7 Tdo 61/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 61/2025-646 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2025 o dovolání obviněného P. F. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 8 To 201/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 23/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 2. 2024, č. j. 2 T 23/2021-552, byl obviněný P. F. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy. 2. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 9. 2024, č. j. 8 To 201/2024-614, pod bodem I. zrušil k odvolání obviněného podaného proti napadenému rozsudku v celém jeho rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. a), b), e) tr. ř. napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon by podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy. Pod bodem II. podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání podané poškozenou. 3. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudů obviněný P. F. dopustil v podstatě tím, že nejméně od srpna 2015 do března 2019 ve společném trvalém bydlišti v XY č. p. XY soustavně ponižoval svoji bývalou manželku T. F. jako matku a ženu tím, že ji - urážel, že se neumí oblékat, že je tlustá, že má malá prsa, - kritizoval ji, že špatně vychovává jejich společné děti a že není schopna se o ně postarat, - opakovaně ji slovně napadal sprostými a hrubými výrazy pod smyšlenými záminkami, že vykonala špatně nějakou činnost v domácnosti, - nejméně dvakrát do měsíce do ní strkal, házel po ní jídlo, - dvakrát ji polil čajem nebo mlékem, - nejméně pětkrát do měsíce jí mačkal rukou tváře, plival na ni a kopal do ní, - v posledním půl roce ji opakovaně tahal za vlasy, až došlo k jejich vytržení, - opakovaně ji fackoval nebo ji nutil, aby se fackovala sama, - opakovaně ji nutil klečet, - trval na tom, aby se za hádky, které vyprovokoval, omluvila s tím, že všechno zavinila sama, - kontroloval jí mobilní telefon, aby měl přehled o tom, jak často je v kontaktu s rodiči, - zakazoval jí stýkat se se sestrou, - aby nemohla nikam zavolat, tak jí nejméně ve dvou případech rozbil mobilní telefon a zamkl ji doma, a poškozená, aby byl v rodině klid, se nechala zcela ovládat a manipulovat sebou a souhlasila s tím, že jejich děti budou vychovávat jeho rodiče, přičemž jeho verbální a fyzické útoky pociťovala jako těžké příkoří a v důsledku jeho jednání se v ní rozvinula duševní porucha, a to porucha přizpůsobení, která se mimo jiné projevovala tím, že poškozená prožívala silné úzkosti, měla depresivní náladu, poruchy spánku, strach o život svůj i svých dětí a podceňovala se. 4. Lze doplnit, že Okresní soud v Klatovech již dříve ve věci obviněného P. F. rozhodl rozsudkem ze dne 22. 11. 2022, č. j. 2 T 23/2021-431, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací zrušil usnesením ze dne 25. 4. 2023, č. j. 8 To 56/2023-467, podle § 258 odst. 1 písm. a), b), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Následně rozhodl soud prvního stupně shora uvedeným způsobem. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Setrval na nedůvodnosti řízení ve vztahu k jeho osobě a své odsouzení označil za nepřípustné. Podle jeho názoru skutek, o němž je trestní řízení vedeno, nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. V tomto ohledu akcentoval, že nepostačuje jakýkoli projev negativního jednání vůči osobě žijící ve společném obydlí, ale pouze jednání dosahující takové intenzity, že je lze kvalifikovat jako týrání. Doslovně citoval dílčí pasáže usnesení Nejvyššího soudu v trestní věci vedené pod sp. zn. 7 Tdo 850/2022, přičemž vyjádřil své přesvědčení, že zejména odvolací soud nedostál své povinnosti a nevypořádal se s jeho námitkami stran závěrů zde obsažených. Postup odvolacího soudu tudíž nepovažoval za řádný a přezkoumatelný. Dále nesouhlasil s tím, že by společenská škodlivost jednání popisovaného ve výrokové části napadeného rozsudku měla být vyšší než společenská škodlivost jednání posuzovaného v uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu, u něhož orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že nedosahuje závažnosti trestného činu. V obou případech jsou zmiňovány projevy fyzické i verbální vůči poškozené osobě, dále ničení majetku, na rozdíl od napadeného rozsudku jsou však v judikované věci zmíněny prvky dlouhodobosti a postupně vzrůstající intenzity. Měl tedy nadále za to, že formulace skutku v napadeném rozsudku zahrnuje (přinejmenším zčásti) jednání, u nichž judikatura vylučuje naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, a v případném zbývajícím rozsahu nemůže postačovat pro naplnění skutkové podstaty předmětného trestného činu. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a zrušil výrok I. rozsudku odvolacího soudu a rovněž jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a Krajskému soudu v Plzni, popřípadě Okresnímu soudu v Klatovech přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedla, že uplatněná argumentace dovolatele odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v části, jíž dovolatel deklaroval porušení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, nicméně neuplatnil výhrady, které by mohly být spojeny s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 7 Tdo 850/2022, však považovala za nepřípadný, neboť odvolací soud se již totožnou námitkou zabýval. Uvedl skutkové okolnosti trestní věci, v níž obviněný spatřoval analogii se svým jednáním, přičemž uzavřel, že jednání, které popisuje výrok napadeného rozsudku ve věci dovolatele, popisuje četnější formy tělesného násilí, včetně takového, které vedlo k duševním i tělesným následkům na zdraví poškozené. V této souvislosti akcentovala, že na každou trestní věc je třeba nahlížet v souladu s konkrétními okolnostmi případu, přičemž trestní věc obviněného nelze připodobnit k trestní věci řešené ve shora specifikovaném usnesení Nejvyššího soudu. Podle jejího přesvědčení v posuzované trestní věci výrok o vině není v kolizi s § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť obviněný se činu dopustil jednáním, které z hlediska své povahy, závažnosti, způsobu provedení a doby trvání zjevně překročilo rámec běžného nebo obvyklého narušení rodinných vztahů a nabylo jasných rysů kriminálního činu. Soudy shledaly, že se nejednalo o běžné drobné nebo dílčí konflikty nepřesahující obvyklou a společensky tolerovatelnou míru, nýbrž obviněný s poškozenou zle nakládal. Rovněž zmínila, že poškozená ve své výpovědi popsala širší rozsah týrání, než je zachycen v rozsudku odvolacího soudu, přičemž názor odvolacího soudu ve vztahu ke zhoršení postavení obviněného z podnětu odvolání podaného výlučně v jeho prospěch označila za zavádějící. Zákaz změny k horšímu nebránil odvolacímu soudu, aby doplnil ve výroku svého rozsudku popis rozhodných skutkových zjištění tak, aby v něm byly obsaženy též skutečnosti vyjadřující zákonem požadované znaky skutkové podstaty toho trestného činu, jímž byl uznán vinným již rozsudkem soudu prvního stupně, které soud prvního stupně vzal za prokázané, avšak výslovně je neuvedl ve výrokové části rozsudku. Jestliže se v takovém případě doplnění popisu skutku neprojeví zpřísněním jeho právní kvalifikace, zvětšením rozsahu a závažnosti následků apod. pak se tím nijak nezhoršuje postavení obviněného (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 38/2006–II. Sb. rozh. tr.). Závěrem proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr.