7 Tdo 578/2009 — Nejvyšší soud

7 Tdo 578/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 6. 2009 Spisová značka:7 Tdo 578/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.578.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 578/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. června 2009 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 2 To 85/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 5/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 45 T 5/2005, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 103 T 64/2004, a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 57 T 19/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 9 To 8/2008, byl obviněný odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, v oboru zprostředkovatelské a obstaravatelské činnosti, v oboru nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv, včetně jejich dovozu, v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy, a to včetně zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností podnikajících v těchto oborech, a to na dobu pěti let. Současně byly zrušeny výroky o trestech jednak z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 103 T 64/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 5 To 832/2004, a jednak z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 57 T 19/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2008, sp. zn 9 To 8/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. byl posouzen skutek, který obviněný spáchal tím, že v době od 24. 2. 1999 do 30. 8. 2000 v H. i jinde, jako jednatel a společník obchodní společnosti O., s. r. o., v té době sídlem v H.-P. na ul. O., v úmyslu zkrátit český stát na spotřební dani, v 702 případech zajistil odběry ložiskového oleje řady HC – MOGUL B1, který není předmětem spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv, ze společnosti K., a. s., v té době sídlem v K. V. na ul. O., s vědomím, že jako odběratelé ložiskového oleje byli ve společnosti K., a. s., bez vědomí jednatelů uvedených obchodních společností a bez vědomí jmenovaného podnikatele evidovány obchodní společností A. t., s. r. o., sídlem v P. – Ú. n. L. na ul. L., P.-I., s. r. o., sídlem v P. a podnikatel M. K., místem podnikání v M. na ul. J. V., a to ve výroku napadeného rozsudku popsaných v bodech 1. - 702., přičemž takto odebraný ložiskový olej o celkové hmotnosti 19.830.940 kg v nezměněném stavu přímo prodal jednotlivým odběratelům s tím, že jej při prodeji deklaroval jako motorovou naftu nebo jej nechal prostřednictvím smluvních dopravců nebo pronajatými vozidly navézt do skladiště ropných produktů – provozovny S. – umístěného v areálu obchodní společnosti D., a. s., v P.-S. na ul. K., které sloužilo pro stáčení, skladování a vyskladňování motorové nafty a jež společnost O., s. r. o., užívala na základě smlouvy o přebírání, stáčení a skladování ropných produktů ze dne 26. 2. 1999 uzavřené se společností CH. O., spol. s r. o., sídlem v P. na ul. U t., navezený ložiskový olej nechal stočit z cisteren do podzemních nádrží, kde došlo k jeho smísení s motorovou naftou, která zde rovněž byla navážena a skladována, poté nechal cisterny opětovně naložit vyrobenou směsí ložiskového oleje MOGUL B1 a motorové nafty a tuto směs dále prodával jako motorovou naftu, kdy touto činností provedl daňový subjekt O., s. r. o., výrobu ve smyslu § 2 písm. e) a § 4 zákona č. 587/1992 Sb. o spotřebních daních, podle § 3 odst. 1 uvedeného zákona se stal plátcem spotřební daně a podle § 5 odst. 1 písm. a) tohoto zákona mu okamžikem vyskladnění vznikla daňová povinnost na spotřební dani, přičemž obviněný, znalý těchto skutečností, zajistil, aby v účetnictví O., s. r. o., nebylo účtováno o nákupech ložiskového oleje a výrobě a nebyla podána daňová přiznání k spotřební dani a zaplacena spotřební daň, čímž byl český stát zastoupený správcem daně – Finančním úřadem v Havířově – zkrácen na spotřební dani a tím mu byla způsobena škoda ve výši 178.874.801,- Kč. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o vině a trestu. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 2 To 85/2008, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 2 To 85/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvedl, že soud prvního stupně nezohlednil všechny provedené důkazy, a proto dospěl k nesprávným právním závěrům. Poukázal na znalecký posudek znalce Ing. J. L., CSc., v oboru ropa se specializací jakost pohonných hmot, maziv a speciálních kapalin a v oboru technické obory různé se specializací zkušebnictví pohonných hmot a tribotechnická diagnostika, z něhož podle něj jednoznačně vyplývá, že množství přidaného oleje do motorové nafty může činit maximálně 5 %. To znamená, že množství jím vyprodukované motorové nafty smíchané s ložiskovým olejem by představovalo 30 % celkové spotřeby motorové nafty v rozhodném období v České republice. Při skladování této směsi musí docházet k jejímu trvalému promíchávání, k čemuž stáčiště v P. nemělo požadované technické vybavení ani kapacitu. Obviněný je přesvědčen, že z provedeného dokazování nevyplývá jednoznačné postavení jeho osoby jako hlavního pachatele trestné činnosti. Nebylo podle něj prokázáno, jakým způsobem probíhalo objednávání odebraného ložiskového oleje, zejména kdo tento ložiskový olej objednával, odebíral a především i platil. Obviněný uvedl, že při důkladnějším hodnocení provedených důkazů by soud dospěl k odlišnému závěru ohledně podílu jeho účasti na trestném činu. Obviněný namítl, že nebylo dostatečně prokázáno následné nakládání se směsí motorové nafty s ložiskovým olejem, tedy další převoz a prodej ze stáčiště v P. Další způsob použití směsi jako paliva je podstatnou okolností pro posouzení povinnosti uhradit spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv. Z provedeného dokazování podle názoru obviněného jasně nevyplývá, že se dopouštěl trestné činnosti. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že obviněný v zásadě opakuje námitky uplatněné v odvolání, s nimiž se Vrchní soud v Olomouci dostatečně vypořádal. Obviněný namítl neúplnost dokazování a dovozuje, že se předmětného jednání nedopustil. Těmito námitkami však nenaplnil uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Pokud obviněný tvrdí, že skutek se nemohl stát s ohledem na poměr smísení ložiskového oleje a motorové nafty a na výsledné množství směsi, jde o námitku, kterou obviněný napadá skutkové závěry soudů obou stupňů. Provedeným dokazováním bylo zjištěno postavení obviněného jako hlavního pachatele trestné činnosti. Soudy obou stupňů se též vypořádaly i s dříve uplatněnou námitkou, že ani Česká obchodní inspekce nezjistila pochybení při své kontrolní činnosti. Podle nejvyšší státní zástupkyně lze připustit, že soudy nižších stupňů se ji