7 Tdo 753/2018 — Nejvyšší soud

7 Tdo 753/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 8. 2018 Spisová značka:7 Tdo 753/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.753.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 11. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 753/2018-63 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 8. 2018 dovolání obviněného J. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 1 To 63/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 4/2017 a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 1 To 63/2017, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 43 T 4/2017. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 43 T 4/2017, byl obviněný J. V. uznán vinným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 329 odst. 3 tr. zákoníku, § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na pět let, podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 200 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem ve výši 100 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku na šest měsíců a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu zaměstnání ve státní správě v pozici oprávněné úřední osoby ve smyslu § 15 odst. 2 správního řádu na pět let. Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Brně v tom, že obviněný dne 5. 10. 2011 v J. jako oprávněná úřední osoba jednající za Energetický regulační úřad ve správním řízení o obnově řízení ve věci udělení licence ze dne 29. 12. 2009 na výrobu elektřiny č. 110100339 (dále jen rozhodnutí o licenci změnou č. 012) pro držitele ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., bez jakéhokoli odůvodnění s konstatováním, že nebyly prokázány skutečnosti, které by odůvodňovaly nařízení obnovy řízení, v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 1, 4, § 50 odst. 4, § 68 odst. 1, 3 spr. ř. rozhodl usnesením podle § 66 odst. 2 spr. ř., č. j. 14654-20/2010-ERU, o zastavení řízení ve věci nařízení obnovy řízení o změně rozhodnutí o licenci změnou č. 012 týkající se provozovny fotovoltaické elektrárny Ch. a Č., ačkoli měl k dispozici listiny specifikované ve výroku, z nichž vyplývalo, že fotovoltaická elektrárna Č. nebyla ke dni zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení z 10. 12. 2009 kompletní, nebyla dostavěna a její výstavba probíhala ještě po provedení revize, z čehož muselo být obviněnému zřejmé, že ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., v případě fotovoltaické elektrárny Č. v rozporu s ustanoveními § 5, § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na ustanovení § 9 písm. c) vyhlášky č. 426/2005 Sb., prokazující povolení k předčasnému užívání stavby před jejím úplným dokončením, uvedla při získání licence k výrobě elektřiny č. 110100339 v omyl příslušného pracovníka Energetického regulačního úřadu, když mu předložila nepravdivé podklady, čímž obviněný vědomě nezákonným rozhodnutím ponechal v platnosti nezákonné rozhodnutí o udělení licence změnou č. 012 ze dne 29. 12. 2009 pro fotovolatickou elektrárnu Č. a tím bylo umožněno společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., nadále získávat neoprávněný prospěch velkého rozsahu, neboť jí byl nezákonně ponechán nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovolatických zdrojů uvedených do provozu v roce 2009 ve výši 13 050 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12 150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, takže se společnost ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., obohatila od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2012 o částku 8 599 301,58 Kč ke škodě společnosti E.ON Distribuce, a. s., a od 1. 1. 2013 do 30. 4. 2016 o částku 26 148 102,38 Kč ke škodě společnosti OTE, a. s., a v případě poskytnuté podpory společnosti OTE, a. s., po dobu 20 let provozu fotovoltaické elektrárny by došlo k neoprávněnému prospěchu za období od května 2016 do prosince 2029 ve výši budoucích tržeb v částce 154 217 940,25 Kč. Odvolání, která podali obviněný proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 1 To 63/2017, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr .ř. V obsáhle zpracovaných námitkách obviněný vytkl nesprávnost závěru soudů, že vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, a připustil pouze nedostatečné zdůvodnění svého rozhodnutí. Zdůraznil, že z důkazů, které se objevily v řízení o obnově, jednoznačně nevyplývala nepravdivost důkazů, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto o udělení sporné licence. Poukázal na to, že výrok o vině není výslovně založen na tom, že by porušil ustanovení § 100 spr. ř. a další ustanovení upravující obnovu správního řízení, a vyjádřil názor, že ustanovení, která podle výroku o vině porušil, nejsou z hlediska podmínek obnovy řízení dostatečně relevantní. Další námitky zaměřil proti závěru soudů, že jednal v úmyslu způsobit jinému škodu, a uvedl, že v rámci rozhodování o obnově řízení nemohl o takovém následku vůbec uvažovat. K těmto námitkám dodal, že mezi jeho jednáním spočívajícím v nepovolení obnovy řízení a tvrzenou škodou není příčinná souvislost. Konstatoval, že pro výši podpory poskytované výrobci elektřiny nebylo rozhodné, kdy výrobce získal licenci, ale kdy výrobna zahájila výrobu elektřiny. Z toho vyvozoval, že když fotovoltaická elektrárna Č. zahájila výrobu elektřiny v roce 2010, neměla nárok na čerpání podpory stanovené pro výrobny uvedené do provozu v roce 2009, třebaže v roce 2009 získala licenci. Tyto úvahy završil tak, že bez ohledu na to, jak rozhodl o obnově řízení, nemohl výrobci elektřiny vzniknout nárok na podporu poskytovanou pro výrobny uvedené do provozu v roce 2009. Nesouhlas projevil také s tím, jak byla stanovena výše škody, a vytkl, že výše škody nebyla nijak doložena. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení, tak předcházející rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné. Plně se ztotožnil se všemi závěry, které soudy učinily v otázce viny obviněného, a podpořil tyto závěry úvahami shodnými s odůvodněním rozhodnutí obou soudů. Navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci, který v replice setrval na podaném dovolání a v něm uvedených argumentech. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. Podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč. Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že obviněný byl uznán vinným tím, že jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému škodu vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu. Výrok o vině byl založen na zjištění, že obviněný v pozici o