7 Tdo 1267/2008 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1267/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2008 Spisová značka:7 Tdo 1267/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1267.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1267/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. října 2008 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. J., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 5 To 179/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 8 T 39/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 8 T 39/2007, byl obviněný M. J. (společně se spoluobviněným M. K.) uznán vinným, že po předchozí domluvě dne 17. 4. 2007 v obci N. H., okr. V., neupřesněným způsobem vnikli do odstaveného nepojizdného osobního motorového vozidla zn. Nissan Sunny, ve kterém byl uložen náhradní motor k tomuto vozidlu nezjištěného čísla, vše z majetku Z. N. a toto vozidlo následně odtáhli do města B., kde jej zprovoznili a užívali až do 23. 4. 2007 do 22:10 hod., kdy byli při jízdě tímto vozidlem kontrolováni v B. hlídkou Policie ČR. Podle rozsudku soudu I. stupně tím oba spáchali trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl M. J. odsouzen podle § 249 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Odvolání M. J. proti citovanému rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 5 To 179/2008, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. J. řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a v předchozím řízení byl dán důvod dovolání. Obviněný je toho názoru, že v jeho případě jsou dány podmínky pro výjimečný zásah do skutkových zjištění, když ve věci shledává extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením jeho jednání, protože soud I. stupně připustil logický nesoulad mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením. Na základě toho pak soud podle jeho názoru dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a učinil nesprávné právní závěry. Konkrétně pak předně namítá, že nikdy nebylo na jisto postaveno, že k tvrzenému jednání došlo skutečně dne 17. 4. 2007 od 12:30 do 13:30 hod., ale naopak vyvstaly pochybnosti o tom, který den došlo k odtažení vozidla. Matka poškozeného, že v odpoledních hodinách kontrolovala stav vozidla poškozeného a podávala zprávu, že vše je v pořádku. Obviněný proto považuje za nemožné, aby vozidlo odtáhli prakticky do hodiny poté, co poškozený odjel z místa schůzky s obviněnými. Také známá poškozeného, která kolem místa zaparkování vozidla chodila každý den, zjistila jeho zmizení až několik dní poté. Další nesoulad obviněný spatřuje v identifikaci vozidla VIN kódem, který ale podle výsledků dokazování patří zcela jinému vozidlu. Oba obvinění i samotný poškozený také potvrdili, že předmětné vozidlo nebylo vozidlem podle předloženého technického průkazu. Byl tak odsouzen za neoprávněné užívání vozidla, o kterém vyšlo najevo, že v celém řízení vůbec nefigurovalo. Extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením jeho jednání spatřuje obviněný i ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu. Poukázal na svoji obhajobu, že vozidlo pomohl spoluobviněnému M. K. odtáhnout při vědomí toho, že se K. s poškozeným předem dohodl na prodeji vozidla, které měl K. směnit s ním za jeho vozidlo VW Golf. Nebyl si tedy vědom žádného protiprávního jednání. Pokud soud I. stupně neuvěřil této jeho obhajobě proto, že je v rozporu s výpovědí spoluobviněného K. a svědkyně Š., které jsou naopak v souladu s výpovědí poškozeného N., domnívá se, že tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování, když je podle jeho názoru v těchto výpovědích celá řada zásadních logických rozporů, které příkladmo uváděl již v odvolání. Zejména soudům vytýká přehlédnutí toho, že vozidlo bylo otevřeno bez známek násilí a dokonce nastartováno. Zákonitě tedy někdo z obviněných musel mít klíče a jelikož vozidlo řídil K., pak to evidentně musel být on, jak to také K. uváděl ve své výpovědi v přípravném řízení. Soud ale uvádí, že odemčení vozidla klíčem spoluobviněným K. nebylo žádným důkazem potvrzeno a dvě zcela zásadně odlišné výpovědi tohoto obviněného z přípravného řízení a z řízení před soudem, vůbec soud nevedly k úvaze o nevěrohodnosti výpovědi K. Na druhé straně jeho stále konstantní výpovědi byly odmítnuty jako účelové. Nesprávné právní posouzení skutku pak obviněný M. J. spatřuje v tom, že pokud kupní smlouva mezi ním a poškozeným obsahovala běžně používaná ustanovení, stal se okamžikem podpisu kupní smlouvy vlastníkem vozidla a případný přepis vozidla v evidenci motorových vozidel nebo zaplacení kupní ceny již byly jen vedlejšími ujednáními kupní smlouvy, která na okamžik přechodu vlastnického práva nemají vliv. Kupní smlouva neobsahovala žádnou doložku o výhradě vlastnického práva, podle které by se stal vlastníkem až po úplném zaplacení kupní ceny. Pokud se tedy stal vlastníkem vozidla, nemohl se dopustit jeho neoprávněného užívání, na skutkový děj tak měla být aplikována ustanovení občanského zákoníku o kupní smlouvě a v důsledku toho mělo být rozhodnuto tak, že se žádný trestný čin nestal. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a Okresnímu soudu ve Vyškově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání předně uvedl, že z námitek obviněného týkajících se doby odtažení vozidla a jeho identifikace VIN kódem nevyplývá žádný extrémní rozpor mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, když předmětné vozidlo bylo identifikováno řadou dalších údajů (tovární a registrační značka) a stanovení přesné doby jeho odtažení nemá zásadní význam z hlediska existence zákonných znaků daného trestného činu. Taktéž námitka proti existenci subjektivní stránky trestného činu směřuje fakticky proti hodnocení důkazů soudy a nelze ji pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Mezi obviněným J. a poškozeným N. došlo k uzavření kupní smlouvy ohledně předmětného vozidla, vlastnictví se v případě převodu movité věci zásadně nabývá až převzetím věci a protože ustanovení § 249 tr. zák. není s tzv. blanketní dispozicí, případný právní omyl by bylo nutno posuzovat podle zásad týkajících se omylu skutkového. Poškozený N. byl jako prodávající oprávněn odepřít odevzdání předmětu koupě, nezaplatil-li kupující cenu včas a ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, zda kupní smlouva obsahovala ujednání ohledně doby plnění povinností z kupní smlouvy, která by se odchylovala od úpravy v ustanovení § 591 občanského zákoníku. Obviněný J. tak svémocným způsobem uplatňoval svoje právo na to, aby mu byl odevzdán předmět koupě, přičemž se ale soudy občanskoprávními aspekty věci nezabývaly a na podkladě učiněných skutkových zjištění nelze stanovit, kdy přesně byli účastníci povinni plnit povinnosti z kupní smlouvy. V žádném případě ale nešlo o klasický způsob spáchání trestného činu podle § 249 odst. 1 tr. zák., kdy pachatel k užívanému vozidlu nemá absolutně žádný právní vztah. Poškozený také učinil trestní oznámení ale od kupní smlouvy neodstoupil, následně převzal kupní cenu od obviněného K. a vozidlo mu odevzdal. Zřejmě mu tedy šlo spíš o zaplacení kupní ceny než o obnovení své dispozice nad věcí, přičemž skutková zjištění neobsahují nic o tom, že by obvinění od počátku jednali v úmyslu kupní cenu vůbec nezaplatit. Mezi poškozeným a obviněnými tak došlo ke konfliktu při uplatňování práv a povinností z kupní smlouvy, obviněný tento konflikt řešil neadekvátním způsobem, skutková zjištění zejména v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu nasvědčují tomu, že šlo spíše o občanskoprávní záležitost a uplatnění trestního postihu bylo v rozporu se zásadou uplatnění trestní represe jako krajního prostředku ochrany subjektivních práv soukromoprávního charakteru. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v