7 Tdo 35/2005 — Nejvyšší soud

7 Tdo 35/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2005 Spisová značka:7 Tdo 35/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.35.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 35/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2005 o dovolání obviněného R. T., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 4 To 478/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 166/2002 t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného R. T. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 31 T 166/2002, byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák (bod 1 výroku) a trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák (bod 2 výroku). Trestného činu podvodu se podle zjištění okresního soudu dopustil obviněný tím, že jako jednatel firmy R., s. r. o., rekonstrukce staveb, vybraný na základě výběrového řízení vyhlášeného V. u. a s. s. (dále jen VUSS) uzavřel dne 3. 7. 2000 v Č. B. smlouvu o dílo s M. o. ČR, zastoupeným náčelníkem VUSS mjr. P. V. , jejímž předmětem bylo provedení demolice objektů v objektu posádkového komplexu J. k. v celkovém finančním objemu s maximální cenou 2.037.000,- Kč, přičemž po provedení prací ze dne 26. 7. 2000 vyfakturoval daňovým dokladem VUSS mimo jiné i náklady za odvoz do větších vzdáleností a náklady za uskladnění odpadu na řízených skládkách, ačkoliv odpad pocházející z demolice nechal zčásti uložit na nepovolenou skládku v bezprostřední blízkosti vojenského objektu na levém břehu řeky V., čímž způsobil VUSS škodu ve výši nejméně 91.982,10 Kč. Trestného činu ublížení na zdraví se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že dne 6. 5. 2002 mezi 15:05 hod. a 15:15 hod. v Č. B. na pěší zóně u O. d. P. jako řidič osobního automobilu Toyota, v rozporu s ustanovením § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b) a zejména s ustanovením § 26 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích při vystupování ze svého vozidla, při otevírání levých předních dveří ohrozil bezpečnost jiného účastníka silničního provozu a srazil z jízdního kola cyklistku M. P., jedoucí ve směru do ulice N. k ulici J., v důsledku čehož tato utrpěla podkožní krevní výron levé temenní krajiny hlavy, podkožní krevní výron na levém lokti, zlomeninu hlavičky levé vřetenní kosti s minimálním posunem a zlomeninu dolního raménka stydké kosti vlevo, tedy poranění s obvyklou dobou léčení kolem 8 až 10 týdnů. Obviněnému R. T. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce dvaceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Bylo též rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Odvolání obviněného proti rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 4 To 478/2004, zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. II. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný R. T. prostřednictvím svého obhájce JUDr. T. S. dovolání. Dovolání podal proti zamítavému výroku tohoto usnesení z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V odůvodnění dovolání obviněný k prvnímu skutku (§ 250 odst. 1, 2 tr. zák.) namítá, že pokud byl odsouzen, že jako jednatel firmy R., s. r. o., obohatil sebe, je takové tvrzení nelogické. Příjem společnosti R., s. r. o., není možné automaticky označit za jeho vlastní příjem. Podle dovolatele je nutno odlišovat jeho jako osobu fyzickou a společnost R. jako osobu právnickou. Podle obviněného by takto nemohl obohatit sebe a pokud ano, nebylo zjišťováno, jakou měrou. Dovolatel rovněž poukazuje na skutečnost, že soud nesprávně označil společnost R., jejímž byl jednatelem, když její správný název je R. CB, spol. s r.o. Dále namítá, že podle popisu skutku k dokonání trestného čin podvodu nedošlo, neboť nebyl naplněn znak obohacení, přesto jej soud prvního stupně uznal vinným dokonaným trestným činem. Ve výroku okresního soudu se pouze uvádí, že obviněný VUSS vyfakturoval práce podle smlouvy o dílo, nicméně popis skutku již neuvádí, že neoprávněně vyfakturovaná částka byla společnosti R., s. r. o., skutečně proplacena. Je to sice zmíněno v odůvodnění rozsudku, vina je však podle obviněného konstituována pouze výrokem. Z výroku rozsudku není podle dovolatele patrné ani to, že měl jednat v úmyslu uvést někoho v omyl. Obviněný také vyjadřuje nesouhlas s tím, že ve výroku není jednoznačně stanoveno, která fyzická osoba jednající za poškozenou organizaci měla být obviněným uvedena v omyl. Má za to, že osoba jednající za VUSS mohla být srozuměna s tím, že odpad je odvážen na jiné než ve smlouvě uvedené místo. V omyl mohla být ale uvedena i osoba, která fakturu proplácela. Podle obviněného by však muselo být objasněno, zda tato osoba nebyla obeznámena s tím, kam byl odpad odvezen. Obviněný se tak domnívá, že jednání popsané v bodě 1 výroku o vině nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr.zák. Obviněný vznáší výhrady i proti právnímu posouzení druhého skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. Namítá, že v místě, kde je pěší zóna, nemohl předpokládat při otevírání dveří vozidla možnost pohybu dalších účastníků silničního provozu. V této souvislosti pak doplňuje, že i kdyby měl možnost střet s jiným účastníkem silničního provozu předpokládat, potom nevěděl, vědět nemusel a ani nemohl, že by svým jednáním mohl jinému přivodit těžkou újmu na zdraví. Podle jeho mínění, pokud by cyklistka jedoucí po pěší zóně jela „rozumnou rychlostí“, nemohla by po nárazu do dveří vozu utrpět těžkou újmu na zdraví. Navíc je podle něj nepochybné, že nedodržela dostatečný boční odstup, čímž podle jeho názoru nehodu spoluzavinila. Konečně soudům vytýká, že provedené důkazy byly podle jeho přesvědčení interpretovány v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“. Má proto za to, že skutkem popsaným pod bodem 2 výroku nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. V závěru dovolání obviněný navrhoval zrušit napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, aniž by navrhl, jak postupovat dále. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle § 265h odst. 2 tr. ř. Podle jejího názoru je možné s dovolatelem souhlasit v tom, že popis skutku v bodě 1 výroku o vině není zcela přesný, neboť nezahrnuje všechny rozhodné skutečnosti, jež vyplynuly z dokazování. Podle skutkové věty rozsudku obviněný odběrateli vyfakturoval navýšenou cenu prací, čímž mu způsobil škodu. Odůvodnění rozsudku pak výslovně uvádí, že společnosti R., s. r. o., bylo skutečně vyplaceno o téměř 92.000,- Kč více, než ji skutečně náleželo. Podle nejvyšší státní zástupkyně škoda tedy prokazatelně vznikla a nemohlo se jednat pouze o pokus trestného činu. Nejvyšší státní zástupkyně také připustila, že vyplacením částky nebyl obohacen bezprostředně obviněný, nýbrž obchodní společnost, jejímž byl jediným společníkem, tedy subjekt od obviněného odlišný. V této části považuje námitky dovolatele za důvodné. Nicméně má za to, že i v případě, kdy by bylo znění skutkové věty v bodě 1 rozsudku opraveno v souladu s odůvodněním rozsudku, a kdyby byla upřesněna právní věta v tom smyslu, že obviněný obohatil jiného a nikoliv sebe, neměly by tyto zásahy do znění rozsudku zásadní význam pro postavení obviněného, především by nemohly vést ke změně rozhodnutí o jeho vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolání obviněného by proto podle jejího názoru mělo být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Zbývajícím námitkám dovolatele podle ní přisvědčit nelze. Nejvyšší státní zástupkyně považuje za irelevantní, která fyzická osoba jednající za VUSS byla uvedena v omyl, neboť jednání obviněného podle ní směřovalo proti poškozené organizaci jako celku. Pokud jde o skutek pod bodem 2, obviněný podle jejího názoru měl a mohl předpokládat, že v pěší zón