7 Tdo 149/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 149/2025-369 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025 o dovolání obviněného L. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 5 To 37/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 15/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. T. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 5 T 15/2023, byl obviněný shledán vinným ze spáchání zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (bod 1) a ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (bod 2). 2. Těchto trestných činů se obviněný dopustil v podstatě následujícím způsobem. Podle bodu 1 výroku o vině obviněný v přesně nezjištěném období od počátku roku 2019 do konce měsíce června 2022, v době, kdy byla vnučka jeho družky AAAAA (pseudonym) svěřena rodiči do jeho péče, v místě svého bydliště na adrese XY č. p. XY, XY, a ve svém vozidle na dalších místech v okrese XY, jí opakovaně přibližně dvakrát měsíčně osahával jak přes oblečení na prsou, hýždích a stehnech, tak na nahých prsou a přirození v místě začínajícího ochlupení, ačkoli jako člen rodiny dobře věděl, že poškozená dosud nedovršila věku patnácti let, přičemž jí poskytoval za mlčení o tomto jeho chování před dalšími členy rodiny peníze a dárky, které ona vědomě přijímala za to, že jednání obviněného trpěla. 3. Podle bodu 2 obviněný v přesně nezjištěném období od počátku roku 2019 do konce měsíce června 2022, v době, kdy byla vnučka jeho družky BBBBB (pseudonym) svěřena rodiči do jeho péče, v místě svého bydliště na adrese XY č. p. XY, XY či ve svém vozidle nebo v kamionu při cestách do SRN jí opakovaně přibližně jednou až dvakrát měsíčně osahával na nahém přirození a prsou, ačkoli jako člen rodiny dobře věděl, že jmenovaná dosud nedovršila věku patnácti let, přičemž poškozenou ke strpění tohoto jednání přiměl, zneužívaje její bezbrannosti plynoucí z jejího nízkého věku a skutečnosti, že byla zvyklá jej jako partnera své babičky poslouchat a respektovat, z tohoto důvodu nebyla schopna se jeho jednání účinně bránit. 4. Za tyto trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání pět a půl roku, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou. Společně s tím obviněnému uložil zaplatit poškozené AAAAA náhradu nemajetkové újmy ve výši 70 000 Kč a poškozené BBBBB náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. 5. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 5 To 37/2024, odvolací soud odvolání obviněného zamítl. II. Obsah dovolání a vyjádření k němu 6. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 7. Namítl, že soudy opomenuly podstatné důkazy o okolnostech významných z hlediska viny zejména souvisejících s otázkou, zda jeho jednání bylo prostředkem sexuálního uspokojení; konkrétně jmenoval důkazní návrh na znalecký posudek z oboru psychiatrie, odvětví sexuologie. Dále namítl rozpor ve výpovědích poškozených a nedostatek jejich věrohodnosti. Pokud podle znaleckého posudku poškozené nelhaly, je to proto, že jeho jednání vnímaly subjektivně. V objektivní rovině se však nedopustil útoků, které by zakládaly trestní odpovědnost a které by zasahovaly do chráněných zájmů. Obviněný také vyjádřil nesouhlas s negativním hodnocením věrohodnosti výpovědi babičky poškozených M. B., stejně jako s hodnocením výpovědí svědků Ž. S. a M. P., kteří se měli ke svým poznatkům dostat zprostředkovaně. Soudy při hodnocení důkazů podle obviněného nepostupovaly spravedlivě, neboť selektovaly a prováděly důkazy spíše jen v neprospěch obviněného. Soudy také nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo, zásadou materiální pravdy a vůbec porušily ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. 8. V této části shrnul, že rozhodnutí soudů nejsou zákonná, resp. jsou nepřezkoumatelná, neboť popisují trestněprávně relevantní jednání neurčitě a nepodkládají jeho zjištění dostatkem na sebe navazujících důkazů. 9. V rovině hmotněprávní obviněný namítl, že poznatky vyplývající z výpovědí poškozených nesvědčí o jednání, které by bylo trestněprávně relevantní. Soudy v předchozím řízení chybně kvalifikovaly skutek popsaný pod bodem 2 skutkové věty, pokud došly k závěru, že se obviněný dopustil trestného činu znásilnění namísto trestného činu pohlavního zneužití. Soudy měly nesprávně uplatnit trestněprávní předpisy a postupovat v rozporu s judikaturou, neboť nebyl prokázán ani znak bezbrannosti, ani znak pohlavního styku. Ke znaku bezbrannosti obviněný namítl, že soudy při svém postupu tento znak nedostatečně odlišily od znaku závislosti a autority mezi pachatelem a obětí. Uvedl, že poškozená byla dostatečně psychicky i fyzicky vyspělá na to, aby případně projevila svůj nesouhlas, k čemuž poukázal na její výpověď, a tedy se nenacházela ve stavu bezbrannosti. Není ani pravda, že by poškozená tzv. ztuhla nebo zamrzla (disociativní stupor). Obviněný se tomuto klinickému stavu ve svém dovolání v šíři věnoval a odkázal na výslech poškozených a i na to, že jeden z útoků se měl stát, když jedna z poškozených řídila automobil, a tedy nemohla být ztuhlá nebo zamrzlá; rovněž připomněl svůj blízký vztah s poškozenými, který činil takovou fyziologickou reakci méně pravděpodobnou. Také uvedl (v této části v rovině procesněprávní), že znalkyně Mgr. Ing. Ivana Holubcová nebyla s ohledem na svou odbornost (specializace dětská psychologie) osobou, která by podle zákona byla oprávněna posuzovat, zda poškozená trpěla disociativním stuporem. 10. Ke znaku pohlavního styku obviněný namítl, že k němu vůbec nedošlo, neboť série dotyků, které mu jsou kladeny za vinu, se co do intenzity pohybují od masírování břicha, položení ruky na stehno až po tvrzené sahání na nahá prsa, hýždě a stehna a na vnější genitálie, ovšem bez tvrzeného sexuálního uspokojení obviněného, tedy bez sexuální gratifikace. Opět odkázal na výpověď tentokrát jen poškozené BBBBB, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 15 Tdo 677/2023. O menší intenzitě se měly ve svých rozhodnutích zmiňovat i soudy v předchozím řízení. 11. Na závěr obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací, případně i prvostupňové rozhodnutí, stejně jako usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. Ntd 10/2023 (kterým byl jako příslušný k projednání věci určen podle § 24 odst. 1 tr. ř. Krajský soud v Plzni), a aby věc znovu přikázal soudu prvního stupně k dalšímu jednání. Navrhl také (bez úspěchu) soudu prvního stupně, aby postupoval podle § 265h odst. 3 tr. ř. 12. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem dovolání neztotožnila. 13. Především uvedla, že obviněný ve skutečnosti nenamítal zjevný rozpor ve výpovědích poškozených, ale spíše zpochybňoval jejich věrohodnost, což – stejně jako další paušální námitky hodnocení důkazů a porušení důkazních zásad – nemůže naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o námitku nedostatku specializace znalkyně ve věci, státní zástupkyně uvedla, že ta se otázkám disociativního stuporu nevěnovala. K námitce opomenutého důkazu vysvětlila, že soudy se jím zabývaly a řádně odůvodnily jeho zamítnutí pro nadbytečnost. 14. V hmotněprávní části státní zástupkyně uvedla, že kvalifikace bezbrannosti nevyplývá z disociativního stuporu, jak to tvrdil obviněný, ale z nízkého věku poškozené a její omezené schopnosti vyjádřit nesouhlas s jeho jednáním, což je obecně i v této věci složitou a individuální otázkou, která souvisí mimo jiné i se vztahem mezi pachatelem a poškozenou osobou. V okolnostech odkázala na výpověď BBBBB. K námitce kvalifikace pohlavního styku státní zástupkyně odkázala na ustálenou judikaturu, která argumentaci obviněného vyvrací. 15. V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné. 16. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice. V ní obviněný v zásadě zopakoval, že stav ztuhnutí je otázkou skutkovou, pro který měly soudy činné ve věci opatřit relevantní podklady, a to v podobě znaleckého posudku. Vycházely však chybně jen ze sdělení poškozené učiněného v přípravném řízení, ač tak bez znaleckého posudku postupovat nemohly. Přitom zohlednily i jeho údajnou autoritu a převahu nad poškozenými, i když takový závěr nebyl nijak podložen, neboť poškozené ho neposlouchaly a nechovaly k němu jakoukoli bázeň. Ke znaku pohlavního styku obviněný uvedl, že podstatný je cíl pachatele, totiž vlastní uspokojení, k čemuž však své vnučky nezneužíval, ani pro to není žádný podkla