7 Tdo 335/2014 — Nejvyšší soud

7 Tdo 335/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:2. 4. 2014 Spisová značka:7 Tdo 335/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.335.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyhrožování s cílem působit na úřední osobu Dotčené předpisy:§ 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 5. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.5.2014III.ÚS 1736/14JUDr. Vladimír Kůrkaodmítnuto19.2.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 335/2014-37 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. 4. 2014 o dovolání obviněného Ing. J. F. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. 8 To 9/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 61/2011 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. F. odmítá. Odůvodnění Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 1 T 61/2011, byl obviněný Ing. J. F. uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. O odvolání obviněného, podaném proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. 8 To 9/2013. Podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 zrušen ve výroku o vině přečinem vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen za tento přečin a za zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 nedotčen, podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Jako přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze a předtím až na nepodstatné odchylky v popisu skutku i podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10 spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 13. 10. 2010 napsal a odeslal místopředsedovi Obvodního soudu pro P. JUDr. J. M. na adresu soudu v J. a. N. M. v P. jako reakci na vyřízení své stížnosti vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 31 St 40/2010 dopis, v němž ho urážel hanlivými výrazy a vyhrožoval fyzickou likvidací s použitím výrazů „ ... modli se, abys mě na ... M. náhodou nepotkal, protože by to byl Tvůj definitivně poslední zážitek v tomhle Tvým ... životě, a předtím, než zaklepeš bačkorama naposled ... si na Tebe svorně, co na M. budem, půjdem plivnout a vyblít se Ti do ksichtu, abys ty vlastní sračky taky jednou zažil na vlastní kůži, pekelzplozenče, těš se, hovado, máš na co ...“. Jako zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10, s nimiž se ztotožnil i Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 11. 2. 2011 kolem 13,00 hodin v P. , ul. 28. p. , v J. a. N. M. na chodbě před jednacími síněmi při zákroku příslušníků justiční stráže zezadu přistoupil k příslušníku justiční stráže L. S. , do kterého strčil, poté kousl do předloktí pravé ruky dalšího příslušníka justiční stráže J. J. , kterému tím způsobil hematom a oděrky, a dále mu při zákroku kladl aktivní odpor tak, že mu způsobil na palci pravé ruky zlomeninu první záprstní kosti – odlomení vnitřní části hlavičky této kosti, přičemž toto zranění si vyžádalo pracovní neschopnost poškozeného nejméně do 2. 4. 2011. Z odůvodnění rozsudků vyplývá, že zákrok příslušníků justiční stráže směřoval podle pokynů soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 ke zjištění totožnosti osoby, která po ukončení hlavního líčení před tímto soudem vstoupila do jednací síně, bez oprávnění fotografovala soudce a urážela ho. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), e), g) tr. ř. Uplatněné námitky jsou převážně výrazem nesouhlasu obviněného se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, které se staly podkladem výroku o vině zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Další část námitek obviněného se týkala procesních okolností, které podle jeho názoru nezaručovaly objektivní projednání a rozhodnutí věci. Podle obviněného „ani jeden z posuzovaných skutků není trestným činem“. To obviněný ve vztahu k výroku o vině přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku konkretizoval námitkami, že JUDr. J. M. nebyl ve vztahu k němu úřední, ale jen soukromou osobou, že posuzovaný dopis nebyl JUDr. J. M. napsán a odeslán „pro výkon funkce“ a že neobsahuje žádnou přímou výhrůžku usmrcením. Další námitky obviněný zaměřil proti výroku o trestu co do jeho přiměřenosti. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby vrátil věc do přípravného řízení, tj. aby přikázal státnímu zástupci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání nemůže být podán z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, pokud mu konkrétní uplatněné námitky neodpovídají také svým obsahem. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Z námitek obviněného je patrno, že měl výhrady proti tomu, že „ve věci rozhodoval týž soud, kde se událost stala“, a dále proti tomu, že jako předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci rozhodoval JUDr. Ondřej Lázna. Vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravují ustanovení § 30 až 31a tr. ř. Institut vyloučení je v citovaných ustanoveních konstruován tak, že se jedná o vyloučení soudce nebo přísedícího pro jejich poměr k věci, k stranám nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení (§ 30 odst. 1 tr. ř.) nebo z důvodu předcházejícího rozhodování ve věci (§ 30 odst. 2, 3, 4 tr. ř.). Vyloučení se netýká soudu jako takového, tj. soudu ve smyslu celého tohoto orgánu veřejné moci, nýbrž vždy jen konkrétní osoby soudce či přísedícího. Námitky směřující proti tomu, že ve věci rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 10, nejsou slučitelné s žádným ustanovením upravujícím vyloučení. Ve vztahu k osobě JUDr. Ondřeje Lázny jako předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 10 obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by svým obsahem odpovídala některému z důvodů vyloučení podle § 30 odst. 1, 2, 3, 4 tr. ř. Námitka, že JUDr. Ondřej Lázna rozhodoval jako „nezákonný soudce“, byla založena na pochybnostech obviněného o tom, zda mu věc byla přidělena v souladu s rozvrhem práce soudu, protože obviněný namítal, že JUDr. Ondřej Lázna „si spis sám vybral k projednání“. Jde o námitku, která nemá nic společného s otázkou vyloučení soudce ve smyslu § 30 odst. 1, 2, 3, 4 tr. ř. a která tudíž není podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Uvedená námitka by mohla zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. (tj. že ve věci rozhodl so