7 Tdo 1297/2013 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1297/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 4. 2014 Spisová značka:7 Tdo 1297/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1297.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Legalizace výnosů z trestné činnosti Spolupachatelství Dotčené předpisy:§ 252a odst. 1 tr. zák. § 252a odst. 3 písm. b) tr. zák. § 8 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 6. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 5.8.2014 21.6.2019III.ÚS 2596/14 II.ÚS 1495/19prof. JUDr. Jan Musil, CSc. doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto odmítnuto26.2.2015 18.6.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1297/2013-75 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 9. dubna 2014 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněných Ing. J. B., P. F., a Mgr. P. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 13 To 24/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 6/2010, a rozhodl t a k t o : Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce se podle § 265k odst. 1 tr. ř. z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 13 To 24/2013, a rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 10. 2012, sp. zn. 2 T 6/2010. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Benešově p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 10. 2012, sp. zn. 2 T 6/2010, byli obvinění Ing. J. B., P. F. a Mgr. P. Š. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Benešově ze dne 31. 12. 2009, sp. zn. Zt 437/2008, kterou jim bylo kladeno za vinu spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 252a odst. 1, odst. 3 písm. b), tr. zák., který měli spáchat tím, že nejméně v době od 3. 7. 2007 do 6. 6. 2008 po předchozí domluvě a instrukcích od obviněného Ing. J. B., v úmyslu získat možnost bezproblémově disponovat s obrazem „Severní krajina“, jehož autorkou je Marie Čermínová tvořící pod jménem Toyen, o němž všichni věděli, že je kradený a že je evidován ve veřejně přístupném informačním systému hledaných a odcizených uměleckých děl, se rozhodli nabídnout poškozeným M. F., a jejímu synovi P. F., uzavření smlouvy o finančním vyrovnání, jejímž obsahem byl závazek poškozených nezpochybňovat původ a vlastnictví obrazu „Severní krajina“, za což jim na schůzkách uskutečněných v domě čp. … v obci J., okr. B., a v kavárně „U Černé Matky Boží“, v ulici C. v P., kterých se po vzájemné dohodě zúčastnili obvinění P. F. a Mgr. P. Š., přičemž jim za takový úkon nabízeli částku ve výši 2.000.000 Kč a následně jen 1.800.000 Kč, což bylo k hodnotě obrazu v hrubém nepoměru, neboť jeho hodnota dosahuje částku nejméně 5.000.000 Kč a v případě, že poškození nebudou smlouvu akceptovat, odmítali jim sdělit, kde se obraz nachází a kdo ho má v držení, což na poškozené působilo velmi úkorně, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch všech obviněných proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 13 To 24/2013, zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce jako nedůvodné. Nejvyšší státní zástupce podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání v neprospěch obviněných Ing. J. B., P. F. a Mgr. P. Š., neboť tímto usnesením byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř., protože bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupce poukázal především na to, že podle názoru soudů obou stupňů postrádá jednání všech obviněných rysy trestnosti, protože předmětný obraz se nacházel ve vlastnictví obviněného Ing. J. B. z titulu vydržení. V posuzované trestní věci jde o obraz „Severní krajina“ z roku 1931, malířky Toyen, který pochází z vrcholné etapy autorčiny tvorby v období artificialismu z počátku 30. let, která je považována za historickou antecedenci tzv. magického realismu 50. let a stala se významnou složkou vývoje nejen českého, ale i evropského výtvarného umění. Dílo bylo opakovaně vystavováno, zejména ve Francii, a rovněž jedna z prvních monografií díla Toyen již v polovině minulého století zobrazuje předmětný obraz. Obraz od malířky získal v roce 1931 z titulu přátelství JUDr. I. S., který jej daroval jako svatební dar své sestře RNDr. E. H. Ta jej jako svatební dar dala své dceři M. F., z jejíž domácnosti byl v červnu 1992 odcizen. Za krádež tohoto obrazu byli pravomocně odsouzeni dva pachatelé a podařilo se od nich získat informaci, že se dílo dostalo na Slovensko. Sběratel Ing. O. P. z P. dal dílo k prodeji PaeDr. P. F., kterému dlužil peníze, aby dílo prodal a mohl tak vyrovnat dluh. Od PaeDr. P. F. obraz zakoupil pražský starožitník J. A. údajně za částku 200.000 Kč. J. A. nechal dílo restaurovat v prosinci 1995 v Národní galerii a poté dílo prodal obviněnému Ing. J. B. smlouvou ze dne 8. 1. 1996. K prodeji byl pořízen znalecký posudek znalce JUDr. PhDr. Jaromíra Stacha. Obraz chtěl prodat i obviněný Ing. J. B. v roce 2007 a jako prostředníky pro uvedený prodej zvolil spoluobviněné P. F. a Mgr. P. Š. Podle názoru Okresního soudu v Benešově se obviněný Ing. J. B. stal vlastníkem díla jeho vydržením. Držení obrazu v dobré víře dovodil na základě uzavření řádné kupní smlouvy s oficiálním galeristou, která byla opřena o znalecký posudek soudního znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se zvláštní specializací starožitnosti. Podle názoru soudu svědčí o dobré víře obviněného i to, že kupoval obraz, který byl restaurovaný v dílnách Národní galerie, přičemž v žádné publikaci věnující se malířce Toyen v době od odcizení obrazu do jeho prodeje nebylo uvedeno, že by obraz byl odcizený nebo alespoň nezvěstný. Podle názoru soudu nebylo možné v neprospěch obviněných vyložit ani okolnost, že obraz byl jako odcizený veden v registru policie, neboť tam byl vložen až v roce 2002, tedy nejméně pět let po okamžiku nabytí obrazu obviněným Ing. J. B. a současně nejméně dva roky po uplynutí tříleté zákonné doby pro vydržení movité věci. Rovněž Krajský soud v Praze postavil odůvodnění svého rozhodnutí na argumentaci a řešení předběžné otázky vlastnictví obrazu, když na základě provedených důkazů uzavřel, že obviněný Ing. J. B. držel obraz od roku 1996 nejméně do června 2007 v dobré víře, čímž nabyl vlastnictví obrazu vydržením podle § 134 odst. 1, 2 občanského zákoníku. S tímto vědomím jednali podle názoru soudu obvinění s původní vlastnicí obrazu ve snaze vyřešit situaci dohodou o narovnání podle § 585 odst. 1 občanského zákoníku. Krajský soud právní úvahy završil tvrzením, že jen věc cizí může být předmětem trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., přičemž ve vztahu k obviněnému Ing. J. B. se nejednalo o takovou věc. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s právním názorem soudů obou stupňů, protože jednání obviněných vykazuje zákonné znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu. Podle názoru nejvyššího státního zástupce je nepřesvědčivý závěr soudů obou stupňů, že trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a tr. zák. se lze dopustit jen na věci cizí, neboť otázka vlastnictví věci, které se legalizace týká, není v základní skutkové podstatě vůbec řešena. Skutková podstata tohoto trestného činu předpokládá pouze to, že se jedná „o věc získanou trestným činem“ (alinea první). O skutečnosti, že obraz byl odcizený, prokazatelně věděli všichni obvinění nejméně od června 2007. Znali tedy původ věci a byli si vědomi toho, že předmětný obraz je evidován jako obraz odcizený, a to bylo právě motivem jejich jednání, pro které jsou stíháni. Za této situace pak postrádá důležitosti to, zda došlo či nedošlo k vydržení vlastnického práva podle občanského zákoníku, protože všichni obvinění věděli, že původ věci j