7 Tdo 795/2024 – Nejvyšší soud

7 Tdo 795/2024-148 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 10. 2024 o dovolání obviněného V. S., podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 61 To 267/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 7/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 3. 2024, č. j. 29 T 7/2024-84, byl obviněný V. S. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu třiceti měsíců. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2024, č. j. 61 To 267/2024-112, zrušil k odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného do všech výroků o trestu podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného V. S. uznal vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to specifikovaného osobního motorového vozidla tov. zn. Ford Mondeo majitele V. S. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku pak byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyřiceti dvou měsíců. 3. Uvedených přečinů se podle zjištění soudů dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 6. 1. 2024 nejméně kolem 21:55 hod. v Praze XY, v ulici XY, kde byl z důvodu podezřelého chování u domu číslo XY zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, řídil motorové vozidlo značky Ford Mondeo, ačkoliv věděl, že se předchozím požitím alkoholických nápojů přivedl do stavu vylučujícího bezpečné řízení motorového vozidla, přičemž v jeho krvi byla v čase 23:35 hod. zjištěna hladina alkoholu 2,48 g/kg, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 6. 2023, č. j. 4 T 71/2023-64, který nabyl právní moci téhož dne. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný V. S. prostřednictvím obhájce dovolání směřující toliko do výroku o trestu, které opřel o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a i) tr. ř., neboť rozsudek městského soudu spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení a došlo k uložení nepřiměřeně vysokého trestu v rozporu s § 38 tr. zákoníku, kdy tento byl navíc uložen překvapivě až odvolacím soudem a nad rámec návrhu státního žalobce. 5. Obviněný deklaroval, že si je vědom nezákonnosti svého jednání, a proto také v dané věci prohlásil vinu. Uložený trest však podle něj naprosto neodpovídá závažnosti jeho nezákonného jednání a také jeho majetkovým poměrům. Z toho dovozoval též uložení nepřípustného trestu. Akcentoval, že uložený trest je přísnější než trest navrhovaný státní zástupkyní v jejím odvolání. Oproti jejímu návrhu byla zvýšena délka podmíněného trestu odnětí svobody z 10 na 15 měsíců, dále došlo k prodloužení zákazu řízení z 36 měsíců na 42 měsíců a k uložení nenavrhovaného trestu propadnutí motorového vozidla. Městský soud přitom při ukládání uvedených trestů nijak nezohlednil polehčující okolnosti svědčící ve prospěch dovolatele – hrazení předchozího peněžitého trestu, prohlášení viny, omluvu, faktický prodej vozidla a skutečnost, že nedošlo k žádné dopravní nehodě a vzniku škody či nemajetkové újmy. Při ukládání trestu propadnutí motorového vozidla rovněž odvolací soud nezohlednil skutečnost, že se jedná v podstatě o významný zásah do majetkové sféry obviněného, kdy tento již fakticky prodal předmětné vozidlo a pouze nedošlo k jeho přeregistraci. Obviněný přitom z prodeje hradil již dříve uložený peněžitý trest, a to i ohledem na skutečnost, že v době odvolacího řízení nemohl pracovat, neboť mu byla zrušena zaměstnanecká pobytová karta. Postup odvolacího soudu označil za faktické uložení peněžitého trestu v podobě propadnutí vozidla, kdy i z provedeného dokazování vyplývá, že žádný další významnější majetek nemá. Tímto způsobem v podstatě hrozí, že již dříve uložený peněžitý trest se stane nedobytným, neboť obviněný musí také vrátit kupní cenu za vozidlo kupujícímu. Samotný trest odnětí svobody je přitom v podstatě nejtvrdší možnou trestní sankcí s akcentem na dlouhou dobu zkušební doby. V případě ukládání peněžitého trestu obviněnému, resp. trestu propadnutí věci by podle něj nemělo docházet k ukládání, byť podmíněného, trestu odnětí svobody. 6. Dále obviněný konstatoval, že mu byla v podstatě odebrána možnost uplatnění jeho práv v odvolacím řízení, když odvolací soud nahrazoval nepřípustně činnost prvostupňového soudu a zejména volné hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Odvolací soud totiž zrušil rozsudek obvodního soudu nejen z důvodu nesprávné právní kvalifikace, ale také z důvodu neúplného skutkového zjištění ve vztahu k uloženým trestům a jejich nepřiměřenosti. I když odvolací soud v rámci veřejného zasedání provedl jako důkaz výpis z registru vozidel, usnesení Ministerstva vnitra ČR, kterým byla obviněnému zrušena zaměstnanecká pobytová karta a vyslechl obviněného, tak měl obviněný za to, že nebyly splněny podmínky podle § 263 odst. 7 tr. ř. Zejména nebyly znovu provedeny důkazy týkající se faktického prodeje motorového vozidla dotčeného trestem propadnutí věci. Samotný výslech obviněného přitom není možné považovat za odlišný oproti jeho obsahu v rámci prvostupňového řízení. 7. Stejně tak poukázal na skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu je překvapivým rozhodnutím, a to nejen s ohledem na předchozí rozsudek obvodního soudu (a předtím uložený trestní příkaz), ale také na samotné odvolání státní zástupkyně, kde je navrhován mírnější trest než v rozsudku městského soudu, a dokonce již ani nebyl navrhován trest propadnutí motorového vozidla. V tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 1980/13. Měl tudíž za to, že napadený rozsudek je v rozporu i s ústavně zaručenými právy na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 8. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání konstatoval, že dovolatel cituje znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. V nyní platném znění by v dovolání toliko proti výroku o trestu nepřicházelo uplatnění tohoto dovolacího důvodu v úvahu. Námitky obviněného pak podle jeho přesvědčení neodpovídaly ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a vytýkané nepřípustnosti uloženého trestu uvedl, že obviněný namítal pouze tolik, že uložený trest neodpovídá závažnosti činu a jeho majetkovým poměrům a že při jeho ukládání nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem. Takové námitky se však týkají výlučně nepřiměřené přísnosti trestu a nikoli jeho nepřípustnosti a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Žádný z trestů uložených obviněnému pak nebyl spojen s bezprostředním zásahem do jeho osobní svobody a tyto tresty nebyly ani ve svém souhrnu extrémně přísné a nespravedlivé. To platí i o trestu propadnutí věci, byť ukládání tohoto trestu za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku označil za ne zcela běžné v praxi soudů. Pro úplnost dodal, že není vyloučeno uložení trestu propadnutí věci vedle trestů odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu a zákazu činnosti. 10. K uloženému trestu propadnutí věci akcentoval znění § 70 odst. 3 tr. zákoníku, kdy tento může být uložen pouze ohledně věci náležející pachateli. Upozornil na skutečnost, že odvolací soud neuvěřil tvrzení obviněného, že vozidlo „fakticky prodal“, avšak nepřiléhavě poukázal na skutečnost, že podle registru motorových vozidel je dovolatel stále majitelem předmětného motorového vozidla. Osvětlil, že registr silničních vozidel není veřejným seznamem a nabytí vlastnického práva k vozidlu není vázáno § 1102 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) na zápis do registru silničních