7 Tdo 497/2020 — Nejvyšší soud

7 Tdo 497/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 6. 2020 Spisová značka:7 Tdo 497/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.497.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Týrání zvířat Dotčené předpisy:§ 302 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 9. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2747/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 497/2020-631 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2020 o dovolání obviněného M. V., nar. XY, soukromého podnikatele, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 11 To 228/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 5/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I 1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 4. 2019, č. j. 3 T 5/2019-576, byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem týraní zvířat podle § 302 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a podle § 302 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 67 odst. 2 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, byl odsouzen k peněžitému trestu v částce 100 000 Kč. Pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl uložen podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání v oblasti chovu hospodářských zvířat na dobu pěti let. 2. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 11 To 228/2019, rozhodl o odvolání obviněného proti citovanému rozsudku okresního soudu tak, že se podle § 256 tr. ř. zamítá. 3. Přečinu týraní zvířat podle § 302 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku se obviněný dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině rozsudku okresního soudu, které spočívalo v tom, že v přesně nezjištěném období, nejméně od ledna 2017 do 23. března 2017 v XY, okr. Trutnov, v těsné blízkosti veřejně přístupných cest na své soukromé farmě čítající 100 ks skotu a 59 ovcí, z jiných než zdravotních problémů omezoval výživu zvířat v rozporu se zák. č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a to konkrétně tak, že nezajistil řádné krmení skotu a ovcí, napájení měl zajištěno pouze napájecím zařízením s volně tekoucí vodou bez opatření proti zamrznutí, nezajistil vhodné podmínky pro chov podle zák. č. 166/1999 Sb., veterinárního zákona, tedy vhodné prostory pro krmení bez přítomnosti předmětů o něž by se zvířata mohla poranit, nezajistil dostatečné vnitřní prostory pro chov skotu i ovcí a vystavil je nepříznivým povětrnostním vlivům v prostoru krmiště, které bylo navíc z velké části zaplněno hromadami nahrnuté podestýlky, čímž způsoboval zvířatům utrpení a v neposlední řadě nezajistil zákonné odstranění kadáverů z prostor, kde se pohyboval zbylý skot a ovce, nesledoval zdravotní stav zvířat a v odůvodněných případech jim neposkytl včas první pomoc a nepožádal o veterinární pomoc, čímž způsobil ke dni 23. 3. 2017 úhyn 7 krav, 20 telat a 29 ovcí, následkem čehož ještě v období 23. 3. 2017 až 18. 4. 2017 uhynuly 3 ks skotu, 1 tele a 2 ovce, celkově tak uhynulo 10 ks skotu, 21 ks telat a 31 ks ovcí. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku okresního soudu tak týral zvíře trýznivým způsobem veřejně, způsobil týranému zvířeti takovým činem smrt a spáchal čin na větším počtu zvířat. II 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. V. dovolání které, jak uvedl, směřuje proti výroku o vině i trestu a ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož zákonné znění odcitoval. Následně pak k jednotlivým částem výroku o vině uvedl své podrobné konkrétní námitky. 5. K nezajištění řádného krmení skotu i ovcí uvedl, že podle § 12b písm. a) zák. č. 246/1992 Sb., hospodářská zvířata musí dostávat potravu, která je vhodná pro jejich stáří, druh a která je podávána v dostatečném množství, aby uspokojovala jejich potřeby. Zákon, že tedy nehovoří o množství zásob potravy ale o tom, co musí zvířata dostávat, přičemž u něj bylo zjišťováno, jaké množství krmiva měl zajištěné a zda bylo dostatečné. Krmivo ale nikdy nechybělo, protože chybějící vlastní krmivo doplňoval postupným nákupem. K tomu poukázal na výpovědi svědků J. F., K. P. a O. S., kteří potvrdili, že od nich seno nakupoval. Současně, že tak nedocházelo k zabírání vnitřní plochy seníku dlouhodobým skladování krmiva, tato plocha tak byla k dispozici pro ustájení dobytka a byla dostatečná. Svědek P. Č., že je odborníkem na stájový chov zvířat ale podmínky jejich volného chovu v přírodě, kde si vytváří přirozené stádo (ekochov), jsou mu cizí. U zvířat žijících ve volné přírodě, že se zima projeví nedostatkem čerstvé potravy, což jim logicky ztěžuje život, ale neznamená to, že jsou týraná. Uvedený svědek, že se také vyjadřoval pouze k množství naskladněných zásob, ale neuváděl, že by skot i ovce krmil nedostatečně. Obviněný pak popírá, že by tento svědek telefonoval několika farmářům v okolí, aby mu prodali seno, protože on seno nepotřeboval, měl ho zajištěno. Podle svědka J. M. pak bylo možné pitvat pouze čtyři kusy zvířat, a ne čtyřicet tři kusů, dva kusy uhynuly na dehydrataci a zástavu srdce, jedno zvíře na nedokončený porod a jeden kus na akutní nadmutí. Považuje proto za neprokázané, že by příčinou úhynu zvířat bylo, že nezajistil řádné krmení skotu a ovcí a pokud tento svědek pořizoval na místě fotografie založené v trestním spise, tak na nich není vidět nic takového, co svědek popisoval a tento svědek dokonce na str. 222 tr. spisu uvedl, že podle jeho názoru byl skot v dobrém výživném stavu, měl k dispozici seno i napájecí vodu. Svědek J. D., že pak dne 28. 2. 2017 zaznamenal slabší výživu zvířat, ale nemá znalosti z oblasti živočišné výroby a jeho neodborné tvrzení podle obviněného neznamená, že nezajistil řádné krmení skotu a ovcí. Na tělesné schránce zvířat, že se projevuje jak roční období, tak i to, že krávy krmí telata. Pokud tento svědek uvedl, že má zásoby krmiva maximálně na deset dnů, tak mu řekl, že má nějaké zásoby sena v Rokytníku a v hale v XY, a proto ani výpověď tohoto svědky podle obviněného neznamená, že nezajistil řádné krmení skotu a ovcí. 6. Ohledně zjištění, že napájení bylo zajištěno pouze napájecím zařízením s volně tekoucí vodou bez opatření proti zamrznutí, obviněný poukázal na ustanovení § 12b písm. b) zák. č. 246/1992 Sb., podle kterého hospodářská zvířata musí mít přístup k vodě, která neohrožuje zdravotní stav zvířat, nebo jim musí být umožněno, podle druhu a věkové kategorie, uspokojovat potřeby tekutin. Obviněný odcitoval část výpovědi svědka P. Č., který popisoval situaci v dubnu 2017, tedy mimo období kladené mu za vinu, a to tak, že do plných kruhových plastových nádob byla svedena voda napájecí hadicí a voda přetékala, přičemž si svědek nedovede představit, jak by to asi vypadalo v zimě, kdy jsou teploty -10 až -15 stupňů, ale svědek neví, jestli to v zimě zamrzalo. Podle výpovědi svědka J. M., že do napáječky tekla voda z hadice, což by při větších mrazech mohl být problém, v den kontroly měla zvířata k dispozici vodu i seno, ale je otázkou, zda se slabší kusy k vodě dostaly. K tomu obviněný uvedl, že chovaným zvířatům umožnil uspokojovat potřeby tekutin a opak mu nebyl prokázán. Voda mu nikdy nezamrzla, a pokud ano, tak zcela výjimečně při extrémních mrazech, ale voda pod slabým ledem i tak protékala. Má s tím zkušenosti od roku 2003 a nikdy nebyl problém. Zajištění ohřevu vody přichází v úvahu pouze při napájení dobytka z napáječek v kravínech, ale pokud zvíře odmítá pít, tak ho nelze donutit a neznamená to, že mu není umožněno uspokojovat potřeby tekutin. Podle svědka J. D. přitom dne 28. 2. 2017 byl přísun vody dostačující. Obviněný uvedl, že pokud by neměl pro zvířata zajištěno napájení, tak by stádo zimu nepřežilo. 7. K nezajištění vhodných podmínek pro chov podle veterinárního zákona č. 166/1999 Sb., tedy vhodné prostory ke krmení bez přítomnosti předmětů, o něž by se zvířata mohla poranit, obviněný namítá, že tento zákon nedefinuje prostory ke krmení, ale obsahuje ustanovení o tom, co je chovatel povinen, přičemž tyto povinnosti odcitoval a uvedl, že žádným důkazem nebylo prokázáno, že by prostory ke krmení byly v rozporu s požadavky na způsob uspokojování potřeb zvířat a prostředí pro jejich chov. Ohledně povinnosti předcházení poškození zdraví zvířat pak zákon nehovoří konkrétně o přítomnosti předmětů, o něž by se mohla poranit. Obviněný odcitoval část Směrnice Rady č. 98/58//R