7 Tdo 795/2024 — Nejvyšší soud

7 Tdo 795/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:2. 10. 2024 Spisová značka:7 Tdo 795/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.795.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Propadnutí věci Dotčené předpisy:§ 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 795/2024-148 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 10. 2024 o dovolání obviněného V. S., podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 61 To 267/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 7/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 3. 2024, č. j. 29 T 7/2024-84, byl obviněný V. S. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu třiceti měsíců. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2024, č. j. 61 To 267/2024-112, zrušil k odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného do všech výroků o trestu podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného V. S. uznal vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to specifikovaného osobního motorového vozidla tov. zn. Ford Mondeo majitele V. S. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku pak byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyřiceti dvou měsíců. 3. Uvedených přečinů se podle zjištění soudů dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 6. 1. 2024 nejméně kolem 21:55 hod. v Praze XY, v ulici XY, kde byl z důvodu podezřelého chování u domu číslo XY zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, řídil motorové vozidlo značky Ford Mondeo, ačkoliv věděl, že se předchozím požitím alkoholických nápojů přivedl do stavu vylučujícího bezpečné řízení motorového vozidla, přičemž v jeho krvi byla v čase 23:35 hod. zjištěna hladina alkoholu 2,48 g/kg, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 6. 2023, č. j. 4 T 71/2023-64, který nabyl právní moci téhož dne. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný V. S. prostřednictvím obhájce dovolání směřující toliko do výroku o trestu, které opřel o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a i) tr. ř., neboť rozsudek městského soudu spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení a došlo k uložení nepřiměřeně vysokého trestu v rozporu s § 38 tr. zákoníku, kdy tento byl navíc uložen překvapivě až odvolacím soudem a nad rámec návrhu státního žalobce. 5. Obviněný deklaroval, že si je vědom nezákonnosti svého jednání, a proto také v dané věci prohlásil vinu. Uložený trest však podle něj naprosto neodpovídá závažnosti jeho nezákonného jednání a také jeho majetkovým poměrům. Z toho dovozoval též uložení nepřípustného trestu. Akcentoval, že uložený trest je přísnější než trest navrhovaný státní zástupkyní v jejím odvolání. Oproti jejímu návrhu byla zvýšena délka podmíněného trestu odnětí svobody z 10 na 15 měsíců, dále došlo k prodloužení zákazu řízení z 36 měsíců na 42 měsíců a k uložení nenavrhovaného trestu propadnutí motorového vozidla. Městský soud přitom při ukládání uvedených trestů nijak nezohlednil polehčující okolnosti svědčící ve prospěch dovolatele – hrazení předchozího peněžitého trestu, prohlášení viny, omluvu, faktický prodej vozidla a skutečnost, že nedošlo k žádné dopravní nehodě a vzniku škody či nemajetkové újmy. Při ukládání trestu propadnutí motorového vozidla rovněž odvolací soud nezohlednil skutečnost, že se jedná v podstatě o významný zásah do majetkové sféry obviněného, kdy tento již fakticky prodal předmětné vozidlo a pouze nedošlo k jeho přeregistraci. Obviněný přitom z prodeje hradil již dříve uložený peněžitý trest, a to i ohledem na skutečnost, že v době odvolacího řízení nemohl pracovat, neboť mu byla zrušena zaměstnanecká pobytová karta. Postup odvolacího soudu označil za faktické uložení peněžitého trestu v podobě propadnutí vozidla, kdy i z provedeného dokazování vyplývá, že žádný další významnější majetek nemá. Tímto způsobem v podstatě hrozí, že již dříve uložený peněžitý trest se stane nedobytným, neboť obviněný musí také vrátit kupní cenu za vozidlo kupujícímu. Samotný trest odnětí svobody je přitom v podstatě nejtvrdší možnou trestní sankcí s akcentem na dlouhou dobu zkušební doby. V případě ukládání peněžitého trestu obviněnému, resp. trestu propadnutí věci by podle něj nemělo docházet k ukládání, byť podmíněného, trestu odnětí svobody. 6. Dále obviněný konstatoval, že mu byla v podstatě odebrána možnost uplatnění jeho práv v odvolacím řízení, když odvolací soud nahrazoval nepřípustně činnost prvostupňového soudu a zejména volné hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Odvolací soud totiž zrušil rozsudek obvodního soudu nejen z důvodu nesprávné právní kvalifikace, ale také z důvodu neúplného skutkového zjištění ve vztahu k uloženým trestům a jejich nepřiměřenosti. I když odvolací soud v rámci veřejného zasedání provedl jako důkaz výpis z registru vozidel, usnesení Ministerstva vnitra ČR, kterým byla obviněnému zrušena zaměstnanecká pobytová karta a vyslechl obviněného, tak měl obviněný za to, že nebyly splněny podmínky podle § 263 odst. 7 tr. ř. Zejména nebyly znovu provedeny důkazy týkající se faktického prodeje motorového vozidla dotčeného trestem propadnutí věci. Samotný výslech obviněného přitom není možné považovat za odlišný oproti jeho obsahu v rámci prvostupňového řízení. 7. Stejně tak poukázal na skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu je překvapivým rozhodnutím, a to nejen s ohledem na předchozí rozsudek obvodního soudu (a předtím uložený trestní příkaz), ale také na samotné odvolání státní zástupkyně, kde je navrhován mírnější trest než v rozsudku městského soudu, a dokonce již ani nebyl navrhován trest propadnutí motorového vozidla. V tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 1980/13. Měl tudíž za to, že napadený rozsudek je v rozporu i s ústavně zaručenými právy na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 8. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání konstatoval, že dovolatel cituje znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. V nyní platném znění by v dovolání toliko proti výroku o trestu nepřicházelo uplatnění tohoto dovolacího důvodu v úvahu. Námitky obviněného pak podle jeho přesvědčení neodpovídaly ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a vytýkané nepřípustnosti uloženého trestu uvedl, že obviněný namítal pouze tolik, že uložený trest neodpovídá závažnosti činu a jeho majetkovým poměrům a že při jeho ukládání nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem. Takové námitky se však týkají výlučně nepřiměřené přísnosti trestu a nikoli jeho nepřípustnosti a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Žádný z trestů uložených obviněnému pak nebyl spojen s bezprostředním zásahem do jeho osobní svobody a tyto tresty nebyly ani ve svém souhrnu extrémně přísné a nespravedlivé. To platí i o trestu propadnutí věci, byť ukládání tohoto trestu za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku označil za ne zcela běžné v praxi soudů. Pro