7 Tdo 216/2007 — Nejvyšší soud

7 Tdo 216/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 3. 2007 Spisová značka:7 Tdo 216/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.216.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 216/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 3. 2007 dovolání obviněného JUDr. L. Ž., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 6 To 279/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 123/2005 a rohodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 6 To 279/2006, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 52 T 123/2005. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 52 T 123/2005, byl obviněný JUDr. L. Ž. uznán vinným trestným činem maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců, a k trestu zákazu činnosti na pět let. Jako trestný čin posoudil Obvodní soud pro Prahu 4 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný JUDr. L. Ž. v době od 30. 11. 2001 do 18. 1. 2002 jako ředitel I. odboru Ministerstva financí – Generálního ředitelství cel se sídlem v P., přestože byl dne 20. 11. 2001 dopisem Celního úřadu D. upozorněn na existující a narůstající celní dluh obchodní společnosti M., s. r. o., a dne 30. 11. 2001 bylo generálním ředitelem Generálního ředitelství cel řešení tohoto úkolu přiděleno I. odboru s pokynem neprodleného řešení, s výjimkou toho, že věc přidělil podřízenému, který na podkladě jeho pokynů pouze opakovně dne 20. 12. 2001 a 17. 1. 2002 vyzval obchodní společnost M., s. r. o., k vyjádření, neučinil žádná konkrétní opatření, jež byla v jeho pravomoci a vedla by k zabránění narůstání celního dluhu obchodní společnosti M., s. r. o., která měla rozhodnutím Generálního ředitelství cel č. j. 19438/01-12 ze dne 7. 8. 2001 vydáno povolení nezajišťovat celní dluh, a touto svou nečinností umožnil vznik celního dluhu na cle, spotřební dani a dani z přidané hodnoty v celkové výši 444.916.020,- Kč, neboť obchodní společnost M., s. r. o., v období od 30. 11. 2001 do 18. 1. 2002 dovezla ve 28 případech ropné deriváty evidované jednotnými celními deklaracemi, specifikovanými ve výroku o vině, a tento celní dluh nebyl obchodní společností M., s. r. o., uhrazen. Podle dalších zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 došlo až dne 18. 1. 2002 na přímý pokyn generálního ředitele Generálního ředitelství cel k vydání rozhodnutí č. j. 39911/01-12 o odejmutí povolení nezajišťovat celní dluh obchodní společnosti M., s. r. o., čímž bylo zabráněno dalšímu narůstání celního dluhu, který dosáhl výše 539.918.080,- Kč. Podle Obvodního soudu pro Prahu 4 obviněný tedy neprovedl žádný služební úkon ke splnění základního úkolu celní správy na úseku správy spotřební daně a daně z přidané hodnoty a poplatků spojených s dovozem a vývozem a úkolů stanovených Generálním ředitelstvím cel podle § 3 odst. 2 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. a), i) zákona č. 13/1993 Sb. v tehdy platném znění a nesplnil tak svou povinnost plynoucí z ustanovení § 25 tohoto zákona. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 6 To 279/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Toto usnesení napadl v celém rozsahu s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Těžištěm námitek obviněného bylo tvrzení, že postupoval podle tehdy platného správního řádu a že o odnětí povolení nezajišťovat celní dluh obchodní společnosti M., s. r. o., rozhodl ihned, jakmile pro takové rozhodnutí nastaly zákonné podmínky, které se odvíjely od právní moci rozhodnutí o propuštění zboží do volného oběhu a o vyměření dovozního cla. Obviněný popřel, že by porušil nějaká zákonná ustanovení, zejména ta, která jsou uvedena ve výroku o vině. V návaznosti na to obviněný odmítl závěr soudů, že jeho jednání bylo protiprávní. Výhrady uplatnil také proti tomu, jak soudy operovaly s pojmem celní dluh a že spatřovaly příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a vznikem celního dluhu. Nesouhlasil ani s tím, že by na jeho straně bylo dáno zavinění ve formě vědomé nedbalosti, jak ji u něho v napadeném usnesení dovodil Městský soud v Praze. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství označila dovolání obviněného za důvodné a navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněného je důvodné. Trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se dopustí veřejný činitel, který při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině, znaky uvedeného trestného činu nenaplňuje. Konstatování, že obviněný „byl dne 20. 11. 2001 dopisem Celního úřadu D. upozorněn na existující a narůstající celní dluh obchodní společnosti M., s. r. o.“, neodpovídá skutečnému obsahu citovaného dopisu. V dopise je uvedeno, že ke dni 20. 11. 2001 bylo deklarantovi propuštěno zboží v šesti případech, že rozhodnutí o propuštění zboží mu bylo doručeno zatím ve třech případech, že v jednom případě uplynula lhůta splatnosti 19. 11. 2001, že celní úřad nemá informaci, že by vyměřená částka byla uhrazena, a že 16. 11. 2001 byla celnímu úřadu předložena žádost deklaranta o posečkání platby odůvodněná podáním odvolání, které zatím nebylo celnímu úřadu doručeno. Z toho podle obsahu dopisu celní úřad vyvodil vážné pochybnosti, zda budou vyměřené částky daní uhrazeny, a navrhl povolení nezajišťovat celní dluh deklarantovi odejmout. Citovaný dopis tedy obviněného informoval o jednom případu neuhrazení vyměřené částky po uplynutí doby splatnosti (viz č. l. 214 spisového svazku II). Vezme-li se v úvahu povaha a rozsah informací obsažených v dopise Celního úřadu D. ze dne 20. 11. 2001, byl obviněný ve skutečnosti informován jen o tom, že obchodní společnost M., s. r. o., v jednom případě nezaplatila ve stanovené lhůtě vyměřenou částku a požádala o posečkání před jejím uplynutím. Z dopisu již nevyplývá, zda a jak celní úřad o žádosti o posečkání rozhodl, ačkoli mu to příslušelo podle § 11 odst. 1 písm. f) celního zákona (zákon č. 13/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Pokud za tohoto stavu Celní úřad D. v uvedeném dopise navrhl odejmout obchodní společnosti M., s. r. o., povolení nezajišťovat celní dluh, nebyl tento dopis sám o sobě dostatečným podkladem pro vydání takového rozhodnutí. Podle § 254 odst. 5 celního zákona ministerstvo povolení odejme, jestliže osoba, které bylo povolení uděleno, již neplní podmínky uvedené v § 254 odst. 4 celního zákona nebo závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem. Podle § 254 odst. 4 celního zákona osobám, které řádně a včas plní povinnosti vyplývající z celních a daňových předpisů, zejména řádně a včas platí clo, daně a poplatky vybírané při dovozu, může ministerstvo povolit, aby nemusely zajišťovat celní dluh. Ze skutečností, které Celní úřad D. v dopise uvedl, nevyplývalo, že by obchodní společnost M., s. r. o., neplnila řádně a včas povinnosti vyplývajících z celních a daňových předpisů, zejména že by řádně a včas neplatila clo, daně a poplatky vybírané při dovozu. Dopis totiž odkazoval jen na jediný konkrétní případ, kdy uvedená obchodní společnost ve lhůtě splatnosti nezaplatila vyměřenou částku a kdy tři dny před uplynutím lhůty splatnosti požádala o posečkání, aniž bylo z dopisu zřejmé, zda celní úřad posečkání povolil či nepovolil. Obsah dopisu byl tedy z hlediska zákonných podmínek pro rozhodnutí o odnětí povolení nezajišťovat celní dluh t