7 Tdo 210/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 210/2025-185 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 3. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný T. S. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 7 To 268/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 65/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný T. S. L., odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2024, č. j. 3 T 65/2024-134, byl obviněný uznán vinným přečiny násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl podle § 325 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. 2. Uvedených přečinů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 22. 4. 2023 v době okolo 23:00 hod. v Brně na ulici XY č. XY, po předchozím požití alkoholických nápojů, za přítomnosti dalších přibližně padesáti osob, fyzicky napadl poškozeného L. S., službu konajícího policistu oblečeného ve služebním stejnokroji, a to při provádění služebního zákroku vůči Ch. L. T., bratra obviněného, a to tak, že mu skočil na záda a pravou rukou sevřenou v pěst ho udeřil do obličejové části na pravou stranu brady, poté jej obejmul pravou rukou kolem krku, chytil ho do tzv. kravaty a zavěsil se na něj celou svou vahou, čímž ho začal škrtit, proto jej další policisté, jmenovitě D. K. a R. T., strhli z poškozeného, zpacifikovali a nasadili mu služební pouta; poškozenému tak obviněný způsobil zhmoždění obličeje v oblasti brady a podvrtnutí krční páteře, kdy tato zranění si vyžádala ošetření u lékaře s nutností nošení krčního límce a vystavení pracovní neschopnosti v období od 23. 4. 2023 do 5. 5. 2023. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 10. 2024, č. j. 7 To 268/2024-154, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nejprve je namístě připomenout, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo k novelizaci trestního řádu spočívající mimo jiné v přidání nového dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný však své námitky nesprávně podřadil pod dovolací důvody uvedené pod písmeny g) a l) podle dřívějšího znění trestního řádu, ačkoliv jsou v aktuálně účinném trestním řádu uvedeny pod písmeny h) a m). Jelikož jsou námitky obviněného prakticky výhradně skutkové povahy, bylo by namístě je podřadit spíše pod nový dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ve spojení s § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a proto je Nejvyšší soud posuzoval podle těchto dovolacích důvodů. 5. Konkrétně obviněný vyjádřil nesouhlas s právní kvalifikací svého jednání, neboť nebylo prokázáno naplnění znaků skutkových podstat předmětných přečinů. Orgánům činným v trestním řízení vytkl, že dostatečně nezajistily potřebné usvědčující důkazy a trestní řízení neúměrně protahovaly. Nedošlo k vyslechnutí důležitých svědků, resp. pokud k výslechu došlo, tak to bylo se značným časovým odstupem. V tom spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces a zásady in dubio pro reo. Soud hodnotil výpovědi zaujatě, u některých zlehčoval jejich vážnost a serióznost, a naopak jiným přikládal výjimečnost a mnohem vyšší relevanci. Obviněný v celém řízení tvrdil, že nikoho nenapadl, což podporují i další svědci, kteří byli na místě činu. Soud však tyto výpovědi přehlížel, a naopak se upnul na výpovědi zasahujících policistů. Přitom ani policisté se neshodli, že by napadl poškozeného, jejich výpovědi nebyly dostatečně určité a mohli si obviněného zaměnit za jinou osobu. Poukázal na časovou prodlevu mezi skutkem a výpověďmi policistů a zpochybnil i jejich věrohodnost. K tomu připomněl i výpovědi poškozeného a D. K., kteří uvedli, že si dostatečně nepamatují, koho vlastně zajistili, resp. koho eskortovali na služebnu. Rovněž namítl, že orgány činné v trestním řízení nezajistily žádné videozáznamy z místa činu a vytkl i soudu prvního stupně, že neprovedl jím navržené důkazy, a to znalecký posudek z oboru zdravotnictví, rekonstrukci a rekognici. Za nespravedlnost pak označil i to, že ačkoli se jednání na ulici účastnil i jeho bratr, pouze on byl trestně stíhán, zatímco jeho bratr byl postižen toliko v rámci přestupkového řízení. 6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a konstatoval, že námitky obviněného nejsou s to naplnit uplatněné dovolací důvody. Obviněný toliko popírá, že by se dopustil uvedených přečinů, a prakticky pouze vyslovuje názor, že soudy pochybily při hodnocení důkazů, pokud dovodily naplnění znaků těchto trestných činů. Státní zástupce však závěr o vině obviněného považuje za správný, když vychází z výpovědí policistů, které korespondují s listinnými důkazy a místními a časovými okolnostmi skutku. Postup soudů je v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a lze zcela souhlasit s přezkoumatelným odůvodněním jejich rozhodnutí. V řízení nejsou ani opomenuté důkazy, neboť z hlavního líčení vyplývá, že nebyl učiněn žádný návrh na doplnění dokazování a obviněným v dovolání označené důkazy navíc ani nelze označit za podstatné ve smyslu dovolacího důvodu podle písmene g). Pod žádný dovolací důvod nelze podřadit ani poukaz obviněného na přestupkovou odpovědnost jeho bratra, ani námitky týkající se přípravného řízení. 8. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. IV. Důvodnost dovolání 10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem konkrétních důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění. 11. Obviněný v rámci dovolání namítl, že nebyly provedeny jím navržené důkazy, a to znalecký posudek z oboru zdravotnictví ke stanovení mechanismu zranění poškozeného a provedení rekonstrukce a rekognice. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že byť lze námitky týkající se nedůvodného neprovedení důkazů pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obecně podřadit, argumentace obviněného se s jeho obsahem zcela míjí. Především je namístě připomenout, že námitku opomenutých, resp. nedůvodně neprovedených důkazů, lze uplatnit pouze v případě, že soudy nedůvodně neprovedly navržené podstatné důkazy týkající se rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Prezentované důkazní návrhy obviněného však tuto podmínku nesplňují. Návrh obviněného na vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, který by měl zpochybnit mechanismus zranění poškozeného, stejně jako provedení rekonstrukce a rekognice, nelze považovat za podstatné důkazy, které by mohly ovlivnit rozhodnutí soudu o jeho vině. Soud prvního stupně totiž v odůvodnění svého rozsudku jasně zdůvodnil, proč nebyly pochybnosti o identifikaci obviněného, stejně jako o zranění poškozeného, které bylo provedenými důkazy spolehlivě prokázáno (srov. především odst. 12 a násl. rozsudku soudu prvního stupně). Navíc je nutno akcen