7 Tdo 714/2012 — Nejvyšší soud

7 Tdo 714/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 9. 2012 Spisová značka:7 Tdo 714/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.714.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1,2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 10. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 714/2012-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. září 2012 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Mgr. P. P. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 6 To 165/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 303/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 1 T 303/2005, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, kterého se dopustil tím, že v blíže nezjištěné době na odběrném místě č. ... v Ústí nad Labem, v rodinném domě v ulici M. H., učinil neoprávněný zásah do elektroměru č. ..., v důsledku čehož došlo na předmětném odběrném místě k neoprávněnému odběru elektrické energie, a svým jednáním tak za období nejméně od 27. 10. 2001 do 27. 10. 2004 způsobil společnosti Severočeská energetika, a. s., nyní ČEZ, a. s., IČ:45274649, škodu v celkové výši nejméně 271.209,- Kč. Za tento trestný čin byl podle § 250 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1, 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, za současného uložení přiměřené povinnosti, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 6 To 165/2011, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že soud porušil hmotné právo, když nepřezkoumal znalecký posudek a nekriticky akceptoval závěry znalce Ing. V. Kleina, ač podle obviněného jeho závěry nejsou v souladu s § 8 vyhlášky č. 297/2001 Sb., když znalec jeho výkladem řešil právní otázky a prováděl právní hodnocení předmětu řízení mimo oblast hmotného práva. Soud při hodnocení znaleckého posudku vůbec nehodnotil, že závěry o tom, zda byla výše škody správně zjištěna, učinil znalec svým vlastním způsobem mimo platný právní předpis, na základě v hmotném právu nezakotvených matematických a jiných prvků, a jím sestavený vzorec pro výpočet náhrady škody nemá s uvedeným ustanovením § 8 nic společného. Uvedený paragraf je velmi jednoduchý, a i laik si podle obviněného z něho sestaví postup, jak se dobrat výše náhrady škody pro potřeby např. trestního řízení. I když se dopustil jednání popsaného v rozsudku, je obviněný toho názoru, že se nemohl dopustit trestného činu, protože v řízení nebyla zjištěna škoda a její výše právě konformním způsobem, když provedl zásah do poškozeného nefunkčního zařízení, protože elektroměr neregistroval veškerou energii, která jím procházela. Odpovědným za vadné měřící zařízení je přitom, podle § 49 odst. 7, 10 a 12 zákona č. 458/2000 Sb., provozovatel nebo distributor přenosové sítě. Vada měřícího zařízení existovala nezávisle na jeho zásahu, před ním i po něm, a je mu tak kladeno za vinu něco co nezpůsobil, když podle přehledu o spotřebě elektrické energie, byl odběr od instalace měřícího zařízení až do jeho sejmutí stejný. Proto obviněný považuje znalecký posudek za nevěrohodný, jeho závěry za nepravdivé, a soudu vytýká, že bezvýhradně přijal závěry znalce a popřel tak zásadu volného hodnocení důkazů. Zodpovědnost za správnost soudního rozhodnutí přenechal úplně na znalci, když upustil od výkladu jednoduchého a srozumitelného ustanovení § 8 vyhl. č. 271/2001 Sb. (správně 297/2001 Sb.). V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný svojí námitkou o nefunkčnosti měřícího zařízení zpochybnil existenci příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a škodlivým následkem. Soudy však nemohly této obhajobě obviněného přisvědčit vzhledem k jeho výpovědi o době a způsobu jakým účelově zasáhl do elektroměru, což odpovídalo dlouhodobějšímu podezření pracovníků poškozené o zcela zákonitých zásazích do měřícího zařízení právě vzhledem na velmi nízkou spotřebu elektrické energie. Spotřeba této energie se nezměnila ani po výměně elektroměru z logického důvodu, že obviněný bezprostředně po této výměně opět shodným způsobem ovlivnil správnost odpočtu. Při vyloučení jakékoliv jiné závady elektroměru, bylo ovlivnění správnosti odpočtu také pracovníky poškozené objektivně zjištěno a jednání obviněného tak bylo jedinou příčinou způsobeného škodlivého následku. K rozsahu způsobené škody podle státní zástupkyně obviněný, kromě prostého zpochybnění legitimity použití znalcova vzorce pro výpočet náhrady způsobené škody, nic bližšího v dovolání neuvedl a domáhá se změny skutkového stavu pouze s poukazem na vady a nesprávnost závěrů znaleckého posudku. Soudům tak vytýká nesprávné hodnocení tohoto důkazu, což se týká výhradně otázky zjišťování skutkového stavu věci a nikoliv právního posouzení skutku. Tato část dovolací argumentace proto podle státní zástupkyně není způsobilá naplnit uplatněné důvody dovolání. V závěru vyjádření proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je z podstatné části založeno na nikoliv hmotně právních, ale skutkových námitkách, když podstata dovolání spočívá na zpochybňování závěrů znaleckého posudku Ing. V. Kleina ohledně postupu zjištění výše škody způsobené jednáním obviněného. Podle obviněným uplatněného důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen