7 Tdo 326/2009 — Nejvyšší soud

7 Tdo 326/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 4. 2009 Spisová značka:7 Tdo 326/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.326.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 326/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. dubna 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. Š. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 67 To 290/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 28/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 51 T 28/2008, byl obviněný J. Š. uznán vinným úmyslným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost během zkušební doby zaplatit dlužné výživné a řádně platit výživné běžné. Obviněný spáchal trestný čin tím, že od července 2006 do února 2008 v P. ani nikde jinde neplnil řádně svou vyživovací povinnost vůči svým nezletilým dcerám A. Š. a J. Š. , ačkoli mu tato povinnost vyplývala jednak ze zákona o rodině, jednak byla stanovena rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 30 Co 43/2007 ze dne 27. 3. 2007, který nabyl právní moci dne 11. 6. 2007, pro nezletilou A. ve výši 2.500,- Kč a pro nezletilou J. ve výši 2.000,- Kč k rukám matky dětí L. Š. , a za uvedené období tak dluží nejméně 71.200,- Kč, neboť v roce 2006 uhradil celkem částku 4.800,- Kč a v roce 2007 částku ve výši 13.000,- Kč, v lednu 2008 částku ve výši 1.000,- Kč pro obě dcery. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 67 To 290/2008, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v úvodu zopakoval, že byl odsouzen za to, že neplní vyživovací povinnost vůči svým dětem. Uvedl, že namísto toho platil dobrovolně dluhy, které by jinak musela platit vedle něho také matka dětí. Matka dětí již před soudem prvního stupně vypověděla, že žije s přítelem, děti jsou zajištěny a nouzí netrpí. Obviněný uvedl, že tato situace mu byla známa, a tak se rozhodl jak se rozhodl. Jeho podrobně doloženou obranu soudy však uznaly za nedostatečnou a v jeho jednání shledaly znaky trestného činu. Připustil, že jeho jednání formálně znaky trestného činu skutečně nese, podle jeho názoru však postrádá nebezpečnost pro společnost a dále z hlediska subjektivní stránky nevěděl, že mohl chráněný zájem za dané konkrétní situace ohrozit a nemohl předvídat škodlivý následek. Má tedy za to, že jeho jednání není trestným činem. Dále uvedl, že spuštěním řetězu exekucí pro dluhy by jeho schopnost plnit své povinnosti byla minimálně krajně snížena. Obviněný rovněž poukázal na to, že životní úroveň dcer je v současné době vyšší než jeho. Dodal, že zamýšlel doplatit výživné, jakmile pomine hrozba exekuce pro společné dluhy. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby ho zprostil obžaloby. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil právně relevantně, neboť svými námitkami zpochybnil, že by skutek nesl zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Namítla však, že okolnost, že obviněný převzal na sebe úhradu dluhů, které vznikly při soužití s matkou nezletilých dcer, a tyto dluhy hradí, nemá na posouzení skutku jako trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. obviněným předpokládaný vliv, neboť se především vůbec nedotýká zákonné vyživovací povinnosti obviněného k dětem. Jeho zákonná vyživovací povinnost tak podle státní zástupkyně nebyla nijak kompenzována. Poukázala na ustanovení § 97 odst. 3 zákona o rodině, podle něhož proti pohledávkám na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen dohodou, přičemž proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není takové započtení přípustné. Jakékoliv dohody, které tento zákonný požadavek ignorují, jsou absolutně neplatné. Navíc je zřejmé, že obviněný se sám dostal do vleklých finančních problémů, které řešil půjčkami, aby mohl saturovat především své nároky, byť tyto půjčky vznikly za trvání manželství s matkou nezletilých dětí. Uvedla dále, že pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, obviněný její nedostatek namítl v zásadě paušálně bez bližšího odůvodnění. Soudy jej uznaly vinným tím, že čin spáchal úmyslně. To plně koresponduje se zjištěnými okolnostmi případu. Obviněnému bylo výživné stanoveno soudním rozhodnutím, takže je podle státní zástupkyně jasné, že si vyživovací povinnosti byl vědom. Pokud výživné za takové situace nehradil, resp. uhradil na něm pouze minimální část, a žádným jiným způsobem neuspokojoval potřeby obou nezletilých dcer, nelze učinit jiný závěr, než že výživné nehradil úmyslně. Společenská nebezpečnost jednání obviněného pak podle státní zástupkyně není v konkrétním případě žádnou okolností snižována v tak závažné míře, že by bylo třeba učinit závěr, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je nepatrný. Nárok nezletilých dětí na výživu ze strany obou rodičů zůstává zachován i za situace, pokud jsou jejich příjmy nesouměřitelné, resp. v posuzované trestní věci vyživovací povinnost obviněného je zachována i v případě, pokud nezletilé děti žijí s matkou v jejím novém partnerském vztahu, který je schopen plně uspokojit jejich potřeby. Hrazení výživného je jednou ze základních rodičovských povinností a za situace, kdy se obviněný žádným jiným způsobem nepodílí na výchově a výživě obou dcer, jde i o povinnost jedinou. Obviněný výživné nehradil po značně dlouhou dobu, kdy výše jeho dluhu dosáhla poměrně vysoké částky. Byl přitom zaměstnán, pobíral příjem a jeho příjem dosahoval takové výše, že i při hrazení splátek ze svých dluhů, mohl na výživu svých dcer přispívat v soudem stanoveném rozsahu. Jednání obviněného v žádném směru nevybočilo z rámce běžně se vyskytujících trestných činů zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a společenská nebezpečnost jeho jednání byla dostatečně vysoká na to, aby byl uznán vinným. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil námitky, které bylo možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto důvodu dovolání obviněný namítal, že jeho jednání sice formálně znaky trestného činu skutečně nese, podle jeho názoru však postrádá nebezpečnost pro společnost a dále z hlediska subjektivní stránky nevěděl, že mohl chráněný zájem za dané konkrétní situace ohrozit a nemohl předvídat škodlivý následek. Má tedy za to, že jeho jednání není trestným činem. Nejvyšší soud se těmito námitkami zabýval, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými. Trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Objektem uvedeného trestného činu je nárok na výživu, pokud je založen na ustanoveních zákona č. 94/1963 o rodině, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen: ,,zák. o rodině“). Po subjektivní stránce lze tento trestný čin spáchat úmyslně i z nedbalosti. O trestný čin podle § 213 tr. zák. může jít jen při zaviněném neplnění zákonné vyživovací povinnosti. Vyživovací povinnost rodičů k dětem není založena rozhodnutím soudu, neboť vyplývá přímo ze zákona (§ 85 odst. 1 zák. o rodině), a trvá po celou dobu, po kterou děti nejsou schopny se samy živit. Neplněním vyživovací povinnosti se rozumí, že oprávněné osobě se nedostane všeho, co je obsahem vyživovací povinnosti. O neplnění vyživovací povinnosti se jedná i tehdy, jestliže není plněno v tom rozsahu, jak to odpovídá § 96 zák. o rodině. V tomto ustanovení jsou obsažena hlediska pro určení výše výživného (odůvodněné potřeby oprávněné osoby, schopnosti, možnosti a majetkové pomě