7 Tdo 1276/2019 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1276/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 11. 2019 Spisová značka:7 Tdo 1276/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1276.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranná opatření Opilství úmyslné Ukládání ochranného opatření Ukládání trestu Dotčené předpisy:§ 360 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb. § 97 odst. 2 předpisu č. 40/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 2. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1276/2019-641 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 11. 2019 o dovolání obviněného J. T., nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 13 To 86/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 226/2018 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 1. 2019, č. j. 1 T 226/2018-450, byl obviněný J. T. uznán vinným zločinem opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle § 360 odst. 1 za použití § 173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému společně a nerozdílně se spoluobviněnými uloženo nahradit poškozenému AAAAA (pseudonym) škodu ve výši 100 Kč a BBBBB (pseudonym) ve výši 150 Kč. Se zbytkem nároku byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudkem byli uznáni vinnými také M. J. a M. Č. K odvolání obviněného J. T. (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) a obviněného M. Č. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 23. 4. 2019, č. j. 13 To 86/2019-528, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. zrušil v celé části týkající se obviněného J. T. (rovněž ve výroku o náhradě škody) a nově jej uznal vinným zločinem opilství podle § 360 odst. 1 ve vztahu k § 173 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu uložil shodný trest a ochranné léčení jako soud prvního stupně. Poškozené s jejich nároky odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeného trestného činu se podle zjištění odvolacího soudu dopustil obviněný J. T. v podstatě tím, že ve stavu silné opilosti po požití většího množství alkoholických nápojů, kdy v důsledku těžké intoxikace alkoholem nebyl schopen ovládat své jednání, dne 12. 9. 2018 kolem 21:30 až 21:50 hodin na XY v XY v prostoru pěší zóny u Smetanova domu nejdříve společně s M. Č. a M. J. pokřikovali na poškozené ml. AAAAA, nar. XY, a BBBBB, nar. XY, slovy „kluci, chcete do držky?“, na což poškození nereagovali a urychleně odcházeli kolem Smetanova domu vpravo, přičemž obviněný a spoluobvinění šli za nimi a některý z nich ze vzdálenosti asi 2 m hodil po poškozených plechovku s pivem, kterou trefil BBBBB do zad, následně poškozené obklíčili, bránili jim odejít, nadávali jim, načež M. Č. udeřil BBBBB do obličeje, tento poškozený v obraně udeřil M. J., načež obvinění strhli BBBBB na zem, kde jej obviněný J. T. škrtil tak, že měl jeho krk a hlavu mezi svými stehny, a když se začal poškozený dusit, tak mu jeden z útočníků strčil prsty do úst, aby se neudusil. Když sevření obviněného povolilo, poškozený se vysmekl, utekl se ukrýt a snažil se pomocí SMS přivolat pomoc. M. Č. poté napadl AAAAA, kterému sebral lovecký nůž s čepelí 15 cm, přičemž došlo k řezné ráně na prostředníku levé ruky poškozeného. M. Č. poškozeného dále držel a současně mu hrozil nožem, aby šel najít BBBBB. Obviněný J. T. poškozeného udeřil pěstí do břicha a M. J. do nosu. Potom se objevil BBBBB, za kterým se všichni obvinění vydali, přičemž J. T. za mikinu táhl s sebou poškozeného AAAAA. Na lávce nadchodu ho tlačil na zábradlí, takže měl poškozený dojem, že ho chce shodit, proto si lehl na zem, obviněný jej zaklekl kolenem na hrudník a opakovaně nejméně pětkrát po něm požadoval částku 6 000 Kč. Když se pak objevil kamarád poškozených, obviněný poškozeného pustil a se spoluobviněnými utekl. Poškození utrpěli škody na zdraví, na oblečení a loveckém noži. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Po rekapitulaci předchozího řízení namítl, že ve věci je extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Soudy se totiž nevypořádaly se všemi provedenými důkazy způsobem upraveným v § 2 odst. 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí neodpovídá požadavkům trestního řádu. Odvolací soud se podle obviněného nevypořádal se všemi jeho námitkami. Popis skutkových zjištění ve výroku rozsudku odvolacího soudu nekoresponduje s jeho právní větou, kde je uvedeno, že se obviněný požitím návykové látky úmyslně přivedl do stavu nepříčetnosti, v němž proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Krajský soud přitom uzavřel, že u obviněného ve vztahu k loupeži absentovala subjektivní stránka. Měla tak být užita formulace „… v němž se dopustil jednání, které má jinak znaky trestného činu loupeže“. I při posuzování kvazideliktu je nutné zjišťovat subjektivní stránku, aby se rozlišilo, zda má být trest ukládán v rámci sazby stanovené na trestný čin úmyslný nebo nedbalostní. K závěru odvolacího soudu o subjektivní stránce obviněný namítl, že není podepřen žádným důkazem. Ze skutečnosti, že pil soustavně dva týdny, nelze dovodit úmyslnost jeho jednání. Nic podobného se mu v minulosti nestalo, ačkoli je dlouhodobým uživatelem alkoholu. Obviněný nevěděl, jaký stav si požitím alkoholu může způsobit, ani nebyl srozuměn s tím, že se dostane do stavu nepříčetnosti. Všechny důkazy svědčí pro to, že se do stavu nepříčetnosti dostal z nedbalosti. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1274/2012, pak obviněný konstatoval, že pokud se do stavu nepříčetnosti dostal z nedbalosti, pak není možné uznat jej vinným úmyslným trestným činem. Nesouhlasí přitom se závěrem odvolacího soudu, podle něhož právní názor vyjádřený v citovaném rozhodnutí nelze na jeho případ aplikovat, neboť se zde jednalo o nepříčetnost vyvolanou kombinací alkoholu a léků. Konečně obviněný napadenému rozhodnutí vytkl současné uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a ochranného léčení v ústavní formě, což podle něj porušuje § 97 odst. 2 tr. zákoníku. Jde totiž o sankce obdobné povahy. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání připomněla teoretická východiska posuzování trestného činu opilství a zdůraznila, že v daném případě je vyloučeno uvažovat o actio libera in causa (jak ve formě úmyslné, tak nedbalostní), přičemž soudy dospěly ke správnému závěru, že obviněný se dopustil jednání, které má jinak znaky trestného činu loupeže, což jednoznačně vyplývá i ze skutkové věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Ten nepochybil ani v závěru, že obviněný se do stavu nepříčetnosti uvedl úmyslně, konkrétně v nepřímém úmyslu. Státní zástupkyně se neztotožnila ani s námitkou nesprávnosti souběžného uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a ústavního ochranného léčení a připomněla, že odvolací soud vysvětlil, že samostatné uložení ochranného léčení by bylo nedostatečné, a že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody pouze v uvedené výměře právě z důvodu současného uložení ochranného léčení. Dovolateli lze podle státní zástupkyně přisvědčit pouze v tom, že tzv. právní věta výroku rozsudku odvolacího soudu nebyla správně pojata, neboť v té bylo třeba uvést, že se obviněný požitím návykové látky úmyslně přivedl do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil jednání, které má jinak znaky určitého trestného činu. Toto pochybení však nemělo žádný vliv na samotnou právní kvalifikaci. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný replikou, v níž opět zpochybnil úmyslné přivedení se do stavu nepříčetnosti. Uvedl, že mu není zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností dospělo Nejvyšší státní zastupitelství k závěru, že když pil několik dní po sobě, svědčí to o jeho úmyslu přivodit si stav nepříčetnosti. Uvedená okolnost ani ve spojení s vysokou zjištěnou hladinou alkoholu podle obviněného automaticky neznamená, že se d