudku přečinem neoprávněného držení platební karty podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku a byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. H. a spoluobviněným L. Z. a J. Z. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené V. H. částku 450,- Kč na náhradu škody. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená V. H. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný J. H. (dále jen „obviněný“) podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výroku o trestu. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 6 To 133/2010, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 6 To 133/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Obviněný uvedl, že přestože směřoval své odvolání proti výroku o trestu, odvolací soud byl podle něj povinen přezkoumat i výrok o vině, a to v návaznosti na jeho odvolací námitku ohledně nátlaku spoluobviněného L. Z. na jeho osobu, a z této skutečnosti obviněný dovozuje oprávněnost dovolání proti výroku o vině. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že se skutku nechtěl dopustit, ale protože hrozilo způsobení vážné újmy na zdraví poškozené, pokud by předmětný batoh poškozené vzal spoluobviněný L. Z., byl těmito okolnostmi přinucen, aby se batohu zmocnil sám. Je proto přesvědčen, že šlo o skutkový omyl podle § 18 odst. 4 tr. zákoníku, popřípadě o krajní nouzi podle § 28 tr. zákoníku, a v důsledku toho jeho jednání nelze považovat za trestný čin. Dodal, že jeho tvrzení je podporováno i výpovědí spoluobviněného J. Z. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak obviněný podřadil námitku, že soud prvního stupně nepostupoval správně při ukládání trestu, když nevyčkal nabytí právní moci dřívějšího rozsudku v jiné jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 39/2009. Obviněný současně považuje výrok o trestu za nepřiměřeně přísný s odůvodněním, že soud prvního stupně nezohlednil polehčující okolnosti ve smyslu § 41 písm. d), l), n) tr. zákoníku a je přesvědčen, že z těchto důvodů jde o nepřípustný druh trestu. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. neodůvodnil. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 6 To 133/2010, i rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 3 T 171/2009, a aby přikázal Okresnímu soudu v Kroměříži, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že rozhodnutí soudu druhého stupně lze napadat dovoláním pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud státní zástupce nepodal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání a odvolání obviněného směřovalo jen proti výroku o trestu, byla přezkumná povinnost soudu odvolacího omezena pouze na výrok o trestu. Obviněný je oprávněn podat dovolání pouze proti výroku o trestu, případně proti řízení, které mu předcházelo. Podal-li dovolání též proti výroku o vině, jde o dovolání nepřípustné. Námitka, podle které měl odvolací soud přezkoumat i výrok o vině, se obsahově vymyká ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i všem ostatním dovolacím důvodům. Další uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vznášet námitky směřující proti přísnosti uloženého trestu, jestliže se jinak jedná o trest přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby. Námitky, podle kterých odvolací soud nepřihlédl k polehčujícím okolnostem uvedeným v ustanovení § 41 písm. d), l), n) tr. zákoníku, proto obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. S otázkou přípustnosti trestu a dodržení zákonné trestní sazby nijak nesouvisí ani námitka týkající se odsouzení dovolatele ve věci Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 2 T 39/2009. Tato námitka je navíc podle nejvyšší státní zástupkyně poněkud nejasná až zmatečná. Rozsudek Okresního soudu v Přerově ve věci sp. zn. 2 T 39/2009, byl vyhlášen dne 15. 6. 2009 a skutek, za který byl obviněný odsouzen ve věci, v níž podal dovolání, byl spáchán až dne 2. 9. 2009, tj. téměř tři měsíce po vyhlášení zmíněného rozsudku. Aplikace ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku o ukládání souhrnného trestu tedy nepřicházela v úvahu. Dodala, že na obdobnou námitku obsaženou v podání obviněného J. H. odvolací soud výslovně nereagoval, tato okolnost však nezakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně je proto přesvědčena, že námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proti výroku o vině jsou nepřípustné a námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. proti výroku o trestu pak deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřila. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání konaném podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Nejvyšší soud v posuzované věci zjistil, že obviněný odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně napadl pouze výrok o trestu. Dovoláním lze napadnout rozhodnutí soudu druhého stupně pouze v tom rozsahu, v jakém tento soud přezkoumal a rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení (§ 254 odst. 2, 3, tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254