7 Tdo 1052/2023 – Nejvyšší soud

7 Tdo 1052/2023-541 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2023 o dovolání obviněného J. Z. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. 8 To 60/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 5/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2023, č. j. 34 T 5/2023-435, byl obviněný J. Z. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 23. 11. 2022 kolem 16:50 hod. v XY, ul. XY, na pokoji č. XY v prostorách protialkoholní záchytné stanice, kam byl umístěn téhož dne v 13:30 hod. na žádost lékaře Nemocnice v Sokolově k vystřízlivění, fyzicky napadl silou menší až střední intenzity poškozeného R. K., zaměstnaného jako sanitář a řidič vozidla Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje, v tu dobu vykonávajícího zaměstnání zdravotnického pracovníka na dané protialkoholní záchytné stanici, ve chvíli, kdy na daném pokoji vykonával úkony spočívající v manipulaci s močovou láhví, tak, že jej náhle zezadu udeřil nejméně jedenkrát rukou do zátylku a po otočení se R. K. jej dále udeřil pěstí nejméně dvěma po sobě jdoucími údery vedenými na pravé oko a na oblast úst, čímž mu způsobil zranění spočívající v kontuzi hlavy a obličeje, včetně pravé očnice, s překrvením spojivky pravého oka, dále v odlomení tří korunek zubů a s tím souvisejícím poškozením kořenů, přičemž uvedená zranění si vyžádala lékařské ošetření poškozeného, byla spojena s přechodnou bolestivostí v zasažených oblastech a rozostřeným viděním v řádu dní, s vystavením pracovní neschopnosti od 23. 11. do 4. 12. 2022, a odlomení korunek zubů si vyžádalo stomatologickou léčbu spočívající ve vytržení zbylých kořenů odlomených řezáků v horní čelisti a zhotovení zubní náhrady, kterážto léčba trvala do 3. 2. 2023, kdy byl poškozený omezen zejména v příjmu běžné potravy. 3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 8. 2023, č. j. 8 To 60/2023-487, byla odvolání obviněného směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku a státního zástupce podaného v neprospěch obviněného směřující proti výroku o vině i trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uplatnil námitku extrémního nesouladu mezi opatřenými skutkovými zjištěními a způsobem jejich právního posouzení. V obecné rovině pak připustil možnost zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Není tak dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a z jakého důkazního podkladu soudy v projednávané věci vycházely po zhodnocení jednotlivých důkazů. 5. Dovolatel měl dále za to, že nedošlo k naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Podle jeho přesvědčení je znak spáchání činu na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání směřujícího k záchraně života nebo ochraně zdraví naplněn toliko v případě, že zdravotník skutečně bezprostředně plní úkoly související s poskytováním zdravotní služby. Odvolacímu soudu vytkl, že dospěl k nedůvodně extenzivnímu závěru, který nekoresponduje se samotným zněním normy. Akcentoval pak záměr zákonodárce poskytnout zvýšenou ochranu pouze jednotlivým dílčím, v podstatě uměle izolovaným úkonům, směřujícím k záchraně života či ochraně zdraví, a nikoli takovou ochranu poskytnout celkovému výkonu daných společensky prospěšných povolání směřujících k vymezenému cíli. Podle názoru obviněného úkony v podobě např. založení karty pacienta, rozmluvy se sestrou, výměny močové láhve zcela jistě nesměřují k záchraně života nebo ochraně zdraví, když tyto úkony nemají bezprostřední vliv na zdraví pacienta. V tomto ohledu odkázal na novelu trestního zákoníku provedenou zákonem č. 306/2009 Sb. a komentářovou literaturu, podle níž k trestnému činu musí dojít bezprostředně při poskytování zdravotnické péče, a to jak v terénu, tak i v ambulanci nebo nemocnici. Výklad zastávaný nalézacím a odvolacím soudem by podle dovolatele mohl vést k nedůvodnému přepínání trestní represe například v případech napadení zdravotnického pracovníka ze strany pachatele v situacích, kdy by zjevně bezprostředně nevykonával zdravotnické zaměstnání nebo povolání směřující k záchraně života nebo ochraně zdraví. 6. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že stran obecných námitek směřujících do oblasti dokazování a skutkových zjištění se plně ztotožnil se skutkovými závěry soudů. Soudy správně vycházely z usvědčujících důkazů v podobě výpovědí svědků R. K., R. Ž. či D. P., jakož i z lékařských zpráv a znaleckých posudků. Jestliže skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech oporu, nepřitakal obviněnému, když namítal existenci extrémního nesouladu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K výhradám obviněného směřujícím vůči právní kvalifikaci konstatoval, že se jedná o opakované výtky, s nimiž se soudy s odkazem na související právní předpisy logicky a přesvědčivě vypořádaly. Předmětný znak kvalifikované skutkové podstaty, tj. spáchání činu „na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání“ byl i podle názoru státního zástupce s jistotou naplněn. S ohledem na absenci pochybení v právní kvalifikaci tak nedošlo k naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání 9. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je tedy především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy. 10. Dovolatel sice vznesl obecnou námitku, podle níž je možný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry, nicméně nepodložil ji žádnou konkrétní argumentací. Nejvyšší soud proto rovněž v obecné rovině dodává, že námitky vůči skutkovým zjištěním lze uplatnit toliko s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podmínkou naplnění předmětného dovolacího důvodu je tedy existence některé z vymezených vad, která se musí týkat rozhodných skutkových zjištění. Pakliže obviněný v textu mimořádného opravného prostředku neuplatnil k tomuto žádnou konkrétní výtku, Nejvyšší soud není povinen (ale ani oprávněn) dotvářet argumentaci dovolatele. Předmětnou obecně vznesenou námitkou obviněného se tedy nemohl zabývat. 11. Jediná relevantně vznesená výhrada obviněného je pak pod zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřaditelná, neboť dovolatel namítal, že stabilizovaná skutková zjištění nemohla být právně posouzena též podle kvalifikované skutkové podstaty podle § 146 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Svou argumentaci podpořil tvrzením, že výměnu močové láhve (byť zdravotnickým pracovníkem) nelze považovat za úkon související s poskytováním zdravotní služby ve smyslu citované