7 Tdo 50/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 50/2025-263 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 2. 2025 o dovolání obviněného J. V., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. 9 To 252/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 62/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, č. j. 11 T 62/2024-178, byl obviněný J. V. uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným v bodě II rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 12 T 190/2023, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 1 T 65/2023, a za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023, byl odsouzen podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 22 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na 3 roky, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o souhrnném trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 12 T 190/2023, výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023, a další obsahově navazující rozhodnutí. 2. Dále byl obviněný rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, č. j. 11 T 62/2024-178, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na 12 měsíců. Kromě toho byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 3. Podle zjištění Městského soudu v Brně - přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 10. 11. 2023 na ulici, resp. na chodníku vulgárními nadávkami a úderem do hlavy napadl poškozenou M. K., které tak způsobil drobné zranění (poškozená je matkou jejich společného dítěte), - přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 1. 12. 2023 řídil osobní automobil, ačkoli u něho byl vykonáván trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen soudem. 4. Odvolání obviněného, podané proti výrokům o trestech, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2024, č. j. 9 To 252/2024-216, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 5. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Namítl, že při ukládání trestů za oba trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 11 T 62/2024, bylo porušeno ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku o souhrnném trestu. Vyjádřil názor, že za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku mu měl být správně uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023, a že za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu měl být správně uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 12 T 190/2023. Poukázal na to, že namítaná pochybení měla původ již v chybném rozhodnutí Městského soudu v Brně rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023, jímž měl být správně uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 1 T 65/2023. Uvedl, že tato původní chyba se promítla do dalších rozhodnutí a že v důsledku toho vykonává trest odnětí svobody v celkové výměře 42 měsíců a trest zákazu činnosti v celkové výměře 9 let a 6 měsíců, což je v rozporu s principem proporcionality trestní represe. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, a pokud jde o výroky týkající se trestů, i rozsudek Městského soudu v Brně a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že napadené usnesení je správné. Podle státního zástupce je dovolání založeno na argumentaci, podle které obviněný považoval podmínky souhrnného trestu za splněné v intencích rozsudku Městského soudu v Brně a pouze polemizoval s opačným právním názorem Krajského soudu v Brně pojatým do odůvodnění napadeného usnesení. K námitkám týkajícím se přiměřenosti uložených trestů státní zástupce uvedl, že nenaplňují dovolací důvod. Navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. 7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a pokud se opírá o námitky, které jsou dovolacím důvodem, je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. 8. Jinak pokládá Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že se z podnětu dovolání obviněného nezabýval správností výroků o uložení trestů v jiných rozhodnutích, než je rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 11 T 62/2024, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. 9 To 252/2024. Na podkladě dovolání podaného ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 62/2024 nemohou být předmětem přezkumu rozhodnutí učiněná v jiných věcech. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 9. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 10. Námitky, jimiž je vytýkáno pochybení v otázce uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, obsahově odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu. Primárně totiž jde o právní posouzení skutku z toho hlediska, zda je či není v souběhu s jiným skutkem. 11. Ustanovení § 43 tr. zákoníku upravuje úhrnný a souhrnný trest. V obou případech jde o trest ukládaný za dva nebo více trestných činů, tedy za trestné činy spáchané v souběhu. Ukládání trestu se řídí tzv. absorpční zásadou, která je v § 43 odst. 1 tr. zákoníku stanovena tak, že odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný. Tato zásada je doplněna tzv. asperační zásadou, která je v citovaném ustanovení stanovena tak, že jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 43 odst. 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, přičemž spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Citované ustanovení zároveň mimo jiné stanoví, že souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem. 12. Rozdíl mezi úhrnným trestem a souhrnným trestem záleží v tom, že úhrnný trest se ukládá za sbíhající se trestné činy, jimiž byl pachatel uznán vinným ve společném řízení jedním rozsudkem, zatímco souhrnný trest se ukládá za sbíhající se trestné činy v situaci, kdy o některém