7 Tdo 253/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 253/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 5. 2023 Spisová značka:7 Tdo 253/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.253.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 253/2023-351 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2023 o dovolání obviněného F. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2022, sp. zn. 4 To 359/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 175/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2022, č. j. 7 T 175/2021-278, byl obviněný F. M. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu v počtu 40 denních sazeb po částce 1 000 Kč, tedy v celkové výši 40 000 Kč. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 28. 6. 2021 v místě Obecního úřadu obce XY jednajíce se záměrem způsobit jinému újmu na jeho osobnostních právech, jako oprávněná úřední osoba Obecního úřadu XY podle § 2 odst. 4 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a podle § 15 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád s pověřením ode dne 6. 11. 2018 mimo jiné též k provádění veškerých úkonů ve správních řízeních týkající se agendy „rušení údaje o místu trvalého pobytu“, zahájil z vlastní iniciativy správní řízení, na jehož podkladě svévolně vydal dne 1. 7. 2021 pod č. j. UOV/0843/2021 rozhodnutí na hlavičkovém papíře Obecního úřadu XY, opatřené úředním razítkem se státním znakem a svojí podpisovou doložkou jako oprávněné úřední osoby, kdy takovým rozhodnutím rozhodl jako příslušný správní orgán o zrušení údaje o místu trvalého pobytu osoby A. V. na adrese XY č. p. XY, XY, ač k takovému postupu nebyly dány zákonné důvody, kdy tyto zákonné důvody jsou taxativně uvedeny v § 12 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), řízení o zrušení trvalého pobytu vedl v rozporu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, kdy účastníku řízení, A. V. v rozporu s § 38 neumožnil nahlížení do spisu, v rozporu s § 46 odst. 1 mu neoznámil zahájení řízení, a v rozporu s § 72 odst. 1 a § 19 takto vydané rozhodnutí č. j. UOV/0843/2021 řádně zákonným způsobem A. V. nedoručil, přičemž rozhodnutí č. j. UOV/0843/2021 vydal z důvodu vlastních subjektivních negativních názorů na činnost A. V. jako ministra zdravotnictví České republiky, které uvedl v odůvodnění jím vydaného rozhodnutí č. j. UOV/0843/2021, následně rozhodnutí č. j. UOV/0843/2021 poskytl R. B. ke zveřejnění nejméně na sociální síti Facebook tak, aby se s ním mohla seznámit široká veřejnost, kdy takovým jednáním způsobil A. V. závažnou újmu na jeho osobnostních právech, spočívající v právu občana České republiky si svobodně zvolit místo svého pobytu v České republice. 3. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2022, č. j. 4 To 359/2022-318, byl z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného do výroku o trestu podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině byl obviněný odsouzen k peněžitému trestu v počtu 100 denních sazeb po částce 400 Kč, tedy v celkové výši 40 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce úřední osoby spojené s rozhodovací pravomocí v oblasti státní správy a samosprávy na dobu dvou let. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. (zřejmě ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu k výroku o vině dovolatel namítal nesprávné hodnocení otázky způsobení závažné újmy jakožto pojmového znaku trestného činu, a to z hlediska objektivní i subjektivní stránky. Konkrétně namítal, že nebyla naplněna předvídaná kritéria úmyslu způsobit jinému závažnou újmu, mezi něž zařadil to, že musí být objektivně dána možnost jednáním popsaným ve výrokové části rozsudku závažnou újmu způsobit a současně musí být pachatel veden úmyslem takový následek poškozenému způsobit. 5. Stran způsobení závažné újmy, jež byla ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně charakterizována jako „újma spočívající v právu občana České republiky si svobodně zvolit místo svého pobytu v České republice“ pak uvedl, že neexistovala objektivní možnost předmětným skutkem zamezit poškozenému v právu zvolit si místo svého pobytu na území České republiky. I kdyby hypoteticky mohlo jednání obviněného vést ke zrušení evidence místa trvalého pobytu poškozeného (což nemohlo, neboť ani nebylo kvalifikovaným způsobem zahájeno), tak tím v žádném případě nemohlo být ovlivněno právo poškozeného si zvolit místo svého pobytu. Trvalé bydliště označil za čistě evidenční údaj bez vlivu na skutečnost, kde daná osoba pobývá. Nepřisvědčil ani argumentaci soudů obou stupňů, že se od trvalého pobytu odvíjí celá řada práv a povinností, neboť v případě zrušení tohoto evidenčního údaje dochází ze zákona automaticky k zaevidování místa trvalého pobytu dané osoby na adresu obecního úřadu v místě, kde byl naposledy k trvalému pobytu zapsán (nedochází k ovlivnění volebního práva, příslušnosti správce daní či příslušnosti obecních úřadů s rozšířenou působností). Skutkem popsaným v napadených rozhodnutích tak nemohla být ani teoreticky žádná újma popsaná ve výrokové části rozsudku způsobena, natož závažná. 6. Rovněž neexistovala subjektivní stránka ve vztahu k pojmovému znaku úmyslu způsobit závažnou újmu na straně poškozeného. Obviněný totiž volil formu doručení dokumentu, v němž poškozenému oznamoval, že bylo zahájeno řízení o zrušení jeho trvalého pobytu, e-mailovou zprávou, a to za plného vědomí správného postupu kvalifikovaného zahájení správního řízení vedoucího ke zrušení trvalého pobytu, aby bylo vůbec způsobilé založit jakékoliv právní následky. Z toho je zřejmé, že jeho úmysl v žádném případě nesměřoval ke způsobení závažné újmy poškozenému. Komparaci s doručením obžaloby ve smyšlené trestní věci e-mailem označil za nerelevantní, neboť by se jednalo o nicotný trestní proces, přičemž by mohla být způsobena toliko závažná újma ve formě způsobení psychické újmy (případně snížení společenské vážnosti poškozeného), nicméně ta nebyla soudy specifikována. Obviněný tak realizací nicotného úkonu v žádném případě neměl úmysl způsobit poškozenému újmu ve formě omezení jeho práva zvolit si místo svého pobytu na území České republiky. Jeho úmyslem nebylo zahájit správní řízení, nýbrž formou občanského protestu vyjádřit svůj nesouhlas se způsobem výkonu pravomoci úřední osoby poškozeného. 7. Závěrem dovolání proto obviněný F. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a dovolatele zprostil obžaloby, neboť skutek popsaný v obžalobě není trestným činem. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný žádné námitky obsahově odpovídající současnému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nevznesl, avšak lze je obsahově podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V obecné rovině konstatoval, že naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku není vyloučeno ani v případě, že by úřední osoba svůj úmysl způsobit jinému jinou závažnou újmu realizovala prostředky, které by ke způsobení této újmy byly objektivně nezpůsobilé. Výklady obviněného o neexistenci objektivní možnosti předmětným jednáním zamezit poškozenému v realizaci práva zvolit si místo svého pobytu na území České republiky tedy samy o sobě označil za nerozhodné z hlediska formálních znaků posuzovaného trestného činu. 9. Dále uvedl, že skutek jako událost v objektivní realitě je třeba odlišovat od jeho slovního popisu ve výroku o vině, když nevýstižnost a nepřiléhavost popisu skutku