7 Tdo 750/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 750/2025-799 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání obviněného M. J. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. 11 To 65/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 125/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 1. 2025, sp. zn. 1 T 125/2024, byl obviněný shledán vinným ze spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (bod I, 1) a přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku (bod I, 2), vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku se spoluobviněným V. Š. (který nevyužil svého práva podat dovolání). 2. Vzhledem k tomu, že obviněný v rovině viny směřuje svou argumentaci pouze proti kvalifikaci trestného činu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a jejímu důkaznímu podkladu, Nejvyšší soud rekapituluje pouze s tím související skutková zjištění. Trestné činnosti uvedené v bodu I, 1 se tedy měl obviněný dopustit v podstatě tím, že dne 27. 1. 2024 v době od 00:15 do 02:40 hodin v Praze, na křižovatce ulic XY a XY, společně se spoluobviněným oslovili poškozeného M. J. s tím, že potřebují finanční hotovost ve výši 1 000 Kč na cestu do XY. Když jim poškozený sdělil, že u sebe takovou finanční hotovost nemá, ale že má peníze ve svém vozidle a pokračoval v chůzi ke svému autu zaparkovanému v ulici XY a nasedl, oba k vozidlu, které nestačil uzamknout, doběhli a nasedli. Obviněný na sedadlo spolujezdce a spoluobviněný dozadu za řidiče. Nevystoupili ani když je poškozený vyzval k opuštění vozidla, namísto toho opět požadovali poskytnutí finanční hotovosti. Spoluobviněný řekl „dej sem ty peníze“, požadovali po poškozeném, ať je odveze, kam budou chtít, rovněž mu v tuto chvíli sdělili, že mají u sebe zbraň a požadují odvézt do XY. Poškozený ze strachu a obavy o svůj život a zdraví s jejich požadavkem nakonec souhlasil. V průběhu jízdy z Prahy po dálnici DXY a poté po silnici XY směrem na XY po něm požadovali zaplacení jídla a noclehu. Spoluobviněný pak poškozenému během jízdy nabízel orální sex, masíroval ho rukama na zádech a krku, sahal mu na hrudník a genitálie, poté si vysvlékl košili a vyzval ho, aby mu sáhl na obnažené přirození, což poškozený ze strachu učinil. Jejich jednání vygradovalo do bodu, že když obviněný se spoluobviněným po poškozeném opětovně požadovali zakoupení jídla a zaplacení ubytování, což opětovně odmítl, tak mu spoluobviněný řekl, že je mu 16 let a mohl by ho nahlásit na policii kvůli obtěžování. Poškozený reagoval tím, že tedy na policii zavolá. Následně poté, co ze své látkové tašky uložené v prostorách u řidiče vytáhl mobilní telefon, mu ho spoluobviněný po předchozím přetahování z ruky vytrhl a hodil ho do prostoru zadní části vozidla. Obviněný zatáhl ruční brzdu a na spoluobviněného křikl: „vytáhni tu bouchačku", kterou spoluobviněný nemohl hned najít. Během této eskalující situace poškozenému z přední levé části vozidla odcizili modrou látkovou tašku přes rameno v hodnotě 300 Kč s outdoorovou kamerou v hodnotě 4 000 Kč a černou koženkovou pánskou peněženku v hodnotě 200 Kč, obsahující občanský průkaz, řidičský průkaz, kartičku zdravotní pojišťovny VZP, debetní platební kartu VISA vedenou u společnosti Česká spořitelna, a. s., vše na jméno poškozeného, a finanční hotovost ve výši nejméně 6 500 Kč. Poté, co poškozený s vozidlem téměř zastavil u kraje vozovky, obviněný z místa spolujezdce vyskočil ven, zeptal se spoluobviněného, zda má tu tašku, ten odpověděl, že ano, načež i spoluobviněný z vozidla vyskočil. Poté oba z místa utekli do lesního porostu a poškozený odjel z místa pryč. Tímto jednáním obviněný se spoluobviněným způsobili poškozenému škodu ve výši nejméně 11 000 Kč. 3. Za uvedené trestné činy uložil soud prvního stupně obviněnému úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 let, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň s tím mu uložil povinnost zaplatit poškozenému škodu ve výši 11 000 Kč, a to společně a nerozdílně se spoluobviněným. Rozhodnuto bylo současně o vině a trestu spoluobviněného a o nárocích poškozených, kterým byla způsobena škoda skutky, které Nejvyšší soud shora nerekapituloval, na náhradu škody. 4. Obviněný, spoluobviněný i státní zástupce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolali. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. 11 To 65/2025, odvolací soud všechna odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Obsah dovolání a vyjádření k němu 5. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. V rovině procesněprávní a skutkové obviněný ve svém dovolání namítl, že soud přijal skutková zjištění, která nevyplývají z žádného důkazu, např. že umocňoval početní a fyzickou převahu nad poškozeným s cílem působit na jeho vůli, ačkoli nebyla dostatečně prokázaná jeho činnost ve vozidle (např. zvolání, aby spoluobviněný vytáhl „bouchačku“); soudy rovněž nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Připomněl, že i podle poškozeného již v eskalovaných momentech vykazoval znaky stresu a snažil se naopak spoluobviněného uklidnit, než aby k jeho činu přispíval. I spoluobviněný uvedl, že obviněný místy panikařil. Rovněž připojil, že pokud poškozenému držel nohy, činil tak až ze strachu ze zavolání policie, nikoli ve snaze odcizit jeho majetek. Z toho ani z ničeho jiného neplyne, že by užil proti poškozenému násilí nebo pohrůžku bezprostředního násilí. Výpověď poškozeného pak označil za nevěrohodnou. 7. V rovině hmotněprávní obviněný namítl, že se nepodílel na naplňování znaků trestného činu, neužil proti poškozenému násilí nebo pohrůžku bezprostředního násilí. Chybělo u něj i zavinění ke spáchání trestného činu. Pokud se měl dopustit trestného činu ve vztahu k odcizené tašce, pak se mohl dopustit trestného činu krádeže podle některé z alternativ § 205 tr. zákoníku. Obviněnému mělo být přičítáno k tíži jednání spoluobviněného, čímž soudy uplatnily kolektivní vinu; nesouhlasil tak, že by se trestného činu dopustil ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, k čemuž odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 2 To 9/2006, uveřejněný v časopise Trestněprávní revue č. 5/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 365/2005, uveřejněné pod č. 59/2005 Sb. rozh. tr. 8. V poslední části své dovolací argumentace obviněný namítl, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný, a to vzhledem ke všem okolnostem případu. 9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací rozhodnutí, stejně jako další obsahově navazující rozhodnutí, pokud by vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a přikázal odvolacímu soud věc znovu projednat a rozhodnout. 10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem dovolání neztotožnil, přičemž fundovaně a s odkazem na aktuální judikaturní závěry uvedl, že námitky obviněného tak, jak jsou formulovány v dovolání, nelze podřadit pod žádný z uplatněných nebo jiných zákonných důvodů. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný podle státního zástupce nevymezil svou argumentaci v mezích zákonného znění tohoto dovolacího důvodu, tedy jeho možných variant, ani se o to v podstatě nepokusil. Posouzení přiměřenosti trestu pak leží zcela mimo dovolací přezkum. 11. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než umožňuje zákon. 12. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito. III. Důvodnost dovolání 13. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. 14. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. i) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, na kterou také odkázal obviněný v dovolání, je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může