7 Tdo 573/2003 — Nejvyšší soud

7 Tdo 573/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 7. 2003 Spisová značka:7 Tdo 573/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.573.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 573/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 7. 2003 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala v neprospěch obviněného JUDr. J. P., DrSc., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 1 To 32/02, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 17/2002, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 56 T 17/2002, bylo podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití § 172 odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného JUDr. J. P., DrSc., pro skutek kvalifikovaný obžalobou státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. KZv 425/99 jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., spočívající v tom, že \"od 24. dubna 1953 v P., jako prokurátor V. v. p. P. pro trestní věci příslušníků národní bezpečnosti, vedl v rozporu s ustanovením § 78 písm. a) tr. ř. - zákona č. 87/1950 Sb., pod sp. zn.: Pt - 33/53-III, vyšetřování četaře z povolání A. J., pro trestný čin vyzvědačství dle § 86 trestního zákona č. 86/1950 Sb., a posléze velezrady dle § 78 odst. 1, 3 písm. e), f) téhož zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 7. ledna 1953 v prostoru V. jako velitel dvojčlenné hlídky pohraniční stráže s nabitou pistolí v ruce chtěl odzbrojením přinutit vojína základní služby V. k útěku do zahraničí, sám se o tento útěk pokusil, jednak překročením státní hranice, a dále střelbou ze samopalu a pistole proti příslušníkům hlídky, ačkoliv výsledky šetření takovou právní kvalifikaci neodůvodňovaly, dne 22. 6. 1953 podal k Vyššímu vojenskému soudu v Praze pro trestní věci příslušníků národní bezpečnosti, v rozporu s ustanovením § 85 odst. 1 tehdy platného trestního řádu žalobu na poškozeného A. J. pro trestný čin velezrady dle § 78 odst. 1, 3 písm. e), f) tehdy platného trestního zákona a na této právní kvalifikaci setrval i při zastupování žaloby u hlavního líčení a dne 15. 7. 1953 navrhl u hlavního líčení proti A. J. vedeném u Vyššího vojenského soudu v Praze pod sp. zn. T 16/53 uložení trestu smrti, ač si byl vědom toho, že soud se tímto návrhem bude bezpodmínečně řídit, když věc byla předjednána politickými orgány ÚV KSČ, bude četaři A. J. tento trest uložen, nebude mu udělena milost a trest smrti byl poškozenému A. J. uložen a dne 5. 12. 1953 na něm vykonán\". Stížnost městského státního zástupce v Praze proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze byla usnesením Vrchního soudu v Praze dne 24. 2. 2003 pod sp. zn. 1 To 32/02 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 1 To 32/02, napadla dovoláním nejvyšší státní zástupkyně. Dovolání podala z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V podaném dovolání uvedla, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje v tom, že v řízení, které předcházelo dovoláním napadenému usnesení byly dány dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Pokud jde o obsah podaného dovolání, toto zejména rekapituluje dosavadní průběh trestního stíhání obviněného a jednotlivá rozhodnutí, která byla ve věci vydána. Zcela závěrem pak uvádí, že \"zásadní rozpor v právních závěrech napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházejícímu rozhodnutí Městského soudu v Praze, nutno spatřovat v tom, že na jedné straně považují jednání obviněného JUDr. P. za nepochybně protiprávní, na druhou stranu je však subsumují toliko pod skutkovou podstatu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák\". Podstatu uplatněných dovolacích důvodů spatřuje dovolatelka v tom, že \"úmysl obviněného JUDr. J. P., DrSc., docílit neadekvátního trestního postihu čet. J. plyne již ze samotné podstaty jeho jednání a ze způsobu, jímž od samého počátku tehdejší trestní řízení vedl, počínaje obviněním, přes podání obžaloby s právními vývody nekoherentními se skutkovými zjištěními, jejím obhajováním v rámci řízení před soudem až po závěrečný návrh, zcela neadekvátní skutkovým okolnostem případu a křiklavě poplatný tehdejší politizaci trestní praxe. Otázka případné politické instruktáže není sice nepodstatná, ovšem není rozhodující. Pokud by tehdy JUDr. J. P. jednal sice věcně nesprávně, nicméně bona fide, nebylo by jeho jednání v ničem protiprávní a pro absenci subjektivní stránky by se vůbec nemohlo jednat o trestný čin, nejvýš by šlo o projev profesní nezpůsobilosti či nedostatečnosti. Jednal-li však v úmyslu způsobit jinému škodu, což je znakem základní skutkové podstaty trestného činu podle § 158 nyní účinného trestního zákona i § 175 trestního zákona z roku 1950, lze si těžko představit o jakou jinou škodu by se mohlo jednat než o tu, která spočívala v uložení a výkonu absolutního trestu\". Závěrem podaného dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 1 To 32/02, jakož i jemu předcházející usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 56 T 17/2002, dále aby zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný využil svého práva a k dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřil. Podle jeho názoru dovolání nejvyšší státní zástupkyně neobsahuje žádné nové důkazy, jež by odůvodnily jiný výrok o vině. Šetřením provedeným Úřadem pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu sice bylo doplněno dokazování o doposud neznámé důkazy, nicméně tyto svědčí jednoznačně ve prospěch obviněného a orgány činné v trestním řízení by je měly takto ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotit. Obviněný zdůraznil, že celá kauza je zástupným politickým procesem s vykonstruovanou právní kvalifikací. Ke změně právní kvalifikace navíc došlo až těsně před uplynutím promlčecí doby, a to fakticky bez změny důkazní situace. Obviněný se domnívá, že soud by neměl obcházet ani princip nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 tr. ř. V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně zamítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř./, v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Předně je potřebné uvést, že podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z uvedené dikce zákona plyne, že v sobě ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě obsahově odlišné varianty, pro které lze dovolání uplatnit. Jeho první alternativa zní \"bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí …\". Uvedená alternativa dovolacího důvodu uplatněna nebyla. Druhá z alternativ, která byla uplatněna, předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podle tohoto dovolacího důvodu může tedy dovolatel namítat prostřednictvím rozhodnutí soudu druhého stupně určitá pochybení či vady řízení u soudu prvostupňového. Zde je odkázáno na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právní