7 Tdo 436/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 436/2025-1373 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání obviněného A. Š. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 7 To 102/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 15/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. Š. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2024, č. j. 20 T 15/2024-1266, byl obviněný uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku (jednání pod bodem 1), zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 2), přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem v souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (jednání pod bodem 3) a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem v souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (jednání pod bodem 4). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 140 odst. 3 za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto ve vztahu k několika poškozeným výroky o náhradě škody podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích vyjádřených ve výroku o vině se obviněný dopustil zločinu vraždy (bod 1 výroku rozsudku) tím, že v přesně nezjištěné době od 3:58 hod. do 8:39 hod. dne 10. 9. 2023 v penzionu XY v XY, okres XY, na pokoji č. XY v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch úmyslně usmrtil poškozenou D. N. V., nar. XY, a to tak, že ji po předchozí slovní rozepři ohledně krádeže pervitinu fyzicky napadl tím způsobem, že ji svalil na zem, klekl jí na krk, vložil jí do úst molitanovou výplň z podprsenky, přelepil jí ústa lepicí páskou a kolem hlavy jí zapnul koženkový obojek, následně poškozené provazem svázal ruce, dolní končetiny jí obmotal drátem a přitom ji rdousil, držel ji rukama za krk, chtěl po ní, aby mu řekla, kde má pervitin, a když mu řekla, že v posteli, tak jí znovu klekl na krk, následně pod polštářem našel pervitin a injekční stříkačku, načež pokoj prohledal a odcizil peněženku s bankovkami v celkové hodnotě 700 euro a 2 000 Kč, mobilní telefon, doklady, platební kartu, různé části oblečení, kufr a další věci, a při odchodu z místnosti dal poškozené na hlavu polštář a spodní část těla zakryl jejím oblečením. Popsaným jednáním způsobil smrt poškozené, jejíž příčinou bylo udušení způsobené rdoušením a ucpáním dýchacích cest. 3. Zločinu loupeže (bod 2 výroku rozsudku) se obviněný dopustil tím, že dne 3. 9. 2023 v době kolem 8:00 hodin v Českých Budějovicích v oblasti přírodní rezervace XY na hrázi rybníka XY v úmyslu násilím si přisvojit cizí věc přiběhl k poškozené I. K., nar. XY, uchopil ji zezadu pravou rukou pod krkem a řekl jí: „Já tě zabiju, nekřič!“, následně ji strhl na svah z hráze, kde jí z důvodu jejího volání o pomoc zakryl rukou ústa, načež ji pravou rukou sevřenou v pěst dvakrát až třikrát udeřil do levé tváře, přičemž po ní požadoval peníze se slovy: „Máš peníze?“, a po sdělení poškozené, že žádné peníze nemá, jí prohledal kapsy mikiny, ze které jí odcizil mobilní tlačítkový telefon zn. Alcatel, s tím, že z něj k žádosti poškozené vyjmul SIM kartu, kterou zde odhodil a odešel. Poškozené způsobil jednak škodu ve výši 100 Kč odcizením mobilního telefonu a dále zranění spočívající ve vícečetných hematomech a oděrkách v oblasti hlavy a krku, která si vyžádala ošetření v nemocnici bez následné pracovní neschopnosti. 4. Dvou přečinů krádeže dílem v souběhu s přečiny porušování domovní svobody (body 3 a 4 výroku rozsudku) se obviněný dopustil několika útoky, během nichž v období od 22. 5. 2023 do 12. 9. 2023 postupně v okrese XY, v Českých Budějovicích a XY vnikl do chat a jednoho bytu, jindy vešel do restaurace a ve dvou případech do prodejny potravin a odcizil věci různé hodnoty i finanční hotovost, a to přesto, že byl předchozím rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích) odsouzen mimo jiné za přečin krádeže dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, který vykonal dne 23. 4. 2023. Jednáním pod bodem 3 výroku rozsudku způsobil škodu odcizením ve výši 50 760,40 Kč a poškozením ve výši 6 712 Kč a jednáním pod bodem 4 škodu odcizením ve výši 1 740 Kč a poškozením ve výši 1 276 Kč. 5. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, č. j. 7 To 102/2024-1320, bylo odvolání obviněného směřující proti výrokům o vině pod body 1 a 2 a proti výroku o trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 6. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265 odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. V úvodu konstatoval, že dovoláním nebrojí proti výrokům o vině pod body 3 a 4 rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o dovoláním napadenou část rozhodnutí, namítl, že postupy obou soudů byly v rozporu se zásadou in dubio pro reo a principem presumpce neviny. Jeho jednání pod bodem 1 bylo nesprávně právně kvalifikováno jako zločin vraždy, soudy se nedostatečně zabývaly naplněním subjektivní stránky skutkové podstaty tohoto zločinu, úmyslné zavinění spíše presumovaly, aniž by své závěry důkazně podložily. Obviněný nejednal s úmyslem poškozenou usmrtit, takový následek nechtěl způsobit, jednání mělo být posouzeno jako ublížení na zdraví s následkem smrti. Obviněný byl přesvědčen, že poškozená se ze spoutání vyprostí, sundá si zakrytí úst a nenastane žádný fatální následek. Dovolatel také nesouhlasil se závěrem soudů, že by učinil tři rozdílné výpovědi. K okolnostem činu připomněl, že jeho vztah s poškozenou byl přátelský, konflikt začal nečekaně, byl vyvolán ze strany poškozené, která ho obvinila z krádeže drogy a začala se s ním prát. Cílem obviněného bylo ji utišit, nikoli usmrtit, spoutání provedl tak, aby se z něj dostala a současně mu to dalo čas odejít. Obviněný si nebyl vědom vnitřních zranění poškozené, byl přesvědčen, že odešel od živé poškozené, ta se na něj dívala a reagovala, byť chraptěla. 7. Obviněný také namítl, že nejednal v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch a že tento závěr byl dovozen pouze z okolnosti, že si z pokoje poškozené odnesl její věci. Příčinou konfliktu však vůbec nebyla motivace cokoli odcizit, neměl to zapotřebí. Měl přístup do baru, nesl peněženku poškozené, pokud by chtěl, mohl se jejích věcí zmocnit bez jakéhokoli konfliktu. Závěr odvolacího soudu, že obviněný chtěl po poškozené drogy, je nepodložený, neboť obviněný neměl nouzi o možnost získání drogy. Odcizení věcí v závěru konfliktu proběhlo naprosto živelně a bez rozmyslu až po ukončení jednání směřujícího k zabránění křiku a omezení pohybu poškozené. 8. Dovolatel poukázal na údajnou neúplnost skutkových zjištění vyvěrající z toho, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, konkrétně toxikologický rozbor látky (drogy) nalezené v penzionu XY se zaměřením na konkrétní složení této drogy, neboť poškozená byla po aplikaci neznámého, ale velmi vysokého množství pervitinu, přičemž zůstalo nejasné, jaký vliv měla tato droga na její jednání, chování a vnímání. 9. Ve vztahu k jednání kvalifikovanému jako zločin loupeže obviněný uvedl, že na základě provedených důkazů nelze učinit závěr, že on byl pachatelem tohoto trestného činu. Opatřeny byly pouze nepřímé důkazy, jež netvořily ucelený logický řetězec. Navíc na mikině a na SIM kartě poškozené, jichž se měl dotýkat, nebyl nalezen jeho profil DNA ani jiná biologická stopa. Okolnost, proč jeho profil DNA byl naopak objeven na kovové tyči, obviněný logicky vysvětlil. Kromě toho popis pachatele učiněný poškozenou byl osobě obviněného zcela vzdálen. 10. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky nejsou opodstatněné, jsou vznášeny opakovaně a primárně míří do oblasti dokazování a skutkových zjištění. Soudy dospěly ke správnému a logicky odůvodněnému závěru, podle něhož byl obviněný usvědčen z obou zločinů celou řadou důkazů. Státní zástupce důkazní situaci ve stručnosti popsal a uzavřel, že žádný zjevný rozpor ve smyslu ustálené judikatury nebylo možné konstatovat, obviněný ho ostatně ani fakticky netvrdil. Nebylo možné shledat ani vadu opomenutého důkazu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nebyl naplněn ani v jedné z jeho alternativ. Správně zjištěný skutkový stav pak soudy též přiléhavě právně kvalifikovaly. U zločinu vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku soudy logickým způsobem vysvětlily, proč dovodily