7 Tdo 288/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 288/2025-446 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2025 o dovolání obviněného P. Č. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 55 To 398/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 51/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Č. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 9. 2024, č. j. 5 T 51/2023-389, byl obviněný P. Č. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento zločin a dále za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 3. 2022, č. j. 6 T 15/2022-69, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2022, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu pobytu v obvodu územní působnosti Okresního soudu v Liberci ve výměře tří let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 3. 2022, č. j. 6 T 15/2022-69, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. 2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný P. Č. dopustil v podstatě tím, že v Liberci na přesně nezjištěném místě v okolí XY náměstí dne 12. 2. 2022 okolo 3:00 hod. po vzájemné dohodě s D. Š., který již byl za toto jednání odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 10. 2022, č. j. 55 To 345/2022-654, společně přistoupili k J. K., po němž požadovali vydání všech jeho cenností, přičemž poté, co jim věci odmítl vydat, tak jej D. Š. nejméně jedenkrát udeřil levou rukou do pravé části obličeje, následkem čehož poškozený upadl na zem a ztratil vědomí, a následně mu odcizili mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi Note 8T v hodnotě 2 000 Kč a hodinky zn. Garmin Fenix6 PRO Glass v hodnotě 8 000 Kč, přičemž mu D. Š. napadením způsobil jednak poranění spočívající ve fraktuře nosní kosti s minimálním posunem úlomků, kontuzi obličeje, lehký otřes mozku a povrchové oděrky přední strany kolenních kloubů a levé dlaně, jednak poškození riflových kalhot a zimní bundy. 3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 12. 2024, č. j. 55 To 398/2024-425, bylo o odvolání obviněného podaného proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku rozhodnuto tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o náhradě škody, kterým byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému P. Č. uložena povinnost společně a nerozdílně s D. Š. nahradit poškozené společnosti Allianz pojišťovna, a. s., škodu ve výši 11 000 Kč s úrokem z prodlení, a ve výroku, kterým byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. tato poškozená společnost odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. 5. Podle jeho názoru rozhodnutí soudů obou stupňů trpí nepřezkoumatelností. Existenci tzv. opomenutých důkazů spatřoval v tom, že nebyly provedeny opakovaně navrhované klíčové důkazy, přičemž soudy svůj zamítavý postoj dostatečně nezdůvodnily (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17). Konkrétně obviněný navrhl provedení znaleckého posudku z oboru farmakologie a případně psychiatrie, jenž by směřoval k objasnění skutečnosti, nakolik mohlo užití alkoholu na silná antidepresiva ovlivnit paměť poškozeného. Soud prvního stupně hodnotil takové dokazování jako nadbytečné, přestože sám zjevně minimálně část výpovědi poškozeného vyvrátil a nevynesl výrok o náhradě škody za finanční hotovost, kterou u sebe poškozený mít nemohl, neboť nemohl platit v klubu XY kartou. Soud druhého stupně konstatoval, že takových posudků není třeba, neboť nebylo prokázáno, že se poškozený léčil pro psychickou nemoc, což však bylo vyvráceno již od počátku výpovědí poškozeného, jenž sám uvedl, že trpí OCD a v danou dobu užíval silná psychofarmaka. Většina tvrzení obžaloby proti obviněnému pochází z opakované výpovědi poškozeného, která se během řízení měnila; bylo pak důležité hodnotit též kvalitu tvrzení obviněného a porovnávat je mezi sebou (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, a jím řešená situace „tvrzení proti tvrzení“). Obviněný vypověděl řadu skutečností, které odpovídaly dalším důkazům i výpovědi D. Š., který byl na místě. Naopak výpověď poškozeného byla spíše projekcí jeho mysli o tom, jak měla událost vypadat, a postupem času se měnila, přičemž bagatelizoval svou tehdejší medikaci. 6. Za paradoxní konečně označil, že soudy obou stupňů opřely své závěry o „podpůrné“ důkazy, a to výpovědi svědků z okolí poškozeného, ale stejného dokazování obviněnému nebylo soudy umožněno, když tento podpůrné důkazy pro svá tvrzení rovněž navrhoval (viz výpověď svědka B.). V tomto ohledu pak považoval řízení za protiústavní, neboť nešlo o spravedlivý proces za situace, kdy soud umožnil na jedné straně provést důkazy malého významu, o které opřel své závěry, a stejné dokazování neprovedl k návrhu obviněného. 7. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání a v něm uplatněném důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že námitka stran existence procesně nepoužitelných důkazů nebyla konkretizována, a tudíž se k ní nemohla blíže vyjádřit. Za nepřesnou označila i interpretaci obviněného, pokud jde o kategorii tzv. opomenutých důkazů. Soudy obou stupňů se v rámci svých rozhodnutí zabývaly obhajobou vznesenými návrhy na doplnění dokazování. Jednalo se o opatření znaleckého posudku z oboru farmacie k lékům užívaným poškozeným, opatření znaleckého posudku k posouzení duševního stavu dovolatele a provedení výslechu svědka B., jenž se údajně mohl vyjádřit k mobilnímu telefonu poškozeného, s nímž po loupeži přišel do styku. V rozhodnutí odvolacího soudu není obsažena pasáž, v níž by soud tvrdil, že není třeba pořídit znalecký posudek na poškozeného, i když ten se prokazatelně léčil pro psychickou nemoc. Uvedená pasáž se totiž vztahovala k duševnímu stavu obviněného, přičemž soud neshledal důvod pro vypracování znaleckého zkoumání jeho duševního stavu. K tomu uvedla, že samotné zpochybnění obviněným jeho duševního stavu v době činu samo o sobě neodůvodňuje nutnost znaleckého zkoumání, přičemž o duševním zdraví obviněného nevznikly žádné pochybnosti. Soud se náležitě vypořádal i s námitkou obviněného, proč ve věci není třeba zpracovávat znalecký posudek k ovlivnění alkoholem a požitými léky u poškozeného J. K. Tento skutečně připustil ve své výpovědi, že trpí obsedantně kompulzivní poruchou a v danou dobu byl pod medikací. Závěry provedeného dokazování však nesvědčily o tom, že by bylo nezbytné doplňovat dokazování znaleckým posudkem k jeho ovlivnění medikamenty v kombinaci s alkoholem, neboť poškozený souvisle a v podrobnostech popsal napadení a o jeho ovlivnění alkoholem (resp. schopnosti vnímat) vypovídal svědek O. S. K nesrovnalosti s finanční hotovostí, jež měl mít poškozený u sebe, konstatovala, že nejde o údaj natolik nosný, že by byl způsobilý zpochybnit ostatní konstatování obviněného podpořená dalšími důkazy. Pokud jde o výslech svědka B., vyzdvihla, že jde o okrajový důkaz, nerozhodný pro objasnění rozhodných skutkových zjištění. V posuzované věci tak nezaznamenala kategorii tzv. opomenutých důkazů a napadená rozhodnutí označila za plně přezkoumatelná, kdy se naopak určitých dezinterpretací dopustil obviněný ve svém dovolání. 9. Závěrem svého vyjádření proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstat