7 Tdo 420/2009 — Nejvyšší soud

7 Tdo 420/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 7. 2009 Spisová značka:7 Tdo 420/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.420.2009.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1 tr. zák. § 218 tr. zák. § 242 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 1. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 420/2009-I. U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. července 2009 v dovolání, které podal obviněný Mgr. M. G. , proti usnesení Krajského soudu ve Brně ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 3 To 651/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 183/2008 t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 3 To 651/2008, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 3 T 183/2008. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný Mgr. M. G. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 3 T 183/2008, uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. (v bodě 1), trestným činem podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218 tr. zák. (v bodě 2) a trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. (v bodě 3). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Naproti tomu byl obviněný tímto rozsudkem podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky označené ve výroku rozsudku A., B., C., D., v nichž byly spatřovány trestné činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 3 To 651/2008, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., které má všechny obligatorní obsahové náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Na základě důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily skutky pod body 1 - 3 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako trestné činy, přestože podle názoru obviněného měl být pro každý jednotlivý skutek zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., protože tyto skutky nejsou trestnými činy. Ke skutku pod bodem 1/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu především namítl, že tzv. skutková věta rozsudku obsahuje rozpor, když na jedné straně měl využít bezbrannosti poškozené tím, že poškozené M. B. podal blíže nespecifikovaný alkoholický nápoj, čímž ji měl uvést do stavu bezbrannosti, na druhé straně měl hned následně překonávat odpor poškozené, který měla dávat opakovaně najevo. S poukazem na objektivní stránku trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. uvedl, že soud kvalifikoval jeho jednání tak, že se dopouštěl obou forem jednání. Tím se však dostaly do rozporu skutkové závěry soudu a jejich právní posouzení. K naplnění zákonného znaku trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. spočívajícího v násilném donucení poškozené k souloži by podle obviněného mělo být zřejmé, jak použil svou fyzickou sílu k eliminaci odporu poškozené za účelem dosažení soulože. Odpor poškozené, který měla dávat opakovaně najevo, není v popisu skutku (výroku o vině) specifikován, stejně tak není specifikován ani v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný se proto domnívá, že skutková zjištění v této části výroku rozsudku ani v příslušné části jeho odůvodnění neumožňují právní kvalifikaci skutku jako trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. Podle názoru obviněného nebyla učiněna ani žádná zjištění ke stavu údajné bezbrannosti poškozené po požití nespecifikovaného alkoholického nápoje. Podle soudu měl stav bezbrannosti trvat více hodin, zahrnujících i spánek, došlo k další souloži dne 2. 11. 2007, přičemž poškozená měla vypít 0,5 dcl alkoholického nápoje. S požitím takového množství alkoholu se běžně nepojí stav bezbrannosti. Poukázal na to, že z výše zmíněných důvodů požadoval opatření odborného vyjádření v příslušném oboru k objasnění účinku alkoholu na lidský organismus obecně, ale i s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem skutku. Soud navíc zjistil u poškozené časté požívání alkoholických nápojů i její zkušenost s konzumací těchto nápojů. Vzhledem k těmto argumentům měl být zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. K výroku o vině pod bodem 2/ rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu obviněný uvedl, že nebyly naplněny znaky trestného činu podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218 tr. zák. „kdo soustavně nebo ve větší míře podává alkoholické nápoje osobám mladším 18 let“, pokud jde o jednání vůči K. F. , která požila necelou jednu skleničku alkoholu a jeho požití na ní nezanechalo žádné následky. Právní závěry soudu tak jsou v rozporu se skutkovými závěry. Ve vztahu k poškozené L. Š. měl být obviněný pro tento skutek zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Poukázal na to, že poškozená L. Š. si na událost nepamatovala, obviněný během její návštěvy usnul a poškozená L. Š. konzumovala v té době nezávisle na jeho vůli alkohol, možná i ve větší míře. Obviněný namítl, že nelze dovozovat příčinnou souvislost mezi podáním jedné malé sklenky alkoholu o obsahu 0,5 dcl a následnou hospitalizací poškozené L. Š. ve dnech 18. – 21. 1. 2008, nehledě k tomu, že u této poškozené byla po hospitalizaci stanovena diagnóza „disharmonický rozvoj osobnosti“ a nikoli intoxikace alkoholem. V této souvislosti obviněný též namítl, že soud nevzal v úvahu, že podle poškozené K. F. měla poškozená L. Š. použít před schůzkou dne 18. 1. 2008 lék Lexaurin, kvůli němuž byla již v listopadu 2007 hospitalizována na psychiatrii. Nelze ani vyloučit, že poškozená L. Š. požila alkoholické nápoje před jednáním, za něž byl obviněný odsouzen. Závěrem obviněný namítl, že u poškozené L. Š. nelze vzhledem k namítaným skutečnostem dospět k jednoznačnému závěru, že by u ní došlo ke zdravotním potížím v souvislosti s jeho jednáním. Obviněný je z těchto důvodů přesvědčen, že měl být pro tento skutek zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Pokud jde o výrok o vině pod bodem 3/ rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu namítl, že jeho jednání spočívalo jen ve velmi lehké formě jednání – krátkém políbení a pohlazení na prsou – a nedošlo jím k žádnému intenzivnějšímu zásahu do mravního nebo duševního vývoje poškozené L. Š. , která v této době již měla bohatou zkušenost v oblasti sexuálního života. Soud se podle názoru obviněného také náležitě nevypořádal s jeho obhajobou, že poškozená L. Š. trpí poruchou srážlivosti krve, a proto vzniklý hematom u ní nelze posuzovat běžnými měřítky a bylo nutné vypracovat odborné vyjádření, které navrhoval. S přihlédnutím k fotodokumentaci a barvě hematomu se podle obviněného jeví pravděpodobnějším, že hematom na pravém prsu poškozené L. Š. mohl vzniknout již před dnem 18. 1. 2008. Protože nelze dospět k závěru o intenzivním způsobu zásahu do pohlavní sféry poškozené a měl být podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby. Obviněný opřel dovolání také o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle něhož v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný namítl, že podal odvolání proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, tedy jak proti výrokům odsuzujícím, tak i proti výrokům zprošťujícím. Odvolací soud však nerozhodl o odvolání proti zprošťujícím výrokům pod body A., B., C., D. rozsudku soudu prvního stupně, přestože obviněný v odvolání navrhoval, aby byl zproštěn obžaloby pro uvedené skutky podle § 226 písm. a) tr. ř. a nikoliv podle § 226 písm. b) tr. ř., protože podle názoru obviněného nebylo prokázáno, že se staly skutky uvedené pod těmito body, pro které byl stíhán. Obviněný Mgr. M. G. v závěru do