7 Tdo 1052/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1052/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:7 Tdo 1052/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.1052.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 146 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1052/2023-541 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2023 o dovolání obviněného J. Z. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. 8 To 60/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 5/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2023, č. j. 34 T 5/2023-435, byl obviněný J. Z. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 23. 11. 2022 kolem 16:50 hod. v XY, ul. XY, na pokoji č. XY v prostorách protialkoholní záchytné stanice, kam byl umístěn téhož dne v 13:30 hod. na žádost lékaře Nemocnice v Sokolově k vystřízlivění, fyzicky napadl silou menší až střední intenzity poškozeného R. K., zaměstnaného jako sanitář a řidič vozidla Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje, v tu dobu vykonávajícího zaměstnání zdravotnického pracovníka na dané protialkoholní záchytné stanici, ve chvíli, kdy na daném pokoji vykonával úkony spočívající v manipulaci s močovou láhví, tak, že jej náhle zezadu udeřil nejméně jedenkrát rukou do zátylku a po otočení se R. K. jej dále udeřil pěstí nejméně dvěma po sobě jdoucími údery vedenými na pravé oko a na oblast úst, čímž mu způsobil zranění spočívající v kontuzi hlavy a obličeje, včetně pravé očnice, s překrvením spojivky pravého oka, dále v odlomení tří korunek zubů a s tím souvisejícím poškozením kořenů, přičemž uvedená zranění si vyžádala lékařské ošetření poškozeného, byla spojena s přechodnou bolestivostí v zasažených oblastech a rozostřeným viděním v řádu dní, s vystavením pracovní neschopnosti od 23. 11. do 4. 12. 2022, a odlomení korunek zubů si vyžádalo stomatologickou léčbu spočívající ve vytržení zbylých kořenů odlomených řezáků v horní čelisti a zhotovení zubní náhrady, kterážto léčba trvala do 3. 2. 2023, kdy byl poškozený omezen zejména v příjmu běžné potravy. 3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 8. 2023, č. j. 8 To 60/2023-487, byla odvolání obviněného směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku a státního zástupce podaného v neprospěch obviněného směřující proti výroku o vině i trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uplatnil námitku extrémního nesouladu mezi opatřenými skutkovými zjištěními a způsobem jejich právního posouzení. V obecné rovině pak připustil možnost zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Není tak dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a z jakého důkazního podkladu soudy v projednávané věci vycházely po zhodnocení jednotlivých důkazů. 5. Dovolatel měl dále za to, že nedošlo k naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Podle jeho přesvědčení je znak spáchání činu na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání směřujícího k záchraně života nebo ochraně zdraví naplněn toliko v případě, že zdravotník skutečně bezprostředně plní úkoly související s poskytováním zdravotní služby. Odvolacímu soudu vytkl, že dospěl k nedůvodně extenzivnímu závěru, který nekoresponduje se samotným zněním normy. Akcentoval pak záměr zákonodárce poskytnout zvýšenou ochranu pouze jednotlivým dílčím, v podstatě uměle izolovaným úkonům, směřujícím k záchraně života či ochraně zdraví, a nikoli takovou ochranu poskytnout celkovému výkonu daných společensky prospěšných povolání směřujících k vymezenému cíli. Podle názoru obviněného úkony v podobě např. založení karty pacienta, rozmluvy se sestrou, výměny močové láhve zcela jistě nesměřují k záchraně života nebo ochraně zdraví, když tyto úkony nemají bezprostřední vliv na zdraví pacienta. V tomto ohledu odkázal na novelu trestního zákoníku provedenou zákonem č. 306/2009 Sb. a komentářovou literaturu, podle níž k trestnému činu musí dojít bezprostředně při poskytování zdravotnické péče, a to jak v terénu, tak i v ambulanci nebo nemocnici. Výklad zastávaný nalézacím a odvolacím soudem by podle dovolatele mohl vést k nedůvodnému přepínání trestní represe například v případech napadení zdravotnického pracovníka ze strany pachatele v situacích, kdy by zjevně bezprostředně nevykonával zdravotnické zaměstnání nebo povolání směřující k záchraně života nebo ochraně zdraví. 6. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že stran obecných námitek směřujících do oblasti dokazování a skutkových zjištění se plně ztotožnil se skutkovými závěry soudů. Soudy správně vycházely z usvědčujících důkazů v podobě výpovědí svědků R. K., R. Ž. či D. P., jakož i z lékařských zpráv a znaleckých posudků. Jestliže skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech oporu, nepřitakal obviněnému, když namítal existenci extrémního nesouladu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K výhradám obviněného směřujícím vůči právní kvalifikaci konstatoval, že se jedná o opakované výtky, s nimiž se soudy s odkazem na související právní předpisy logicky a přesvědčivě vypořádaly. Předmětný znak kvalifikované skutkové podstaty, tj. spáchání činu „na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání“ byl i podle názoru státního zástupce s jistotou naplněn. S ohledem na absenci pochybení v právní kvalifikaci tak nedošlo k naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání 9. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je tedy především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy. 10. Dovolatel sice vznesl obecnou námitku, podle níž je možný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry, nicméně nepodložil ji žádnou konkrétní argumentací. Nejvyšší soud proto rovněž v obecné rovině dodává, že námitky vůči skutkovým zjištěním lze uplatnit toliko s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podmínkou naplnění předmětného dovolacího důvodu je tedy existence některé z vymezených vad, která se musí týkat rozhodných skutkových zjiště