7 Tdo 1158/2021 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1158/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 12. 2021 Spisová značka:7 Tdo 1158/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1158.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Ohrožení pod vlivem návykové látky Zastavení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1,2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř. § 274 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1158/2021-305 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 12. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce, podaném v neprospěch obviněného L. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 9 To 388/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 105/2019, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 9 To 388/2020. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené unesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 8. 2020, č. j. 51 T 105/2019-196, byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to podle téhož ustanovení a za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 100 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému současně stanoven, pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v délce 4 měsíce. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl současně obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že dne 30. 7. 2019, nejméně kolem 2:00 hod. v Praze 10, ulici XY, kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Superb, r. z. XY, ačkoli věděl, že před jízdou požil alkohol, jehož užití mu bránilo v bezpečném ovládání vozidla, přičemž ve 04:50 hod. byl pomocí certifikovaného dechového analyzátoru Dräger 7510 zjištěn pozitivní výsledek na alkohol, kdy mu bylo naměřeno 1,71 g/kg alkoholu v krvi, a posléze při další dechové zkoušce v 05:30 hod. bylo naměřeno 1,66 g/kg a v 05:36 hod. 1,65 g/kg alkoholu v krvi. 3. Tento rozsudek následně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 5. 2021, č. j. 9 To 388/2020-283, napadený rozsudek podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a trestní stíhání obviněného pro předmětný skutek z důvodů podle § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. zastavil. Přitom odkázal na správní rozhodnutí o přestupku, konkrétně rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, Oddělení správního řízení ze dne 20. 9. 2019, č. j. S-MHMP 1672231/2019/Sla, které nabylo právní moci dne 26. 10. 2019, a které se týkalo shodného skutku, spáchaného shodnou osobou (obviněným), jehož vydání vedlo k nutnosti aplikovat zmíněný procesní postup. 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce dovolání, směřující v neprospěch obviněného a opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Uvedl, že při aplikaci § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. jde o projev zásady ne bis in idem spočívající v založení překážky věci rozsouzené, pokud byla věc pravomocně meritorně vyřízena v trestním řízení. K takové situaci však v předmětné věci nedošlo, neboť překážku věci rozhodnuté mělo založit předchozí rozhodnutí správního orgánu o spáchání přestupku. Ostatně odvolací soud sám v odůvodnění svého usnesení uvedl, že měl užít důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř. Avšak ani podmínky tohoto zdánlivě správného důvodu pro zastavení trestního stíhání ve věci zjevně splněny nebyly, neboť jimi je uplynutí lhůty pro zahájení přezkumného řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být takové rozhodnutí o přestupku zrušeno. Tato lhůta však doposud neuplynula, resp. ani nezačala běžet. 5. Podle § 100 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), lze přezkumné řízení zahájit do 3 měsíců ode dne, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodu pro zahájení přezkumného řízení, avšak nejpozději do 3 let od zahájení trestního stíhání nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o tom, že se skutek nestal, skutek nespáchal obviněný, že spáchání skutku se nepodařilo obviněnému prokázat nebo že skutek je trestným činem, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, trestní stíhání bylo zastaveno na základě schválení narovnání, bylo podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání nebo bylo odstoupeno od trestního stíhání mladistvého. Počátek běhu objektivní lhůty je v této věci dán zahájením trestního stíhání obviněného, tedy doručením návrhu na potrestání soudu, resp. obviněnému, k čemuž došlo nejdříve dne 23. 8. 2019. Objektivní lhůta k zahájení přezkumného řízení se tedy jeví jako zachovalá. Podle § 95 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), vede přezkumné řízení správní orgán, který je nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. V dané věci je tímto nadřízeným orgánem Ministerstvo dopravy. Vzhledem k tomu, že v této věci bude podnět k zahájení přezkumného řízení teprve podán, je zřejmé, že subjektivní lhůta k zahájení přezkumného řízení doposud ani nezačala běžet. 6. Důvod k zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost podle § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř. tedy nebyl ve věci dán, tím méně byl ve věci dán odvolacím soudem použitý důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř., který odvolací soud užil. Pokud tedy Městský soud v Praze i přesto rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. 7. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 8. Obviněný ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedl, že je zcela nedůvodné. Především odvolací soud na základě učiněných skutkových zjištění dospěl k závěru (v souladu s recentní judikaturou), že by skutek nemohl být posouzen jako trestný čin, ale pouze jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. b), písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Pokud by za dané situace odvolací soud podal podnět k postupu podle ustanovení § 100 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, pak by docílil pouze toho, že by musel po zrušení rozhodnutí o přestupku v každém případě obviněného zprostit obžaloby a věc postoupit přestupkovému orgánu, který by ho v důsledku zániku odpovědnosti pro uplynutí promlčecí doby již znovu shledat vinným přestupkem nemohl. Odvolací soud tedy rozhodl věcně správně, když ponechal pravomocné rozhodnutí přestupkového orgánu nedotčené. K této argumentaci se obviněný zabýval i problematikou výsledků orientačního vyšetření (dechové zkoušky) a odborného lékařského vyšetření, jehož součástí bylo i vyšetření toxikologické, z čehož vyvozoval, že v žalobním návrhu popsaný skutek není trestným činem (přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky). 9. Dále obviněný nesouhlasil s dovolací argumentací ohledně subjektivní tříměsíční lhůty. Bylo povinností státního zastupitelství jakožto orgánu veřejné moci již v řízení před soudem prvního stupně podat přestupkovému orgánu podnět k postupu podle § 100 zákona o odpovědnosti za přestupky, nejpozději se tak mělo stát den následující po vyhlášení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, jemuž byla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze přítomna. Případnou nečinností orgánů veřejné moci státu nelze prodlužovat subjektivní promlčecí lhůty, neboť tato vědomost je přičitatelná státu. Státu, Ministerstvu dopravy, proto uply