7 Tdo 169/2007 — Nejvyšší soud

7 Tdo 169/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 2. 2007 Spisová značka:7 Tdo 169/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.169.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 169/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. 2. 2007 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 9 To 289/2006, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 57/2005, takto: Podle § 265l odst. 2 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby výrok usnesení ze dne 31. 8. 2006, č. j. 9 To 289/2006-129, doplnil o popis skutku, jehož se uvedené rozhodnutí týká. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 10 T 57/2005, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 155 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Uvedený trestný čin měl obviněný spáchat tak, že dne 18. 12. 2004 v době kolem 11:30 hodin v B. na ulici P. , poté, co strážníci městské policie J. K. , a J. S. , zajistili odtažení osobního vozidla, z důvodů porušení ustanovení o zákazu státní ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., které bylo zajištěno odtahovým vozidlem, zabránil řidiči odtahového vozidla v další jízdě tím, že vyskočil na nákladový prostor, otevřel dveře odtahovaného vozidla, posléze do vozidla nasedl tak, že dolní končetiny měl mimo vozidlo a následně po marné výzvě strážníků městské policie k opuštění vozidla s hrozbou použití donucovacích prostředků, opakovaně nejméně 4x kopl do oblasti stehen strážníka J. K. , dále pak poté, co se ho jmenovaný snažil vyvést z vozidla tím, že ho uchopil za oděv v oblasti hrudníku, pokusil se ho obviněný opakovaně udeřit pěstí do obličeje, což se mu nepodařilo v důsledku krytí, přičemž strážník J. K. , aby zabránil dalšímu fyzickému napadání, zalehl vlastní vahou obviněného a za součinnosti strážníka J. S. se ho snažil vyvést z vozidla, což se jim podařilo až za součinnosti dalších strážníků městské policie, přičemž strážníka K. K. , kopl 1x do břicha, kdy v důsledku fyzického napadení došlo k poškození služebního stejnokroje strážníka J. K. spočívajícím v roztržení obou rukávů v podpaží, roztržení levé kapsy kalhot a ke zranění strážníka J. K. , které spočívalo v povrchní krvácející ráně na předloktí levé ruky. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 9 To 289/2006, rozhodl tak, že napadený rozsudek podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a věc za užití § 222 odst. 2 tr. ř. postoupil Úřadu městské části Brno-sever, komisi pro projednávání přestupků. Proti tomuto usnesení podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) a k) tr. ř., neboť je toho názoru, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a výrok rozhodnutí je neúplný. V úvodu dovolání nejvyšší státní zástupkyně odcitovala výrok rozsudku soudu prvního stupně a zrekapitulovala tu část jeho odůvodnění, která se týká právní kvalifikace ve výroku popsaného jednání obviněného. Konstatovala, že v něm soud prvního stupně vyslovil názor, že obviněný tímto svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák., a pokud jde o formu zavinění, pak jednání obviněného zhodnotil jako jednoznačný úmysl přímý ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) tr. zák. Společenská nebezpečnost jednání obviněného byla dle názoru soudu prvního stupně dána stupněm narušení zákonem chráněného zájmu na zajištění nedotknutelnosti veřejných činitelů vykonávajících svou činnost v souladu se zákony a dalšími normami. Své závěry opřel soud prvního stupně zejména o směrnici ředitele Městské policie B., která nepředvídá jiný způsob řešení předmětné situace, než je složení odtahovaného vozidla na k tomu určeném odtahovém parkovišti, byť současně připustil, že by bylo možno shromáždit mnoho argumentů na podporu případného složení odtahovaného vozidla ještě na místě samém, jakož i na podporu odtažení vozidla a jeho předání majiteli až na odtahovém parkovišti. V této souvislosti nejvyšší státní zástupkyně městskému soudu vytkla, že do tzv. skutkové věty výrokové části rozsudku nepojal i skutková zjištění, z nichž se podává, že se obviněný na místo činu dostavil až ve chvíli, kdy již odtahové vozidlo s jeho vozidlem odjíždělo směrem ke křižovatce zvané L. Dále poukázala na to, že odvolací soud shledal rozsah dokazování provedeného soudem prvního stupně jako dostačující. Neztotožnil se však s jeho právním závěrem, pokud obviněného uznal vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák., když jeho hodnotící úvahy označil jako výsledek jisté pochybnosti o oprávněnosti postupu strážníků v případě odtažení vozidla obviněného, které však nebyly dotaženy do myšlenkového závěru, pokud přistoupil na stanovisko, že se strážníci řídili sice diskutabilním, ale jednoznačným interním předpisem, který jim neumožňuje jiný způsob jednání, než který zvolili. Podle názoru odvolacího soudu strážníkům městské policie nic nebránilo v tom, aby za situace, kdy již bylo odtahované vozidlo naloženo na odtahové vozidlo, na výzvu dostavivšího se majitele nechali jeho vozidlo na místě složit a předali mu je a následně s ním řešili spáchaný přestupek standardním způsobem. Nic jim také nebránilo naúčtovat obviněnému jednorázový poplatek ve výši 1000,- Kč za manipulaci s jeho vozidlem dle čl. 3 bodu 10a již zmiňované směrnice ředitele Městské policie Brno. Pokud však trvali na odvozu vozidla na odtahové parkoviště, jednali od okamžiku výzvy obviněného ke složení vozidla nezákonným způsobem, jelikož zneužili zákona k tomu, aby obviněného šikanovali způsobením potíží spočívajících v cestě na druhý konec města, zaplacením nákladů za ujeté kilometry, za skladování vozidla atd. V době fyzického konfliktu s obviněným již tedy dle názoru odvolacího soudu nevykonávali pravomoc veřejného činitele a naopak sami porušovali zákon a z tohoto pohledu došlo mezi strážníky a obviněným ke konfliktu, na který se nevztahuje žádné ustanovení trestního zákona ve své hmotné části, jelikož šlo o konflikt charakteru drobné rvačky či drobného násilí mezi různými osobami. S touto úvahou odvolacího soudu vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně nesouhlas. Upozornila zejména na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 150/03, ze dne 6. 11. 2003, v němž se Ústavní soud zabýval problematikou spojenou s odtažením vozidla příslušníky Policie ČR, a současně citovala ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle nějž „je-li překážkou na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele“. Z výše zmíněného nálezu považuje nejvyšší státní zástupkyně za zásadní tu pasáž, kde Ústavní soud vyslovil názor, že pokyn policisty či strážníka obecní policie dle ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. má povahu správního rozhodnutí, popř. zásahu správního orgánu ve smyslu soudního řádu správního a podléhá přezkumu, který je provozovateli odtahovaného vozidla procesní garancí vůči možné svévoli. V rámci přezkumu pak může být předmětné rozhodnutí zrušeno a může založit důvod uplatnění žaloby ve věci odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podstatné je tedy dle názoru nejvyšší státní zástupkyně to, že strážníci městské policie měli v posuzované věci splněny zákonné podmínky pro vydání pokynu podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., který má povahu správního rozhodnutí, popř. jiného zásahu správního orgánu a podléhá v tomto smyslu přezkumu. Při vlastní realizaci tohoto správního rozhodnutí, popř. zásahu správního orgánu ve smyslu soudního řádu správního, pak strážníci městské policie požívali ochrany veřejných činitelů, což zřetelně vyplývá z toho, ž