7 Tdo 67/2024 – Nejvyšší soud

7 Tdo 67/2024-1987 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 3. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného T. P. a o dovolání obviněného T. P., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 9 To 27/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 4/2022 takto: I. Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce se podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 9 To 27/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný T. P. bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř. II. Dovolání obviněného T. P. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 23. 2. 2023, č. j. 42 T 4/2022-1729, byl obviněný T. P. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku, § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvanácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněnému uložena zabezpečovací detence. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen nahradit poškozenému Městskému soudu v Praze škodu ve výši 30 447,23 Kč a poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví škodu ve výši 5 566,73 Kč. 2. O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze (odvolací soud, soud druhého stupně) ze dne 14. 6. 2023, č. j. 9 To 27/2023-1832. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž obviněnému byla podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložena zabezpečovací detence. Nově bylo rozhodnuto také o náhradě škody tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen nahradit poškozenému Městskému soudu v Praze škodu ve výši 30 447,23 Kč a poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví škodu ve výši 5 566,73 Kč. 3. Jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Vrchní soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění vyjádřených ve výroku rozsudku a předtím až na drobné odchylky i podle zjištění Městského soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 11. 5. 2021 v 11:04 hodin v průběhu hlavního líčení u Obvodního soudu pro Prahu 10 v trestní věci vedené pod sp. zn. 4 T 15/2021, ve které byl v procesním postavení obžalovaného, z tašky vytáhl žulovou dlažební kostku o rozměrech 60x55x50 mm a o váze 445 g, kterou si na jednání opatřil a přinesl, postavil se z místa pro obžalované, pravou rukou v úmyslu zasáhnout ho do hlavy prudce hodil dlažební kostku směrem na hlavu poškozeného M. J., nar. XY, který byl v tu dobu vyslýchán jako svědek a stál u pultu ve vzdálenosti 3,33 m od obviněného, přičemž dlažební kostka zasáhla poškozeného tečně do pravého týlu a způsobila mu pohmoždění s krevním výronem, a v případě přímého zásahu hrozilo poškozenému vážnější zranění spojené s největší pravděpodobností s frakturou lebeční kosti (klenby a event. i spodiny lební) s nitrolebním poraněním – krvácením do mozkových obalů (nad či pod tvrdou mozkovou plenu a pod pavučnici) a ložiskové pohmoždění mozku, ale k tomu nedošlo, protože poškozený periferně zaregistroval pohyb obviněného a ještě před hodem dlažební kostky se instinktivně skrčil, takže dlažební kostka i po zásahu poškozeného pokračovala v letu, narazila do perforované desky obložení stěny, způsobila tam otvor o rozměrech přibližně 10x10 cm a tím vznikla škoda Městskému soudu v Praze ve výši 30 500 Kč. 4. Odchylky od skutkové věty výroku o vině rozsudku Městského soudu v Praze záležely v tom, že v novém výroku oproti původnímu výroku - bylo uvedeno, že obviněný jednal v úmyslu zasáhnout poškozeného do hlavy, - nebylo uvedeno, že obviněný jednal v úmyslu zasáhnout poškozeného a způsobit mu tak újmu na zdraví či životě, - nebylo uvedeno, že poškozený mohl být v důsledku hrozícího zranění ohrožen i na životě, - bylo uvedeno, že byla způsobena škoda Městskému soudu v Praze ve výši 30 500 Kč, a nikoli ve výši 31 000 Kč. 5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podali dovolání nejvyšší státní zástupce a obviněný. 6. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněného. Napadl výrok o vině a v důsledku toho i výrok o trestu. Dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Projevil nesouhlas s tím, že skutek byl v napadeném rozsudku posouzen jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Poukázal na to, že Vrchní soud v Praze provedl změny ve zjištění skutkového stavu, ačkoli v odůvodnění svého rozsudku se ztotožnil s tím, jak Městský soud v Praze hodnotil důkazy. Konstatoval, že Vrchní soud v Praze změnu právního posouzení skutku nezdůvodnil žádnými právními úvahami. Státní zástupce zdůraznil zejména intenzitu hodu, povahu hozeného předmětu, směr hodu cíleného proti hlavě poškozeného, malou vzdálenost obviněného od poškozeného, hrozící zásah hlavy poškozeného v oblasti spánkové kosti a také to, že jedním z hrozících následků u poškozeného bylo rozsáhlé pohmoždění mozku, které může vést ke smrti. K tomu s odkazem na vysokou inteligenci obviněného dodal, že obviněný si uvědomoval, že hod popsanou dlažební kostkou může člověka těžce zranit i zabít, což ostatně sám obviněný uvedl ve vyjádření k důkazům. Státní zástupce se ztotožnil s Městským soudem v Praze v závěru, že obviněný jednal minimálně v nepřímém úmyslu usmrtit poškozeného. V návaznosti na to uvedl, že ze strany obviněného šlo o pokus zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 2, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 7. Obviněný napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze dovoláním směřujícím proti výroku o vině a dalším navazujícím výrokům, a to s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), c), g), h) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl vyloučení předsedy senátu Městského soudu v Praze z důvodu, že činil skutková zjištění ještě před tím, než bylo zahájeno dokazování, a z důvodu, jak hodnotil důkazy, resp. že odmítl provést navrhované důkazy podporující obhajobu. Namítl také vyloučení Městského soudu v Praze vůbec, a to s ohledem na jeho procesní postavení poškozeného. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný zahrnul námitky, podle kterých mu byl vnucen ustanovený obhájce, byl ignorován zvolený obhájce a v části řízení byl bez obhájce. S dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. obviněný spojil jednak rozsáhlý komplex námitek zaměřených proti zjištěním soudů ohledně průběhu skutku, ohledně svého úmyslu, ohledně následku činu na zařízení jednací síně a ohledně své příčetnosti, jednak námitku nesprávného právního posouzení skutku. V rámci těchto námitek zdůraznil, že hod dlažební kostkou nesměřoval proti poškozenému a že ten byl lehce zasažen jen v důsledku vlastního pohybu. Uvedl, že soudy nesprávně stanovily výši škody způsobené nárazem dlažební kostky do obložení stěny, protože vycházely z ceny nového dílu včetně jeho montáže, zatímco ve skutečnosti nedošlo k výměně poškozené desky, ale jen k její opravě. Vytkl, že soudy učinily závěr o jeho příčetnosti na podkladě znaleckého posudku, který vypracovali podjatí znalci, že o námitkách jejich podjatosti nebylo řádně rozhodnuto a že jejich posudek nevycházel z úplných podkladů. V této spojitosti poukázal na to, že ohledně svého duševního stavu navrhoval ústavní znalecký posudek, který ale nebyl opatřen, stejně jako navrhovaný biomechanický posudek. Obviněný se dovolán