7 Tdo 1306/2008 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1306/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2008 Spisová značka:7 Tdo 1306/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1306.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1306/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. října 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 5 To 99/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 88/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 90 T 88/2007, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl odsouzen podle § 155 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu tří let. Obviněný se trestného činu dopustil tím, že dne 2. 5. 2007 v době kolem 22:40 hodin v B. na křižovatce ulic N. a H., poté, co byla z důvodu jeho předchozího protiprávního jednání zjišťována jeho totožnost příslušníkem Policie České republiky nadstrážmistrem F. V. a strážníky Městské Policie Brno T. G. J. B., napadl F. V. úderem pěstí pravé ruky do levé části obličeje, takže proti němu musely být použity hmaty a chvaty sebeobrany a musela mu být přiložena pouta. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti všem výrokům, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 5 To 99/2008, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání, které směřoval proti všem výrokům napadeného rozhodnutí a opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí, konkrétně v rozsudku soudu prvního stupně, je dán důvod dovolání spočívající v nesprávném právním posouzení skutku. Skutek tak, jak je popsán ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, postrádá podle obviněného jakýkoli popis úmyslu, a to konkrétním a nezaměnitelným způsobem. Skutková věta tak podle něj postrádá jeden ze znaků skutkové podstaty a tedy nelze údajně dojít k závěru, že se jedná o trestný čin podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. Obviněný zdůraznil, že násilí musí být užito v souvislosti s výkonem pravomoci veřejného činitele. Soud prvního stupně za výkon pravomoci v tomto případě označil oprávnění policisty ke zjišťování totožnosti podle § 13 zák. č. 283/1991 Sb. Aby byly naplněny znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, musí pachatel jednat s úmyslem ovlivnit výkon pravomoci veřejného činitele. Z popisu skutku však podle obviněného nevyplývá, jakým způsobem mělo jednání obviněného ovlivnit výkon pravomoci veřejného činitele, s jakým úmyslem obviněný užil násilí vůči poškozenému, jaký vliv mělo mít toto jednání na výkon pravomoci veřejného činitele. Obviněný je přesvědčen, že popis skutku nemá svůj odraz v provedeném dokazování. Z dokazování podle něj nevyplývá, že by se jednání dopustil v souvislosti s tím, že byl zasahujícím policistou vyzván k prokázání totožnosti. Zcela pak chybí specifikace úmyslu ve vztahu k tomuto jednání. Z dokazování sice vyplynulo, že byl obviněný vyzván policistou k prokázání totožnosti, nicméně útok ze strany obviněného nepřišel bezprostředně po této výzvě jako reakce na ní. V tomto směru popis skutku podle obviněného neodpovídá provedenému dokazování. Zopakoval, že z jeho jednání nelze učinit závěr, že by jeho jednání bylo důsledkem výzvy policisty k prokázání totožnosti a že by bylo vedeno úmyslem působit na výkon pravomoci veřejného činitele. Obviněný v dovolání citoval výpovědi svědka V. a G. s tím, že z těchto výpovědí nelze dovodit žádnou souvislost mezi výzvou k prokázání totožnosti a vlastním úderem a konstrukce soudu prvního stupně ve vztahu k jakému výkonu pravomoci se jeho útok vztahoval, nemá podle obviněného oporu v provedeném dokazování. Obviněný uvedl, že útok nesměřoval vůči zasahujícímu policistovi v souvislosti se zjišťováním jeho totožnosti, jak je uvedeno ve skutkové větě. Tato souvislost nebyla provedeným dokazováním prokázána a veškeré okolnosti měly být hodnoceny v souladu s principem in dubio pro reo, což se podle něj nestalo. Obviněný konstatoval, že hlediska subjektivní stránky soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vzal za prokázané s tím, že jednal v úmyslu přímém. Jde však podle něj o pouhé formální konstatování soudu prvního stupně, aniž by bylo zřejmé, k čemu tento úmysl směřoval. Toto pochybení se podle něj promítlo i do skutkové věty. Z usnesení soudu druhého stupně je pak podle obviněného zřejmé, že se dovolací soud vypořádal s jeho námitkami ryze formálně. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a to ve všech výrocích. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že nelze přihlížet k té části námitek, ve které obviněný tvrdil, že obsah tzv. skutkové věty nevychází z provedeného dokazování, a v této souvislosti nabízel vlastní skutkovou verzi vycházející z jeho vlastního hodnocení důkazů. Uvedenému dovolacímu důvodu podle státního zástupce neodpovídají také námitky týkající se porušení nikoli hmotně právních, ale procesních zásad in dubio pro reo a volného hodnocení důkazů. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podle něj podřadit námitky, podle kterých popis skutku v tzv. skutkové větě, zejména pokud jde o subjektivní stránku, neodpovídá zákonným znakům trestného činu podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. Státní zástupce konstatoval, že úmyslné zavinění na straně pachatele nemusí být v tzv. skutkové větě deklarováno výslovně, postačuje, jsou-li uvedeny takové skutečnosti, ze kterých existence úmyslu nepochybně vyplývá. Z tzv. skutkové věty vyplývá, že obviněný zaútočil úderem pěsti proti policistovi V. poté, kdy policista zjišťoval jeho totožnost. Státní zástupce má za to, že z těchto okolností nelze učinit jiný závěr, než že obviněný zaútočil na policistu právě proto, že tento policista vykonával svoje oprávnění požadovat prokázání totožnosti ve smyslu § 13 zákona č. 283/1991 Sb. (viz podrobněji argumentace na str. 3 rozsudku) a že fyzický útok obviněného směřoval k tomu, aby znemožnil policistovi provedení tohoto služebního zákroku. Tzv. skutková věta proto podle jeho názoru obsahuje skutečnosti odpovídající subjektivnímu znaku trestného činu podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. „v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele“. Dodal, že obšírnější rozvedení okolností zakládajících subjektivní stránku trestného činu by podle něj bylo na místě v případě, že by existovaly nějaké okolnosti, které by mohly vzbudit pochybnost o tom, zda fyzický útok souvisel s prováděným služebním zákrokem (např. kdyby se obviněný s poškozeným osobně znali a existoval mezi nimi nepřátelský vztah nesouvisející s činností poškozeného u Policie ČR). V daném případě však žádné takovéto okolnosti zjištěny nebyly a ani obviněný žádný jiný v úvahu přicházející motiv fyzického útoku na poškozeného v dovolání neuvádí. Popis skutku v tzv. skutkové větě proto státní zástupce považuje z hlediska zákonných znaků trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. za vyhovující. Vzhledem k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně nebyl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není dán ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku n