7 Tdo 1133/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1133/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:7 Tdo 1133/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.1133.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Loupež Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 173 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1133/2025-516 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání obviněného M. Z. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 10 To 221/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 4 T 149/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 4. 2025, sp. zn. 4 T 149/2024, byl obviněný M. Z. (po zrušení rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 1 T 38/2024, postupem podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku) shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (bod 1, a to společně se spoluobviněným R. D., který nevyužil svého práva podat odvolání ani dovolání) a přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (body 3, 4 a 5, z toho bod 3 převzatý ze zmíněného rozsudku Okresního soudu v Liberci). 2. Vzhledem k obsahu dovolání (viz níže), které se týkalo jen výroku, kterým byl obviněný shledán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zjištění k němu se vztahujících okolností, resp. navazujícího výroku o trestu, Nejvyšší soud rekapituluje jen skutková zjištění relevantní pro takovou argumentaci. 3. Podle skutkových zjištění obsažených v bodě 1 výroku o vině prvostupňového rozhodnutí tedy obviněný se spoluobviněným R. D. dne 15. 8. 2024 v době kolem 00:45 hodin v XY, na náměstí XY, poblíž autobusové zastávky XY, v blízkosti budovy č.p. XY přistoupili k poškozenému M. H. Toho spoluobviněný nejprve oslovil slovy: "Kde mám těch pět stovek!", na která poškozený reagoval slovy s tím, že u sebe nemá žádné peníze. Na to spoluobviněný reagoval slovy: "Dej sem prachy nebo tě zbijeme!", a následně ho bez předchozího varování napadl dvěma údery otevřenou dlaní do levé části obličeje. V návaznosti na to byl poškozený fyzicky napaden i obviněným, který poškozeného začal tlouct pěstmi do oblasti hlavy, k čemuž ho několikrát kopl do blíže neurčené části těla nohou. Během tohoto útoku si poškozený kryl svýma rukama hlavu ve skrčené poloze přitisknutý ke zdi budovy, přičemž mu vypadla ze zadní kapsy kalhot na zem hnědá koženková peněženka v hodnotě 350 Kč obsahující jeho občanský průkaz, průkaz řidiče vysokozdvižného vozíku, kartu zdravotního pojištěnce, členské obchodní karty, bankovku nominální hodnoty 100 Kč, drobné mince v celkové výši 80 Kč a bankovku filipínské měny v hodnotě 20 pesos, kterou (peněženku) mu následně obvinění odcizili a poté z místa odešli, čímž poškozenému způsobili jednak poranění spočívající v pohmoždění čelisti na levé tváři a namožení krku bez lékařského ošetření jednak škodu ve výši nejméně 530 Kč. 4. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestný čin, za jehož spáchání byl obviněný odsouzen v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 4 T 44/2024, soud obviněnému uložil společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roky a 6 měsíců, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku pak zrušil výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 11. 2024, sp. zn. 4 T 44/2024. Dále pak soud obviněnému uložil povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 480 Kč, a to společně a nerozdílně se spoluobviněným. 5. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 10 To 221/2025, toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Obsah dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. 7. Namítl, že pouze to, že mu měl spoluobviněný před útokem na poškozeného sdělit, že poškozený má jejich 500 Kč, není dostatečným podkladem pro závěr o tom, že jednal v úmyslu zmocnit se cizí věci. Uvedl, že na poškozeného zaútočil „pod tíhou okolností“ – „z naštvanosti“, přičemž však po poškozeném peníze nechtěl, nikdy nedržel jeho peněženku, ani k útoku nebyl ze strany spoluobviněného instruován. Z kamerového záznamu a z výpovědi poškozeného podle obviněného neplyne, že by sbíral mince, které vypadly poškozenému z peněženky. Dále obviněný napříč svým dovoláním opakoval, že před útokem hledali společně se spoluobviněným bankovku o hodnotě 500 Kč, kterou ztratili, že poškozeného potkal ještě před útokem a nevznikl z toho konflikt a že spoluobviněný na poškozeného zaútočil jako první, údajně však proto, že u něj měl poškozený „vroubek už dříve, jelikož provedl něco jeho kamarádce a on jí slíbil, že [poškozenému] za to dá pár facek“. Měla také být narušena zásada in dubio pro reo, která stanovuje povinnost soudu rozhodovat ve prospěch obviněného, pokud o jeho vině existují pochybnosti, které nelze odstranit (k čemuž odkázal na obecné výklady ve vybrané judikatuře Ústavního soudu). V důsledku těchto vad pak mělo v řízení dojít i k chybnému hmotněprávnímu posouzení (viz níže). 8. Dále obviněný navázal s námitkou, že při útoku na poškozeného nejednal ve společném úmyslu se spoluobviněným, neboť jeho úmyslem nebylo zmocnit se cizí věci, přinejmenším ne v době skutku. Rovněž namítl, že i pokud by snad měl jeho úmysl směřovat ke zmocnění se finanční částky ve výši 500 Kč, mělo by to vzhledem k nepatrné hodnotě věci vést k projevu zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, případně k uplatnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku (v této části obviněný, resp. jeho obhájce evidentně překopíroval část komentářové literatury, na kterou však neodkázal, přičemž konkrétně šlo o pasáž v ŠÁMAL, P. § 173. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2186). Pokud se měl dopustit nějakého trestného činu, pak nanejvýš přečinu výtržnictví. 9. Obviněný nakonec navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí učiněná ve věci v prvním a druhém stupni a aby „věc vrátil k novému projednání“. 10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že s dovolacími námitkami obviněného se vypořádal zejména již soud druhého stupně, což zpravidla činí dovolání zjevně neopodstatněným. V tomto případě však podle státního zástupce žádná z námitek ani neodpovídá zákonným dovolacím důvodům, neboť veškerá argumentace se pohybuje v rovině polemiky se skutkovým zjištěním. V rámci této polemiky přitom obviněný místy popírá i vlastní vyjádření z předchozího řízení. Naopak pozitivně se státní zástupce vyjádřil k postupu soudů prvního a druhého stupně a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. 11. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito. III. Posouzení důvodnosti dovolání 12. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. 13. Obviněný ve svém dovolání odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. i) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, je namístě upřesnit, že je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový p