7 Tdo 579/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 579/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 7. 2023 Spisová značka:7 Tdo 579/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.579.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepříčetnost Dotčené předpisy:§ 26 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:30. 10. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 579/2023-3060 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 7. 2023 o dovolání obviněné E. D., nar. XY v XY, trvale bytem v XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 4 To 57/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 2/2020 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. D. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (soud prvního stupně, soud nalézací) ze dne 31. 5. 2022, č. j. 73 T 2/2020-2789, byla obviněná uznána vinnou zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu pěti roků. Poškozená insolvenční správkyně Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci byla s nárokem na náhradu škody odkázána na občanskoprávní řízení. Rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného P. B. 2. Z podnětu odvolání obviněné E. D. podaného do výroků o vině i trestu (a rovněž odvolání spoluobviněného P. B.) rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 1. 2023, č. j. 4 To 57/2022-2946, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a za použití § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o vině a trestu obviněných a o odkázání insolvenční správkyně na občanskoprávní řízení. Při v zásadě shodných skutkových zjištěních jednání obviněné E. D. právně kvalifikoval jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., účinného od 1. 10. 2020, a uložil jí podle § 211 odst. 6 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu pěti let. 3. Podle zjištění soudů se obviněná uvedeného trestného činu dopustila v podstatě tím, že jako jediná jednatelka a jediná společnice M. I., se sídlem v Praze 1 – Nové Město, XY, s úmyslem neoprávněného získání finančních prostředků z úvěrů podepsala ve dnech 20. 7. 2012, 21. 12. 2012 a 3. 4. 2013 žádosti o poskytnutí podnikatelských úvěrů od Metropolitního spořitelního družstva (požadované výše úvěrů 64 000 000 Kč, 38 000 000 Kč a 77 900 000 Kč), v nichž uvedla, že k zajištění úvěrů budou použity jako zástava pozemky ve výroku rozsudku blíže specifikované, a přiložila k ocenění těchto pozemků nepravdivé znalecké posudky s několikanásobným nadhodnocením obvyklé (tržní) hodnoty pozemků. Na základě těchto nepravdivých údajů pak uzavřela postupně tři smlouvy o úvěrech (jejichž součástí bylo kromě zajištění zástavním právem k pozemkům také zajištění vlastní bianko směnkou) a podala žádosti o čerpání úvěrů, takže Metropolitní spořitelní družstvo jí zaslalo ve dnech 12. 9. 2012, 3. 1. 2013 a 16. 4. 2013 finanční prostředky v příslušné výši na její bankovní účet. Obviněná pak v rozporu s účelem úvěru zaslala poskytnuté finanční prostředky na účty jiných obchodních společností, aniž by vyvíjela nějakou činnost ve smyslu účelu poskytnutých úvěrů. Na jistině úvěrů nebylo nic uhrazeno. Ve třech případech podrobně popsaných ve výroku rozsudku obviněná způsobila celkovou škodu 148 518 000 Kč. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítla, že soud neprovedl výslechy jejího syna a vnuka, které jako svědky navrhovala k poznání její osoby, a spokojil se s nepřímými důkazy v podobě znaleckých posudků. Zdůraznila, že její jednání nemělo být posouzeno jako trestný čin, neboť byla „přesvědčena, obelstěna a ve své jednoduchosti a naivitě vedena osobou pana K.“ a fakticky podepsala to, co jí bylo předloženo, aniž by si vzhledem k nízkému intelektu uvědomovala následky. Neměla povědomost o tom, že znalecké posudky k ohodnocení zastavovaných pozemků jsou nepravdivé. Z jednotlivých úvěrů neměla žádný prospěch a finanční prostředky byly bez jejího vědomí odeslány účetním oddělením dalším společnostem. Obviněná poukázala na své nízké IQ (74 bodů) blížící se hranici mentální retardace. Mnohokrát v dovolání zdůraznila, že nic nechápala a ničemu nerozuměla a nemohla rozumět. Z důvodu absence intelektuální složky – v kontrastu s vysoce sofistikovanou trestnou činností, kterou neodhalili zaměstnanci Metropolitního spořitelního družstva a orgány činné v trestním řízení ji vyšetřovaly několik let – nemohla rozpoznat následky svého jednání, a proto nebyla příčetná. I pokud by soud shledal její odpovědnost ve vztahu k základní skutkové podstatě uvedeného trestného činu, nemohla být odpovědná za následek v kvalifikované skutkové podstatě podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku. V další části dovolání obviněná brojila proti výroku o trestu s tím, že soudy nepřihlédly k řadě okolností svědčících v její prospěch. Poukázala zejména na čas uplynulý od spáchání skutku, osobnostní deficity, vliv pana K., redukovaný podíl na páchání trestné činnosti, nedostatek profitu z úvěrových podvodů a starobní věk i zdravotní obtíže. Ve srovnání s jinými (vyjmenovanými) osobami komentovala druh, resp. výměru nepodmíněného trestu odnětí svobody. Dožadovala se výraznější aplikace mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 tr. zákoníku s tím, že dostačující by byl trest odnětí svobody podmíněně odložený na zkušební dobu. Obviněná se domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc Městskému soudu v Praze, eventuálně Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby Nejvyšší soud sám uložil podmíněný trest odnětí svobody se stanovením přiměřené zkušební doby. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání připomněl, že soud není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu, pokud svůj postup náležitě odůvodní, což soudy učinily s poukazem na dostatečné posouzení duševního stavu obviněné pro dovození trestní odpovědnosti. Zhodnocení rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněné ve vztahu ke stíhanému jednání bylo na základě znaleckých posudků a podrobných výslechů znalců dostatečné. Proklamované postavení obviněné jako tzv. bílého koně ji nezbavovalo trestní odpovědnosti za její jednání, jestliže se dobrovolně stala statutárním orgánem se všemi povinnostmi, které mu zákon ukládá. Mohla tak být postižena za trestnou činnost majetkového charakteru, na které se podílela s ostatními osobami ovládajícími skutkové dění. Přijala roli slepého podepisování předkládané dokumentace, za kterou se skrývalo angažmá třetích osob a jež umožnilo zmocnit se finančních prostředků z poskytnutých úvěrů. Jestliže se obviněná hájila zneužitím ze strany již zemřelého J. K., účelově přehlížela, že to byl její syn R. V., který byl jedním z hlavních organizátorů podvodů dopadajících na úvěry od Metropolitního spořitelního družstva a verboval tzv. bílé koně do založených obchodních společností k podvodnému vylákání úvěrů, což vyplývá mimo jiné z výpovědí svědků – např. G. K., P. F. – a z nahrávky ze schůzky V. s tzv. bílými koňmi. Svědkyně G. K., která tehdy zastávala pozici pravé ruky V., dokonce vypověděla, že obviněnou do společnosti M. I., nastrčil on coby tzv. bílého koně a obviněná mu byla zcela oddaná v souvislosti s působením v předmětné obchodní společnosti. Trest odnětí svobody uložený obviněné pod dolní hranicí zákonné trestní sazby nevykazuje podle státního zástupce ústavněprávní nedostatky a Vrchní soud v Praze jej podrobně odůvodnil. Státní zástupce navrhl dovolání obviněné odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. 6. Obviněná v dalším podání zaslaném prostřednictvím obhájce a doručeném Nejvyššímu soudu dne 29. 6. 2023 navrhla rozhodnout o dovolání ve veřejném zasedání, připojila nový znalecký posudek z oborů psychiatrie a psychologie z