7 Tdo 1486/2007 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1486/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2008 Spisová značka:7 Tdo 1486/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1486.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1486/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 1 To 31/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 1/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 50 T 1/2004, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a byl odsouzen za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 35 T 2/2003, podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti nákup, prodej a skladování paliv a maziv, včetně jejich dovozu a provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy, a dále v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu osmi let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 35 T 2/2003, jenž nabyl právní moci dne 22. 4. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný spáchal trestný čin tím, že (zkráceně) jako jednatel K. N., spol. s r. o., se sídlem O., D., a současně jednatel a společník N. N., spol. s r. o., se sídlem O., D., v souvislosti s dovozy pohonných hmot ze zahraničí, které realizoval v rámci podnikání K. N., ve snaze dosáhnout propuštění zboží do volného oběhu v tuzemsku, aniž by přitom musel dovozce uhradit celní dluh, inicioval bezdůvodně a bez jakéhokoliv protiplnění poskytnutí ručení ze strany společnosti N. N. a v této souvislosti nechal předložit Celnímu úřadu v Novém Jičíně za společnost N. N., v řízení o jejím uznání jako ručitele pro zajištění celního dluhu ve smyslu ustanovení § 260 celního zákona č. 13/1993 Sb., v tehdy platném znění, dne 21. 12. 1999 druhým jednatelem této obchodní společnosti J. K. podepsanou žádost o uznání osoby ručitele ze dne 20. 12. 1999 spolu s „Přehledem o majetku, závazcích a jmění“ této společnosti ke dni 16. 12. 1999 a dne 27. 6. 2000 pak opět druhým jednatelem této obchodní společnosti J. K. podepsanou další žádost o uznání osoby ručitele ze dne 23. 6. 2000 spolu s „Přehledem o majetku, závazcích a jmění“ této společnosti ke dni 23. 6. 2000, ač věděl, že se jedná o zcela nepravdivé informace o ekonomické situaci společnosti N. N., která byla nesolventní a hospodařila z půjček, poskytnutých nejprve fyzickou osobou K. T. E. a později společnosti K. N., které nebyla schopna uhradit, čímž dosáhl toho, že Celním úřadem v Novém Jičíně bylo vydáno dne 31. 1. 2000 pod j. č. 5111/99 rozhodnutí o povolení pro N. N. vystavovat záruční listiny a poskytovat individuální zajištění celního dluhu v působnosti Celního úřadu Nový Jičín do výše 10.000.000,- Kč pro režim tranzitu a do výše 15.000.000,- Kč pro jiné operace než režim tranzitu, s dobou platnosti do 31. 7. 2000 a poté dne 3. 7. 2000 pod j. č. 2672/00 další rozhodnutí o povolení pro N. N. vystavovat záruční listy a poskytovat individuální zajištění celního dluhu v působností Celního úřadu Nový Jičín do výše 5.000.000,- Kč pro režim tranzitu a 15.000.000,- Kč pro jiné operace než režim tranzitu, a následně v období od 13. 6. 2000 do 6. 9. 2000 podal za dovážející K. N. prostřednictvím celních deklarantů celní prohlášení na dovoz zboží ze zahraničí s návrhem na jeho propuštění do volného oběhu v tuzemsku v rozsahu 36 dovozů, které se týkaly rozhodnutí v celním řízení popsaných ve výroku o vině tohoto rozsudku, u nichž jako ručitel celního dluhu vystupovala N. N. a příslušné záruční listiny ke každému z těchto dovozů byly vydány dle jeho požadavků a byly akceptovány Celním úřadem v Novém Jičíně, a takto jednal s vědomím, že dovozce spol. K. N. není schopna platit celní dluhy řádným způsobem ve stanovených ani prodloužených lhůtách splatnosti a rovněž plnit objektivně nebyla schopna společnost N. N., po níž byla úhrada celního dluhu bezúspěšně požadována, čímž vznikla českému státu, zastoupenému Celním úřadem v Novém Jičíně, škoda ve výši 17.119.668,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 1 To 31/2007, odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný především namítal, že subjektivní stránka trestného činu podvodu nebyla v řízení před soudy obou stupňů prokázána. Navíc podle něj jednání popsané ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně ani neobsahuje skutečnost, že by jednal v úmyslu ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatit tím, že využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti. Poukázal na to, že podvodný úmysl byl údajně pojat podáním první žádosti o uznání osoby ručitele. Obviněný však namítal, že v hlavním líčení bylo prokázáno, že by žádost adresovanou Celnímu úřadu v Novém Jičíně psal, podepsal, doručil nebo nechal doručit. Ani u druhé žádosti nebylo prokázáno, že by ji psal, podepsal, doručil nebo nechal doručit. Podotkl, že závazky týkající se celních dluhů vyplývající z povolení č. j. 5111/99 byly společností K. N. ve lhůtách zaplaceny. Tato skutečnost se podává i z druhé žádosti o uznání osoby ručitele, která byla Celním úřadem akceptována. Předložením důkazů bylo dále v dovolacím řízení prokázáno, že společnost N. N. poskytovala kromě společnosti K. N. individuální zajištění celního dluhu i jiným subjektům. Soudy obou stupňů podle obviněného nevzaly v úvahu, že K. N. v rámci svého předmětu podnikání obchodovala pohonnými hmotami, které dovážela do ČR, a to ještě předtím, než závazek ručení za celní dluhy převzala N. N. I v této době K. N. své závazky vyplývající z jednotlivých JCD platila. Obviněný uvedl, že soudu předložil důkazy, že od 21. 3. do 4. 7. 2000 (tedy i v době uvedené ve výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně) K. N. uskutečnila 84 dovozů pohonných hmot, kdy byl celní dluh rovněž zajištěn N. N. a celní dluhy z jednotlivých JCD byly uhrazeny. Obdobně i po době ve výroku o vině uvedené (6. 9. 2000) v období od 8. 9. do 27. 9. 2000 bylo uskutečněno 12 dovozů bez ručení N. N., kdy celní dluh byl společností K. N. v plné výši zaplacen. Tyto skutečnosti však soudy obou stupňů nevzaly v úvahu. Navíc bylo podle obviněného prokázáno, že dlužník K. N. na dlužná celní rozhodnutí alespoň částečně plnil a tím celní dluhy částečně plnil. Obviněný namítal, že až po vydání druhého povolení vznikly na straně K. N. překážky, které bránily dlužníkovi splnit závazek vyplývající z jednotlivých celních rozhodnutí. Tyto okolnosti nemohl obviněný předvídat. Podle obviněného není pravdivé tvrzení soudů, že svědek JUDr. P. potvrdil výpověď svědka K. V tomto směru soudy výpověď svědka P. zkreslily. Podle názoru obviněného tedy nebyl naplněn zákonný znak subjektivní stránky trestného činu podvodu, který vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již na samém počátku jednání, v daném případě tedy v době podání první žádosti o uznání osoby ručitele, tedy dne 20. 12. 1999, jednal v podvodném úmyslu celní dluhy neplatit. V závěru dovolání obviněný popsal předchozí průběh trestního stíhání. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 1 To 31/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 50 T 1/2004, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného, podle